Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Zdirade, trefíš zpátky?"
"Neboj, nemůžeme zabloudit."
"Tady se mi to nezdá."
"Pojď tudy."
"Blázníš? Tohle nevylezu."
"Víš co, Tabito? Stoupni si mně na ramena, já se zvednu a budeš nahoře."
"To myslíš vážně?"
"Jistě. Jsem na to dost vysoký a silný. Logicky, dáma si musí stoupnout na ramena mě, ne naopak."
"Gentleman by dámu netahal na tak divoká místa."
"Proč by ne, přece neprožijeme celý život v salónním prostředí."
"Ovšem lození po tvých ramenou je už za hranou."
"Není."
"Zdirade, někdo z nás dvou musí mít rozum. Pojď, sestoupíme dolů, půjdeme oklikou, ale bezpečněji. Jako vůdce jsi se tedy nevyznamenal."

"Tabito, byla jsi někdy v peci?"
"Ne."
"Vidíš, a můj táta ano."
"Nekecej."
"Vidíš tady ten areál? To je bývalá cihelna. Když byl táta školák, tak ještě fungovala. Se školou tam byli na exkurzi a zavedli je i přímo do pece. Tam je ta bývalá pec. Táta mi to jednou ukazoval."
"To je zajímavé, Zdirade. Ale doufám, že mě tam nehodláš tahat."
"Neboj se, nehodlám."
"Podívej, ježek!"
"A běží do cihelny. Přímo do té pece."
"Proč ne, když se v ní dávno netopí. Ale už bychom měli jít. Docela rychle se stmívá. Tak mě, Zdirade, veď zpátky do civilizovaných končin."

"Kde je Tabita?" táže se Tadeáš.
"Se Zdiradem," odvětí Timea.
"Doufám, že ve vší počestnosti!"
"Prosím tebe! Takový decentní jinoch! A ze solidní rodiny!"
"No právě. Tichá voda břehy mele. Kromě toho, že je mládí nevybouřené, to platí napříč společenskými a vzdělanostními vrstvami."
"Ty jsi v jejich věku řádil tak, jak naznačuješ?"
"No, to ne..."
"Tak vidíš. Kromě toho, dnes už na to mají ve škole výukové programy, takže jsou poučenější než my za prudérní totality. Já s Tabitou o tomto také mluvím. I ty bys měl takto činit s Tobiášem. A konečně, meze jsou stejně ještě mokré a studené."

"Tak jsem slyšel," praví Lev kamarádům, "že se prý někde chlápek utopil v pivním tanku."
"Kdoví, zda je to pravda," oponuje Tadeáš. "Nevím, zda má nějakej takovej tank otvor, aby jím mohl propadnout člověk."
"Copak pivo," praví Jimram, "to je kapalina fyzikálně podobná vodě, ale takový slad, do něj spadnout, to by bylo něco! Sypkej materiál, v tom se nedá pořádně pohybovat. Takovej tě vtáhne a zadrží jedna dvě. O utopeným ve sladu jsem sice neslyšel, ale stát by se to mohlo."
"Z toho plyne poučení," odvětí Lev, "stýkat se s pivem jenom ve standardním množství. Méďo, další pivečka prosíme!"

Scholastika barví velikonoční vejce v cibulovém odvaru. Náhle praví Otovi:
"Neměla bych si tím nabarvit vlasy? Měl bys zrzavou matičku."
Otík neodpovídá. Lev též ne. Už proto, že otázka nebyla určena jemu.
Lev se však zamyslí. Je dobře, že se Scholastika chce krášlit. Vždyť oba stárnou, už u Scholastiky i u sebe postřehl první vrásky. Také si uvědomuje, že ty vrásky jí přidělává hlavně on s Otou.
Lva napadá, zda by jí neměl k brzkým narozeninám pořídit krém proti vráskám. Vzápětí to zavrhuje, ví, že Scholastika na takovouto kosmetiku nikdy nebyla. Tak se bude aspoň snažit vrásek přidělávat co nejméně.

1) Celkové množství piva, které obyvatelé Česka vypijí za rok, by se vešlo do krychle o hraně:
a) 75 m,
b) 95 m,
c) 115 m.

2) Z tohoto ohromného množství se ovšem vypije v restauracích pouze:
a) 25 %,
b) 35 %,
c) 45 %.

3) Na spotřební dani z piva stát vybere ročně:
a) tři a půl miliardy korun,
b) čtyři a půl miliardy korun,
c) pět a půl miliardy korun.

4) Něco z historie. Že je pro nás pivo chlebem, to kdysi v jednom interview prohlásil československý politik:
a) Vasil Bil'ak,
b) Miloš Jakeš,
c) Lubomír Štrougal.

"Tadeáši, kolik lidí se ti už ozvalo?"
"Všichni, tedy kromě několika chronických absentérů."
"Co Neklan Straširybka?"
"Ten se mi neozve zcela určitě, je už dvacet let nebožtík. Jémináčku, proč já po každé slezině rozesílám aktualizovaný seznam spolužáků?"
"Jsou po něm nějací potomci?"
"Byl svobodnej. O eventuálních levobočcích nemám potuchy."
"Víš co, Tadeáši? Zkusme si na slezině vyvolat jeho ducha. Určitě si vzpomínáš, jak jsme zkoušeli spiritismus na rajčatové brigádě."
"To víš, že si na to vzpomínám. Tvůj návrh má ovšem jeden zásadní háček. Vyvolávali jsme duchy z knížek a Neklan na rozdíl od Remarquea, Turgeněva či Feuchtwangera žádnou knihu nenapsal."

"Lve, co koukáš do toho telefonu?" táže se Jimram.
"Kontroluji kalendář. Zrovna na dnes tam mám úkol zalít kytky."
"To si tam musíš psát?"
"Bohužel musím. Jinak to nedávám. Přes rok normálně nezalívám, ale když je Scholastika s Otou na chatě, je to na mně."
"Takže se na to musíš naprogramovat," konstatuje Tadeáš.
"Přesně tak. Kdysi jsem to zanedbal a Scholastika pak po příjezdu musela vyhodit mučenku."
"Takže ty jsi ji, Lve, umučil!" praví Jimram.
"Bohužel. Scholastika nadávala jak špaček. Náhodou se k tomu nachomýtla i tchýně, taky mi k tomu řekla své. Pročež jsem si z toho vzal poučení."

Jeda po stezce okolo řeky, zří Lev ve své jízdní dráze turistku. Zatroubí houkačkou, žádná reakce. Zatroubí znovu, dáma konečně uskakuje se slovy:
"Já myslela, že je to nějaký vodní pták."
Jede dál, v dráze hned dvě dámy. Po zatroubení se jedna ze seniorek otáčí:
"Jéžišmarjá, to jsem se lekla!"
Lev vyhodnocuje, že montovat si na kolo houkačku, kterou svého času dostal bůhví proč od tchána k ježíšku, nebyl dobrý nápad.
Opouští břeh, míří do terénu, po chvíli sjíždí z kopce. Stačí malé zaváhání, padá přes řídítka. Přežívá ve zdraví, pouze houkačka je rozbitá.
Je rozhodnuto. Pořídí si klasický zvonek.