Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Tak mě, Tabito, napadlo, jaké by to bylo, kdybych si našel ženu, která by nepracovala a starala se jen o rodinný krb, jak se říká," ventiluje svou myšlenku Zdirad.

"Myslíš, že by to byla výhra? S takovým požadavkem bys nejspíš získal nějakou línou lemru, se kterou bys měl ten příslovečný krb studený."

"Zřejmě máš pravdu, Tabito. Ale řekni, až třeba budeme mít dítě, že nebudeš spěchat z mateřské zpět do práce příliš brzy?"

"To by se teprve vidělo. Vždyť mateřská, přesněji řečeno mateřský úvazek, to je práce setsakramentská. To si vy chlapi vůbec nedovedete představit. Mimochodem, zvládal bys být živitelem?"

"Pánové, vím, že jste zejména na pivo, ale stejně si dovolím nabídnout. Inovoval jsem kávovou sekci, mám nového dodavatele kávy i nový kávovar, dnes mi sem došla první zásilka jeho kafe. Ochutnejte někdy," vyzývá Méďa štamgasty.

"Méďo, ty snad hodláš konkurovat kavárnám," praví Jimram.

"To určitě ne, ale slušný podnik musí mít dnes i kafe na úrovni. Dávno pryč jsou doby, kdy jsem tu mohl nabízet jen turka a rozpustnou a nikdo se nad tím nepozastavil."

"Dnes už ne, ale někdy si jistě dám," slibuje Lev. "Scholastika se ze mě v poslední době snaží udělat kávofajnšmekra,  určitě si to vychutnám."

"Nazdar. kde se touláš?" zpovídá dorazivšího Jimrama Tadeáš.

"Ale, navštívil jsem schůzi jedné strany..."

"Ty v nějaké jsi?"

"Ne, ale lákali mě na svou kandidátku do sněmovny."

"Jdeš do toho? Třeba se zadaří na rozdíl od Senátu kdysi," zareaguje Lev.

"Houby, rázně jsem odmítl. I když bych tam byl vatou, čert nikdy nespí a mohli by mě nahoru vykroužkovat. Řídit firmu a poslancovat najednou, to by se nedalo dělat obojí poctivě. I v tom Senátu by to bylo bývalo na hraně. A kdybych hned složil mandát, ti kroužkovatelé by to oprávněně vnímali jako podraz. To by mé pověsti rozhodně neprospělo."

Ota zamumlal něco ve smyslu, že potřeba to nebude u nikoho. Lev však věděl, že realita je opravdu jiná.

V uších mu zazněla nedávná tchánova promluva do duše, že dítě umí udělat každý vůl, tedy ten ne, ale každý bejk. A že vychovat je už je těžší a být otcem není jen tak.

Lev si znovu otevřel informační systém za účelem analýzy, u kterých vyučujících to má Ota nejproblematičtější. Dá to dohromady s tím, jak to vidí Scholastika. A pak vyrazí na třídní schůzku žehlit Otovy průšvihy. A když ne přímo průšvihy, pak minimálně problematické situace ve víceru školních disciplín.

"Oto, jak víš, chystám se na tvou třídní schůzku. Řekni mi na rovinu, na jaký průšvih se mám připravit," zpovídá Lev syna.

"Průšvih určitě ne, tati."

"Jen aby. Já tam půjdu v dobré víře, že je vše v pořádku, a na místě zjistím, že v tomhle předmětu to a v onom zase ono. Dej mi možnost se na to připravit. Sice sleduji informační systém, takže základní představu mám. Ale detaily z toho nevyčtu."

"Opravdu se nemusíš děsit, vše mám pod kontrolou."

"To bych tak úplně neřekl. Už jsem si promyslel, za kterými vyučujícími určitě zajdu. Chci znát i tvůj pohled."

Jimram, Lev a Tadeáš si tedy společně prohlížejí onu pohádku pro dospělé. Je v ní dáma, které ani v dospělosti nepřestala růst ňadra, a proto je má opravdu extrémně velká.

"Na rovinu, pánové, to už ani není hezký, v tom se, myslím, shodneme," hodnotí Jimram.

"Přesně tak. Jestli si tato bude chtít nechat svoji podprdu vyprat v nějaké veřejné prádelně, tak jí řeknou, že padáky neperou," vzpomene si na starý vtip Lev.

"A vůbec, neklikejme na každou hovadinu a bavme se normálně. A ženy obdivujme takříkajíc v reálu. Naše generace snad ještě dokáže fungovat bez virtuálna," pronese moudrou myšlenku Tadeáš.

"Lve, na co tam pořád čučíš?" táže se Jimram.

"Ale, zabrousil jsem do bulváru, teď tu čtu takovou pohádku. Tedy pohádku pro dospělé."

"Ukaž, já chci taky pohádku," nakukuje mu přes rameno Tadeáš. A vzápětí reaguje:

"To je ale realita."

"To bych tedy netvrdil. Dneska v době AI... Text si může redaktor vymyslet, fotku jde taky vygenerovat."

"Máš pravdu," podpoří Lva Jimram, "dnes můžeš najít všelijakou pohádku nerozeznatelnou od reality."

"Zkrátka, neuvěřím, dokud onu dámu osobně neuvidím. Co říkám neuvidím, neohmatám!" praví Lev.

"Prasáku! Kdyby tě slyšela Scholastika, profackuje tě a nakope ti do zadku," vrací Lva do reality Tadeáš.

Tobiáš zachytí zprávu o rekordní vzdálenosti kosmického letu a nahlas pronáší úvahu:

"Možná se dožijeme letů na vzdálenosti ještě mnohem větší. Kdyby tak člověk mohl být při tom..."

"Brácho, neblbni," zareaguje Tabita, "ty jsi nikdy neslyšel o paradoxu dvojčat? Když se necháš vystřelit někam do dalekého vesmíru, tak tam zůstaneš mlaďochem a já tady zatím na Zemi zestárnu. To bych opravdu nechtěla."

"Klid, Tabito, s pravděpodobností hraničící s jistotou mě na kosmonauta nikdy nevezmou. A hlavně, ještě hodně dlouho nebudeme mít rakety a kosmické lodě s rychlostí blížící se rychlosti světla."

"To je pravda, takže uvažuj o nějakém reálnějším povolání."

Dveře Otova pokoje vrzly. Ota zahlásil:

"Jdu se projít."

"Tak pozdravuj tu kamarádku," reaguje Scholastika.

"Nebude tam žádná kamarádka."

"Tak prostě toho, s kým budeš komunikovat," doplní Lev.

Na to odpoví Ota vágními úvahami, koho všechno může či nemůže potkat a zaklapnou za ním bytové dveře.

Scholastika ani Lev nejsou nedůvtipní a je jim jasné, že za vycházkami není čerstvý vzduch, ale potřeba komunikovat s někým přinejmenším telefonicky mimo dosah rodičů. Lev přemýšlí, jaká mravní naučení má Otovi dát. Dříve než bude pozdě.

Ota se vrací záhy. No, pravděpodobně by nestíhal nějaké vrznutí v jiném smyslu slova, pomyslí si Lev.

Zdirad se zadívá na vycházející hvězdičky na nebi a praví Tabitě:

"Nevím, zda je na tom nebi nějaký pánbůh. Musím přiznat, že při posledním sčítání lidu jsem nechal otázku náboženství nezodpovězenou, protože žádná z nabízených možností na mě neseděla."

Tabita zareagovala:

"Mě mnohem více zajímá, jak to bude při příštím sčítání. V kterém domě či bytě se budu sčítat, s kým budu tu domácnost sdílet, jakého budu stavu, myslím rodinného..."

"Do dalšího sčítání je to ještě pět let, to se může stát věcí. Ví bůh, jak to všechno bude."

"Jsi v rozporu se svým předchozím tvrzením, Zdirade!"

"Pravdu máš, Tabito."