Pes Baskervillský

V domě se dělo něco podivného.
Nejprve zmizela čokoláda. Maminka se zlobila, protože čokoláda není zdravá.
Pak zmizela šunka. Dědeček se strašně rozčílil, protože tu šunku dostal k narozeninám.
Nikdo cizí v domě nebyl. Žádné stopy.
Maminka zavolala na pomoc strýčka. Nikdo jiný přece se záhadami nemá zkušenosti.
Strýček moudře pokýval hlavou: „Máš tady ještě něco dobrého? Nastražíme past.“
V noci nakladl po domě kolečka salámu, schoval se a číhal.
Azor a Elsa vběhli strýčkovi Baskervillskému rovnou do tlapek.
Případ byl vyřešen.
Jediný, kdo nebyl spokojen, byl dědeček.
„Deset deka salámu!“ zavyl. „To bylo salámu! A teď je taky fuč!“

„Až vyrostu, bude ze mě filmová hvězda,“ pronesla rozhodně Elsa a nakrucovala se před zrcadlem, v němž si zálibně prohlížela svůj odraz. „Všichni mě budou obdivovat, fotit do časopisů a nechají se podle mě stříhat. Mami, potřebuju jít fakt nutně do salonu krásy!“
Maminka obrátila oči v sloup.
„Budu slavnější než Lassie,“ pokračovala Elsa.
„Pche!“ poštěkával na Elsu Azor. „To já budu slavnější než Rin Tin Tin!“
„Ticho,“ zavrčela maminka a odkráčela s mobilem v pacce do vedlejšího pokoje.
Štěnátka měla evidentně poslouchat více strýce, když u nich byl kdysi výjimečně na návštěvě.
Je na čase pozvat strýčka Baskervillského znova.