Celý svět se dal náhle do pohybu, moře hrozilo vylít se z břehů, všude kolem se ozýval ohlušující řev příboje.
Vše obklopující tmu prorazil nenadálý paprsek světla a záchvat hurikánu udeřil s novou razancí.
Ubohá již ani nevěděla, kde je dole a kde nahoře.
Světlo sílilo a ona se propadala do vzduchoprázdna s úděsným strachem, že se snad rozpadne.
"Hlavně klid," řekla její flegmatická polovice.
Okolní teplota se hrozivě zvyšovala, vše kolem získávalo sírově žlutý odstín a objevil se dusivý kouř.
"Jo, klid, když mám nožičky celé z rosolu," pomyslela si její nervóznější protějšek.
Kdyby tak zůstalo jen u nožiček...
Aneb Když se vaří pudink, lítají molekuly nebo tak něco.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit