Percy Jackson

"Sova volá volavku! Opakuji, sova volá volavku!"

"Já nechci být volavka," zaprotestoval Grover. "Můžu dostat jiné krycí jméno?"

"Ne," odbyla ho Annabeth. "A přestaň žvýkat svou botu."

"Nemůžu za to," bránil se Grover. "Jím, když jsem nervózní."

Usazeni na stromech nedaleko od sebe sledovali vlajku nepřátelského týmu. Čekali, až se Percy zvládne proplížit z druhé strany a dá jim signál.

"Volavka volá sovu! Opakuji, volavka volá sovu!"

"Co?" povytáhla Annabeth obočí.

"Není to... Percy?" zašeptal Grover.

Annabeth zaostřila. Opravdu. Percy právě šplhal na stožár s vlajkou. A byl... úplně nahatej. Asi aby mu to tolik neklouzalo.

Kluci, povzdechla si Annabeth.

"Athéna je lepší než Poseidon."

Percy věděl, že ho Annabeth jenom provokuje, ale stejně přistoupil na její hru.

"A to jako proč?" snažil se neznít trucovitě.

"Je to jednoduché. Zaprvé, Athéna má mnohem lepší vkus. Viděl jsi, jak tvůj otec chodí oblékaný? Ve vlasech má občas chaluhy a nosí jenom plavky."

"Vždyť je bůh moří..."

Annabeth ho nenechala domluvit. "A taky nemá žádné pořádné zájmy. Všude akorát spouští kotvy."

Percy zrudl. "Ehm, Annabeth... spouštěním kotvy myslíš...?"

Annabeth se ďábelsky pousmála. "Co bys řekl, že za metaforu to je?"

Byly chvíle, kdy Percy litoval, že jeho táta není Hermes, bůh výmluvnosti.

"Annabeth, musíme tam. Musíme zjistit víc o turbínách té elektrárny."
"Ale Percy, tam je detektor kovů. Jestli na to přijdou, že máš meč, bude
to totální krach. Ta ostuda na Olympu. Poseidonův syn pašuje zbraně!"
"Kašlem na to, jdeme."
...
"Dobrý den, zkontrolujeme, jestli nemáte zbraň," říká ochranka. "Proč detektor pípá?"
"To je... jen moje... propiska..."
"Aha, tak běžte!"
"Percy, škube se ti kapsa! Anaklusmos vypadne a bude průšvih!"
Břink!
"Jak sem ten zatracenej kluk propašoval meč?!"
"Zdrhej, Annabeth!"
...
"To je průšvih! Poseidon tě překousne jak želé."
"A co tvoje máma?"
"Má moc práce. Zase na mě vykašle. Ostatně, jako vždycky."

,,Nemůžeš to vzdát!” zařval Grover na Percyho.
,,Uteč!” snažila se Annabeth přeřvat zvuky bouřících se vln a kovových mříží, které je s Percym dělily. ,,Svět je v nebezpečí. Nemůžeš se v takový chvíli ohlížet na nás dva.”
,,Copak vy to nechápete?” křičel Percy hlasem plným zoufalství. ,,Nezáleží na tom, jestli svět padne do rukou Kronovi nebo Gaie. Kdybych vás tu nechal, neměl bych už pro co žít. Neměl bych nikoho kdo by mě podporoval v mých geniálních nápadech, Grovere. Ani nikoho, kdo by mi zatrhl ty největší kraviny, Annabeth. Nemůžu vás tu nechat. Jsme tým. Bez vás je všechno špatně."

Máma to neřekne nahlas, ale asi nám začínají docházet školy, kam by mě byli ochotní vzít.
Nekoleduju si o maléry. Nekecám.
Nekecal jsem, ani když jsem učitelům tvrdil, že mě cestou do školy sledoval čahoun s jediným okem uprostřed čela.
Je fakt, že jsem na výletě vyhodil do povětří školní autobus, ale fakt nevím, proč jsem to schytal já a ne ten, co to dělo nechal nabitý.
Tou pákou ve Vodním světě jsem nechtěl pohnout, přísahám. Žraloci to naštěstí vzali s klidem na rozdíl od spolužáků a učitelů.
Prostě to přitahuju, takže čekám, že se každou chvílí ozve: „PERCY JACKSONE!“

Nejdřív vypadalo toulání po otcově říši jako docela dobrý nápad. Svět venku byl vůči lidem, jako byl on, nepřátelský. A číhaly v něm nestvůry. V otcově říši sice také byly, ale nemohly mu ublížit. Ne jemu.
Viděl mnohé. Božský klid, krásu a dostatek všeho, co by člověk mohl potřebovat. Někdy jen hnus. Hromady hnusu. Protože hnusu bylo vždycky víc než krásy a nezáleželo na tom, kde jste. Tady bylo ale hnusu přehršel. A to se mu nelíbilo. V nejhorších chvílích by byl raději venku a ne v Podsvětí. Ale co naplat, jednou byl Hádovým synem, a to se nedalo odestát.

Hayden tentokrát neutekl jako minulý týden, kdy postával ve dveřích Afroditina srubu a pak na Piper cosi zmateného vybafl.
Piper se zadívala na skupinu Apollónových dětí, které opodál soutěžily v lukostřelbě. „Sympaťák. Vůbec se ti nedivím.“
Hayden ztuhl. „To je to tak poznat?“
„Neboj. Trochu jsi mě navedl.“
„Fakt skvělý.“
„On nic netuší?“ zeptala se Piper.
„Jasně, že ne. Žiju v Aréově srubu. Představ si ten virvál. Nechceš být v mý kůži.“
„Ale cítíš něco skutečného,“ odpověděla vážně Piper a Hayden si vzpomněl na drby o tom, že se do Jasona Grace zamilovala, protože si Héra pohrála s její myslí.

Přála by si zapomenout na svou vinu a uzamknout se ve stínech.
Jenže tím by ztratila vzpomínky na domov a na chvíle, kdy se Sammym cválali pod nekonečnou oblohou.
Pak přišel ten kluk.
„Jsi jiná. Plutonovo dítě,“ řekl.
„A ty jsi živý,“ odvětila překvapeně.
„Jsem Nico di Angelo.“ Prý ze světa zmizela Smrt a on tu hledal svou sestru, aby ji odvedl nazpět. „Jenže ona se rozhodla pro znovuzrození. Přišel jsem pozdě.“
„To je mi líto.“
Nico jí podal ruku. „Ty jsi taky moje sestra. Zasloužíš si druhou šanci.“
A Hazel se s ním vydala Asfodelovými poli za střípkem nebe.