DMD č. 8 pro 8. 4. 2010. Téma: Klíč – který nikam nepasuje

Fandom: Nikdykde (Gaiman mi odpusť)
Zdvihla hlavu od své dlaně, sevřené v Hadaččiných prstech. Z přítomnosti zatím uhodla, že je Dvířce jedenáct. Na Pohyblivém trhu jsou lepší lákadla.
„Nesmysly! Pitomosti! Zbytečnosti!“
Sousední stánkař opětoval Dvířčin úsměv.
„Pro tebe, slečinko, tu mám něco speciálního. Klíč, který nikam nepasuje.“
„Nepotřebuji žádný klíč,“ usmála se. On to někdo neví?
„Mlč,“ vyštěkla na něj Hadačka. „má ještě pár let čas.“ Ignoroval ji.
„Jistěže nepotřebuješ klíče, co k něčemu jsou, mladá dámo. Jenže úplně nepotřebný klíč ti může přinést štěstí. Zvykneš si na něj a bude se ti líbit, že ho máš.“
Tenkrát o klíč, který nikam nepasuje, ještě nestála.

... a když jsem to uviděl, řekl jsem si, že ti to prostě musím poslat. Jmenuje se to klíč a je to převratný mudlovský vynález. No... něco jako kovové alohomora.
Četl jsem, že když chce někdo (několik dalších slov v dopise bylo přeškrtaných) udělat kamarádce radost, natrhá z nich kytku a ještě k tomu přidá nějaké kluky nebo co. Já mám jenom jeden, ale říkal jsem si, že by se ti mohl líbit.
(Další škrtance.)
A.W.
„Ach jo, Prewettová, na tebe se vážně lepí samí pitomci.“
Moly se zapýřila, a když se její kamarádka otočila, schovala klíč do náprsní kapsy.

Myslel si, že ho má. Klíč k jejímu srdci. Doufal, že se dívají na svět stejnýma očima. Miloval ji. Byla pro něj vším. Šel by za ní třeba na konec světa, stačilo by jen letmé přikývnutí. Jen jediný pohled. Bez toho ji však následovat nemohl. Dokud mu neřekla, dokud sama nechtěla, nemohl jít s ní. A to mu rvalo vnitřnosti. On pro ni neznamenal tolik, jako ona pro něj. Vzala si jiného a s ním měla syna.
Možná stále doufal. I přes to všechno, až do té chvíle, kdy zemřela. Nezbylo mu nic. Jen klíč, který k žádnému srdci nepasuje.

Fandom: tak nějak žádný
Úhledně složila sny, zašroubovala lahvičku s hlasitým smíchem. Utěsnila víčko zpěvu a pohladila emoce, pevně převázané provázkem a zastrčené v rohu. Nakonec přihodila zmuchlané klubko fantazie a kreativity. Podívala se naposled dovnitř – tady ohnutý roh, tam roztřepený okraj, jako by urvaný násilím. Pak přibouchla víko. Zamkla a schovala klíč, dozadu mezi nevyplakané slzy.
Pozornost příliš bolí; proto bude šedá.
***
Červené plamínky začaly nesměle růst z popela.
***
Fialové kvítky zavoněly a otevřely své zelené lístky šeru.
***
Černá. Temné stíny jsou její volbou.
***
Modré svítání přineslo ztracený klid.
Pečlivě očistila zarezlý zámek a vložila klíč. A nestalo se nic.
Někdy naděje nestačí.
Někdy naděje nestačí.

Pozotvírala dveře v celém zámku.
Tu příšernou místnost vydrhla do běla. Těla svých mrtvých předchůdkyň řádně pohřbila; přiměla se slušně pohřbít i tu bestii.
Umyla všechna okna, pustila jimi dovnitř čerstvý jarní vítr. Pověsila nové závěsy, naleštila podlahy, nablýskala lustry, vycídila poháry a mísy - a uspořádala ples.
Zámek byl plný jasu a smíchu.
Přesně tak, jak jí to Modrovous kdysi sliboval.
Objevila všechny poklady, všechno bohatství a všechny krásy, které zámek skrýval. Otevřela každé dveře, pro každé odloupla z kruhu u pasu jejich klíč.
Jeden jí zbyl. Začernalý a trochu narezlý.
Jak ho obracela v prstech, rozpadl se na prach.

Úkol. Přátelství. Síla. Inteligence. Neústupnost. Únava. Pochyby. Odpovědnost. Zmatek. Beznaděj. Vztek. Povzbuzení. Malomyslnost. Hádky. Tvrdohlavost. Strach. Rozkol. Smutek. Pronásledování. Odhodlání. Smrt. Zoufalství. Návrat. Vzepětí. Náhoda. Nezdar. Souhra. Šance. Boj. Zranění. Úspěch. Vítězství.
Vítězství?
"Máme ho!" jásal Harry.
"Máme CO?" zeptala se skepticky Hermiona.
Ron mlčky přikyvoval a poslouchal, jak pokračuje.
"Máme klíč, ale ne zámek. Máme odpověď, ale neznáme otázku. Máme řešení, ale k jakému problému?"
Harryho nálada prudce klesla k bodu mrazu. Očima zmateně těkal kolem a snažil se najít nějaký záchytný bod.
"Zamysli se. Určitě alespoň naznačil, kam se zaměřit dál."
"Už jsem vám všechno řekl..."
Rezignace.
Rezignace?

Poznámka: Faktograficky to asi není úplně košér, ale snad mi to prominete.
Ten klíč ležel na cestičce do vsi. Pomyslel si, že ho tam nejspíš ztratily děti, a chystal se jim za to vyčinit. Když ale obešel dům a vyzkoušel jednotlivé dveře, klíč nikam nepasoval.
Večer ho strčil do kapsy a vzal s sebou do hospody. Nikdo ze sousedů se k němu nehlásil. Až starý Vřesík, co míval v Hůrce kovárnu, poznal svoji práci a vzpomněl si i na jméno hobita, kterému ho kdysi vyrobil. Nabídl se, že si klíč vezme zpátky, a tak mu ho s lehkým srdcem přenechal.
Stejně nebyl k ničemu. Sméagolova nora už spoustu let žádné dveře neměla.

K tomu, aby byl šťastný, potřeboval velmi málo věcí. Klobouk. Dýmku. Foukací harmoniku. A klíč v kapse u kalhot, který vždycky sevřel v dlani, když hledal nové tábořiště.
Našel ho před lety na břehu při odlivu. Ležel na pláži zčernalý, s umně zatočeným ouškem. A nepatřil k žádným dveřím. Věděl to, protože ho vyzkoušel v každých, které potkal. Ve dveřích muminkova pokoje i ve dveřích sklepa na zavařeninu. Ve dveřích křišťálových paláců na severu, ve dveřích mimlina domku i ve dvířkách hatifnatího barometru. Nepasoval nikam. Proto si byl jist, že je to jeho klíč.
Klíč, který mu otevírá celý svět.

„Mami“, přiběhli celí zadýchaní. „Našli jsme před domem klíč.“
Velké dětské oči.
Pokrčila rameny: „Co je na tom tak zvláštního?“
„Zkoušeli jsme zámky v celém domě, ale nikam se nehodí.“
Zahrála bezradnost: „Taková starost. Co s tím provedeme?“
Mladší se zamyslel: „Neznamená to něco?“
„Prosím?“
„Jestli to třeba nenosí smůlu, když najdeš klíč, co nikam nepasuje,“ vysvětlil starší.
Kluci si vyměnili pohled plný záhad a tajemství.
„Kdepak.“
Na krajinu padl stín.
Hvězda smrti vstoupila do soustavy Alderaan.
V mracích se zablýsklo.
Matka obrátila zrak k obloze náhle plné zeleného světla.
„Zajímavé,“ pomyslela si. „Tak brzy z jara bouřky přece nebývají.“

fandom: Alenka v Říši divů, ačkoli trochu alternativní
poznámka: slabá inspirace filmem. dále, ponechala jsem Alenčino jméno v originálním znění, protože sem se to prostě hodí víc. a navíc se mi to vždycky i víc líbilo. a v neposlední řadě - název, který považuji za dokonalost samu (a tudíž jsem ho samozřejmě nevymyslela já), má na svědomí jeden můj profesor z UK (napsal knížku, která se tak jmenuje).
varování: není tu žádný slash ani femmeslash, což je v mém případě opravdu hodno varování
Znovu padá králičí norou.
Cítí slabý zápach stoky.
Uhodí se, když dopadne na zem.
Klíč leží u zamčených dveří.
Ze skleněného stolu zbyly střepy.
Sněz ho. Vypiji tě.
Nelze odemknout.
Alice zkouší projít druhým vchodem.
Kolem jejích nohou přeskákal černý králík.
Chce ho pohladit, ale on jen zapiští: „Přišla jsi pozdě!“
Najednou je všechno menší.
Nebo ona větší.
Třetí dveře se rozkládají v prachu. Z díry zírá temnota.
Slyší hlasy – „Není to ona!“
Klíč se nehodí k žádným dveřím.
Kočka Úsměv ji škrábne do ramene.
Teď by se měla probudit.
Teď by se měla probudit.
Teď by se měla...
Teď...