Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Chlapi zmlsaní, to vám ten mazanec není dost dobrý, že si jej mažete marmeládou?!" hubuje Scholastika spatřivši Lva s Otíkem s namazanými mazanci.
"To je džem, není to z citrusů," oponuje Lev.
"Puristo..."
"A mazanec se nazývá mazancem, abychom si ho namazali."
"Nikoliv, mazanec je to proto, že se před pečením namaže žloutky. A těmi jsem ho namazala."
Rodina dosnídá a Scholastika vyzývá Otíka:
"Měl bys něco napsat nebo nakreslit, ať ti přes svátky nezdřevění ruka."
"Co mám kreslit?"
"Třeba ten mazanec."
Otík kreslí, výtvor se však mazanci moc nepodobá.
Takže Scholastika spustí:
"Tahle mazanice má být mazanec? Kresli znovu!"

Začíná nový školní rok a učitel flétny v lidušce vítá nové žáky.
"Tabita Tydlitátová?"
"Zde."
"A Zdirad Zlámaljelito?"
"Také zde."
"Tabito, ty jsi svým příjmením přímo předurčena, aby ses učila hrát na nástroj jako je flétna. A co přivádí k hudbě tebe, Zdirade?"
"Maminka si přeje, abych nebyl nehudební jak tatínek."
"Ano, to je také dobrý motiv. Tak, děti, začneme."
A pan učitel započne dítka zasvěcovat do základních kroků hry. Zdirad se snaží soustředit. Ale nejde mu to tak, jak by si představoval. Neustále pokukuje po své spolužačce.
Zdá se, že je to pro něj první kontakt nejen s hudbou.

"Co proboha táhneš ten balík peřin, to jich nemáme doma dost?" ptá se Tadeáš.
"Máme, ale byla to výhodná koupě. Bude to Tabitě do věna," odvětí Timea.
"A já nedostanu žádné peřiny do věna?" položí logickou otázku Tobiáš.
"Ty si, doufám, přinese do manželství tvoje nevěsta. To je tradičně dívčí výbava."
"Ale to není spravedlivé," diskutuje Tobiáš.
"Neboj se, ani ty nepůjdeš do manželství s holou zadnicí," reaguje Tadeáš přemýšleje jakou výbavu typickou pro muže mu slíbí.
Tobiáš však zareaguje nečekaně, ovšem logicky:
"To bych si pak mohl namluvit jedině nějakou nudistku..."
Ještě, že rovnou neřekl striptérku, pomyslí si Tadeáš.

Vidím, že si dáváte zelené pivo. Je to vaším pravidelným zvykem na Zelený čtvrtek?
Ano, od doby co se zelené pivo vaří.
A máte i jiné zvyky na Zelený čtvrtek?
Ano, dnes jsem vařil k obědu špenát.
Vy osobně? A povedl se Vám?
Pravda, byl trochu jako beton, neboť jsem tam dal moc zásmažky. Takže syn prohlásil, že od maminky je lepší a od babičky mnohem lepší. Ovšem snědl jej všechen, když nic jiného nebylo. Také jsem pekl beránka.
A ten se povedl?
Poněkud pukl. Víte, já jsem lepší konzument než kuchař.
Vážení diváci, viděli jste kozla snažícího se zahradničit.

"Tabito, neroztahuj se tak na tom stole!"
"Tobiáši, nekresli mými pastelkami. Zlámeš mi je!"
"Jsi parazitické dvojče!"
"Ne, ty jsi parazitické dvojče!"
"Dost, víte vůbec, co je to parazitické dvojče?" přeruší oba Tadeáš.
"To je, když jedno dvojče parazituje na druhém," odvětí Tabita.
"Ne, to by bylo, kdybys měla v sobě v těle svou malinkou sestřičku, nebo ty, Tobiáši, brášku, ti by ve vás rostli a utlačovali vás."
"Kde v těle?" ptá se Tobiáš.
"V břiše, nebo taky v mozku, ve svalech, byly už různé případy..."
"Tatínku, nech těch hororů," zasáhne Timea.
"Děti si začaly, já chtěl jen podat vysvětlení..."

"Co nového na zahradě?" zpovídá Timea Tadeáše vrátivšího se z odzimování.
"Docela dobrý, akorát jeden trám na boudě trouchniví. Ideální by bylo ty trámy vyměnit, možná i všechny tašky na střeše."
"A když sundáš střechu, zjistíš, že i zdi stojí za houby..."
"Zkrátka, stálo by to těžký prachy..."
"A kolik?" ptá se zvídavý Tobiáš.
"Nevím, asi začnu sázet sportku, abych na to měl."
"Myslíš, tatínku, že vyhraješ?" ušklíbne se Timea.
"Já bych za výhru chtěla raději něco jiného," vmísí se Tabita.
"Stejně nevyhraji, už mám štěstí v lásce," odvětí Tadeáš doufaje v duchu, že jejich bouda snad ještě něco vydrží.

"Co to vidí oči mé?" zvolal Lev spatřiv po příchodu domů v předsíni tašku s důvěrně známými pomůckami. Na odpověď však nečekal věda k čemu tyto věci půjčované od Scholastičiných rodičů slouží a konstatoval:
"Opět budeme získávat světlo pomocí vody."
To bylo Scholastičino oblíbené označení mytí oken. Kdysi, za svobodna a samostatného hospodaření, měl Lev takzvané oknové roky. Jeden rok okna umyl, další ne, teprve následující rok znovu. Kde jsou ty časy!
Po svatbě myli okna nejméně dvakrát do roka. To už je realita života manželského, pročež si Lev začal pomyslně mastit svaly na zítřejší akci. Světlu z vody zdar!

"Bartoloměji, Oto, od sebe! Takhle se rvát jako psi! Styďte se! A za trest do zítra každý napíšete stokrát své jméno!"
"Proč tak nespravedlivě, paní učitelko? On se jmenuje Ota Šuk a já Bartoloměj Rohovládovobělský, to je obrovský nepoměr," žádá vysvětlení Bartoloměj.
"Pravdu máš, Bartoloměji, a proto tedy napíšeš padesátkrát: Já, Bartoloměj Rohovládovobělský, se nebudu více rváti s Otou Šukem. A ty, Oto, padesátkrát napíšeš:
Já, Ota Šuk, se nebudu více rváti s Bartolomějem Rohovládovobělským."
Že jsem radši nedržel pusu, myslí si Bartoloměj. A Otík? Ten je namíchnutý nepoměrně více. Když se dva perou, třetí se směje. Tentokrát paní učitelka.

"Když vidím reklamy na ty bulvární plátky, tak jsem rád, že nejsem žádná celebrita," konstatuje Lev.
"To je pravda, neustále je sledují něčí foťáky a kamery, též bych nechtěl být v jejich kůži," přidává se Tadeáš.
"A pro masy tu máme všelijaké sociální sítě. Blbej, kdo tam leze, a ještě blbější, kdo se tam obnažuje. Nejen doslova, ale leckdo tam na sebe vykecává věci, u kterých by dříve měl zábrany kdekoliv o nich mluvit," doplňuje Jimram.
"Dřív si chlapi dali po hubě, ale zkus to udělat virtuálně. Dnešní doba informační má zbraně úplně jiného kalibru; a rafinovanější," povzdechne si Tadeáš.

"Dnes jsem potkal spolužáka ze základky vezoucího kočárek. Myslel jsem: časný dědeček, a houby! Pyšný tatínek! Až jsem se v duchu zastyděl, že jsme se Scholastikou rozmnožování už zabalili," referuje Lev kamarádům.
"My už jsme také doma všichni, jak říkává Timea, člověk musí znát své možnosti," konstatuje Tadeáš.
"Pravdu máš, ale řekni, proč jsem z toho tak naměkko?" táže se Lev.
"Neboť zrození je zázrak!" reaguje Jimram. "Znám jen něco málo z anatomie či biochemie; když si představíš, že někdo, ať už mu říkáš pánbůh, či jinak, poskládal ty molekuly tak, aby vznikl život, to tě naplní úctou a obdivem!"