Pán prstenů

Napsal jsem takový rozšířený akrostich. První písmena jednotlivých řádků dávají slovo. Navíc každý první a čtvrtý řádek začíná vždy stejným slovem.
Otevřu oči a koukám se tam,
Kam nikdy jsem nechtěl vyrazit,
Nevím zda vůbec dojdu tam sám,
Oko se pokusím porazit.
Otevřu mysl a přemítám,
Kraj se už za zády vzdaluje,
Netuším čemu vstříc utíkám,
Oko žhne rudě a spaluje.
Otevřu dlaň a v ní prsten mám,
Kov pálí jak tisíc svic,
Nevěřím v bezpečný návrat k vám,
Oko už září mi vstříc.
Otevřu srdce své bolavé,
Komu však svěřit se mám,
Nespatřím nikdy už přátele,
Oko už blíží se k nám.
Otevřu okno a nehnutě,
Koukám na zlověstné temno,
Někdy snad hledíš moc nadutě,
Oko, do tvé duše okno.

AN: Moje první báseň (taky podle toho vypadá).
Když před spaním se dlouží dech,
smrtelníku okno snění otevře se
do Eldamaru v říši pohádek,
kde zpěv labutí se větrem nese.
Pak Taniquetil spatří bělostný
a mořské břehy stříbropěnné,
vzpomínka ráno taje jako sníh
a mysl cestu zpátky najít nedovede.
Posedlý touhou nalézt Valimar
vydá se na Moře se svou lodí,
Zakletých ostrovů čarovný val,
však blíž mu připlout nedovolí.
Je Avalónnë v mlhách ukryto,
je jemu cesta navždy uzavřena,
utajen zůstává překrásný Tirion
i Calacyrie, nádherný průsmyk světla.
Ztracena pro něj krása,
z níž duše trne a dech se tají,
nezbývá, než dál jen snít
o nedostupném kraji.

AN: Děsná blbost.
„Nááááástup!“
„Tak hele, sem tu, abych z vás udělal pořádný vojáky, jasný? Dobře vycvičený pro Lugbúrz, žádný elfí chcíplotiny! Začnem voštěpem.“
„Zgorge, ty blbče! Takle do tebe první tark udělá ďouru, kterou by prolít Vřísk..., ehm, nazgûl i s nosičem!“
„Až zjistim, kdo z vás použil mojí helmu jako nočník, udělám si z jeho zubů drbátko na záda, jasný? Jo, a podle hlášení sem pronik ňákej nepřátelskej zvěd. Buď je to elf nebo bojovník nebo trpaslík nebo jiná hnida. Cože? Jaký nejasný instrukce? Eště jeden blbej dotaz, mladej, a vyřídim si to s tebou, že tě ani Velký voko nenajde!“

„Pán Frodo, vydržte,“ šepol Sam. „Už to nie je ďaleko, GPSko už nepotrebujeme.“
Priamo pred nimi sa viditeľne týčila Hora Osudu.
„Ale tí skřeti,“ zaševelil. „Sú všade...“
„Nejako sa tam musíme dostať. A dostaneme sa. O malú chvíľu ten prsteň zničíme a vy sa oslobodíte.“
„Sam...“
„Pst...“
„Nástup, vy banda lenivá!“ zahulákal jeden výnimočne škaredý skřet. „Pán si vás volá!“
„Zase nejaká vojenská prehliadka?“ zabrblali viacerí a s nechuťou sa zviechali zo zeme. „Alebo snáď ďalší boj?“
„Ale prd... neviete koľkého je? Dnes je dvadsiateho, budú sa rozdávať sociálne dávky...“
„Tak to áno!!!“
„Vidíte, Frodo? Šťastie sa na nás usmialo...“

Autorská poznámka: První věc, která se mi při názvu tématu vybavila, byli králíčci. Spousta chlupatých černý a bílých králíčků, kteří se množí geometrickou řadou...
„Aragorne upřímně, proč bych ti měl dát svoji dceru Arwen za ženu?“ Jmenovaný má co dělat, aby zoufale nezaúpěl. Tahle debata s jeho (možná) tchánem trvá více jak hodinu a zatím se nedostali k žádnému kloudnému, pro Aragorna výhodnému výsledku.
„Protože ji mám rád, pane Elronde. A ona mě též miluje.“
„Nenechám tu svoji dceru zemřít!“
Tak tenhle argument mu nevyvrátím, ztratí poslední naději Aragorn. Ale co třeba-
„A co pro blaho společnosti?“
„Pro blaho společnosti?!“
„Pro jaké blaho?“
„Em, nová krev?“
„Aragorne, svoji dceru ti nedám kvůli tomu, aby tu za chvíli běhala kupa půlelfů!“
„Ale ty genové predispozice...“

„Takže vy jdete na draka,“ pokýval Elrond moudře hlavou nad Thorinovou družinou, „vybrali jste si dobrou dobu.“
„Pro pomstu je dobrá každá doba,“ odvětil ponurým hlasem Gloin.
„Snad. Ale pokud byste si vybrali dobu před sto lety, nebyli by draci tak zdegenerovaní jako jsou dnes.“
„Zdegeco...?“ Fili nasadil nechápavý výraz a rozhlédl se po ostatním, jestli to pochopili.
„Zdegenerovaní,“ zopakoval Elrond. Když si povšiml všeobecné nejistoty, dodal: „Tím myslím, že se draci díky příbuzenské plemenitbě dnes podobají spíše přerostlým ještěrkám, než ohnivým kolosům z mého mládí.“
„Jo táák...Z mládí,“ obdivně hvízdl Kili a ostatní souhlasně zamručeli – to vysvětlovalo vše.

„My sme s Frodom spríbuznení obaja. Môj otec a Smíšková matka, ktorá si vzala Brandoráda, boli deťmi Adalgrima, ktorý bol synom Hildergrima a Ruženy Pytlíkovej, ktorá bola sestrou Ponta Pytlíka. Ponto mal dvoch bratov. Mungo mal syna Bunga a ten mal syna Bilba. Largo mal syna Foska a ten mal tri deti. Drogo mal syna Froda...“
„Dosť! Pri Hildegrimovi som sa totálne stratil.“
„Je to zamotané, že?“
„A Sam?“
„Ten by teoreticky tiež mohol patriť do rodiny. Keď si vezmem jeho pradeda, ktorý mal sesternicu, ktorá si vzala za muža syna...“
„Mlč! Hobiti sú vlastne taká jedna veľká, šťastná rodina...“

„Athelas!“
„Petrklíč!“
„Říkám Athelas!“
„Říkám petrklíč!“
„Nemůžeš léčit ránu od nazghula petrklíčem!“ Aragorn už zoufalstvím téměř vyl.
„Proč bych nemohl? Není nic mocnějšího než petrklíč,“ poklepal čaroděj rezolutně holí o podlahu a netrpělivě pohlédl k domu, kde pomalu chřadla Eówyn a Smíšek.
„To je ale naprostá hloupost, Gandalfe!“
„Proč by měla? Léčil jsem pomocí síly petrklíčů, když ty jsi ještě trhal sedmikrásky v Roklince!“
„Poslední petrklíč se ve Středozemi objevil před stovkami let!“
Poprvé toho dne se Gandalf zarazil. „Kolikátý přesně máme rok a věk?“ otázal se nenuceně a poškrábal se ve vousech – že by ta léta utekla tak rychle?

A/N: BJB už opäť. Vychádzam z vygooglených informácií, že Prvosienka jarná, čiže ľudovo nazývaná v češtine Petrklíčom, sa v ľudovom liečiteľstve používa pri ochoreniach dýchacích ciest. Keď som dnes ráno zbadala zadanie, tak ma obliala horúčava:D A fakt ma nenapadlo nič duchaplné, čo by som mohla aplikovať do LOTRa (nie že by ma doteraz osvietilo:D) Preto vznikla táto megakrávovina a ja pevne verím, že sa už s ničím podobným nestretnem. Aj keď... veľmi o tom pochybujem! Zlatá minuloročná dadaguľa:D Jo a mám taký pocit, že autorská poznámka má viacej slov, ako samotné drabble... ale to už zo mňa kričí zúfalosť!
„Je to škaredý obojstranný zápal pľúc,“ hlásil Aragorn priateľom. Gandalfovi nepomáhala dokonca ani čarodejná moc. Balansoval na hranici života a smrti. „Je už priveľmi starý. Dusí sa, ani Athelas- Kráľov lístoček nepomáha...“
„A to je už čo povedať...“ zamrmlal Gimli.
„A čo tak vyskúšať petrklíč?“ navrhol Pipin. „Ten by mohol pomôcť!“
„Dobrý nápad... až na to, že je október,“ roztrpčene zabrblal Legolas.
„Aha...“
„Tatko by mal mať medzi sušenými bylinami posledné lístky prvosienky jarnej,“ nadhodil Sam.
„Na to je už neskoro...“
„Nesiem z Gondoru pomoc!“ zahlásil Boromir. „Umelá pľúcna ventilácia, hyperbarická komora, Oxyphillin a tak ďalej... snáď mu niečo pomôže...“

Autorská poznámka: Potřebovala jsem napsat něco melancholického. Petrklíč je první květina, která se mi valarví proč vybaví při jménu... No, hádejte sami.
Stmívá se, nastává noc. Svět elfů zešedl a poslední elf odjel do Amánu.
Už nevím, zda je noc či den. Už to bude rok, co mě opustil.
Jaro jako by se znovu snažilo vrátit světlo do lesa, ale vše je marné. Cítím jak mi ubývají síly. Dojdu až na vrchol kopce. Už nemám vůli jít dál. Pomalu ulehnu do trávy. O ruku mi zavadí cosi měkkého. Petrklíč. Poslední kytka, kterou uvidím. Zavírám oči, chce se mi tak spát...
...poté Autorská poznámka: Potřebovala jsem napsat něco melancholického. Petrklíč je první květina, která se mi valarví proč vybaví při jménu... No, hádejte sami.
Stmívá se, nastává noc. Svět elfů zešedl a poslední elf odjel do Amánu.
Už nevím, zda je noc či den. Už to bude rok, co mě opustil.
Jaro jako by se znovu snažilo vrátit světlo do lesa, ale vše je marné. Cítím jak mi ubývají síly. Dojdu až na vrchol kopce. Už nemám vůli jít dál. Pomalu ulehnu do trávy. O ruku mi zavadí cosi měkkého. Petrklíč. Poslední kytka, kterou uvidím. Zavírám oči, chce se mi tak spát...
...poté se Arwen Undómiel rozloučila se svými dcerami a odešla do zemí Lothlórienu. A tam na Cerin Amrothu, leží její zelený rov...