Šoustek-Šuk-Tydlitát

Když Timea Tydlitátová oznámila svému muži, že jich bude víc, nevěděl ještě chudák Tadeáš, jak bude vše vzhůru nohama. Zejména proto, že dítka se zadařila hned dvě najednou. Že musely včely z domu, to byl jen začátek.
Tobiáš a Tabita si žádali svoje. Co tři hodiny vařit mlíčko a sterilovat flašky na ně, pomáhat při krmení, jedno dítko nechat na rameni odříhnout. Zazpívat mu na uklidnění (jen slušné písně).
Při vycházce s kočárkem se samozřejmě vyhnout dříve oblíbené hospůdce, ale to Tadeáše ani netáhlo, jak byl vyčerpán. Byl prostě na vedlejší koleji.
Ještěže na osm hodin může zmizet do práce.

Lev Šuk v hospodě opět přebral a tak je domů veden kamarády Jimramem Šoustkem a Tadeášem Tydlitátem. Jejich idea posadit kamaráda ke dveřím,zazvonit a utéci bere rychle za své.
Scholastika Šuková netrpělivě vyhlíží ve dveřích. Přísně kamarádům kyne, aby všichni tři pokračovali dále a směruje je do ložnice. Tam je připraven úložný prostor válendy a vnitřek je dokonalou imitací rakve. Lev leží v okamžiku uvnitř. O něco méně zpumprlíkovaní Jimram a Tadeáš chvatně mizí za svými Vincencií a Timeou.
Scholastika zavírá válendu a zatěžuje ji svým macatým tělem. Těší se, až vyspalý Lev začne řvát:
"Já nejsem mrtvý, pusťte mne!"

"Co koukáš, jako by ti uletěly včely, Tadeáši?", ptá se hostinský právě přišedšího štamgasta Tydlitáta.
"Uletěly mně včely! Roj visí na jabloni, Timea se zamkla v baráku, ječí jak Viktorka a hrozí rozvodem."
"Hlavu vzhůru, kamaráde, každý gordický uzel je nutno rozetnout", ozve se Jimram Šoustek, poté, co nechal záletů, Tydlitátův spoluštamgast.
"Méďo, půjč mi kastrol!", houkne na hostinského a vzápětí se obrátí na motorkáře u vedlejšího stolu:
"Dovolíš, příteli, vše v pořádku vrátím...", praví rázně a motorkář v mžiku sedí u své kofoly jen v trenýrkách, tričku a ponožkách.
Jimram vybíhá v koženém, s helmou a hrncem k Tydlitátům.

Notorický záletník Jimram Šoustek doprovázel nočním městem svou aktuální milenku Bibianu. Do tmy svítila jeho zářivě bílá košile, neboť sako galantně půjčil Bibianě, na lehké šatičky bylo již chladno. V okamžiku rozloučení před domem snad čert podrazil Bibianě na schodku nožku a místo polibku se její sytě červeně namalované rtíky otiskly na Jimramově límečku.
Co teď? To Vincencii rozumně nevysvětlím. Na obchodních jednáních se takové věci nestávají. Pokus o umytí v kašně vše jen zhoršil. Zoufalý Jimram háže košili do nejbližší popelnice. Nevzbudí-li se Vincencie a neuvidí-li mne přicházet bez košile, tak si snad ničeho nevšimne. A zítra dokoupit košili.