DMD č. 6. pro 6. 4. 2011. Téma: Pořádná kára

Ráno po jejím návratu ji pan Rochester našel ve stáji. Stála nehybně před nádherným černým landauerem, který nechal před týdnem přivézt z Londýna. V jitřním slunci se lak i kování kočáru oslnivě leskly a ona na ně hleděla jako uhranutá.
“Není to krásný kočár pro nevěstu, Jane?” zeptal se tiše.
Neotočila se. “Je nádherný. Slečně Ingramové se bude líbit.” Hlas se jí zachvěl jen nepatrně, ale on to slyšel a srdce se mu sevřelo. Stiskl rty. Musel se vší silou ovládnout, aby ji v tu chvíli nevzal do náruče a nevysadil do rudého sametu vozu, který měl patřit jenom jí.

Pozvání na zahradní slavnost u královny nebyla žádná maličkost. Dvůr vyžadoval přísnou etiketu a žádná dáma se tam neobjeví dvakrát v témže klobouku. Zkrátka ohromná pocta a vůbec…
Po hostině následuje hra v souboje, poučili mě.
Soupeři se tahali losem. Být menší smolař, snad by mě okorunkovaná slámka minula.
Bylo to tvrdé… Moje soupeřka měla v rukávu nejednu fintu, ale nakonec prohrála.
Kárová královna rozkaceně vstala. A že jí byl pořádný kus.
„Jak se mě opovažujete přebít?!“
Usvědčující eso padlo a už se to nedalo zvrátit. O speciálním pravidle se mi nikdo nezmínil.
Poučení: příště už budu hrát jenom macháčka!

TŘI DVA JEDNA Odstartoval pátý ročník poháru ve šlapání vzduchu pro animáky do 12 let vedení se újímá Bulík těsně v závěsu se drží Kulík a vypadá to že Dulík skončil na startu šlape na prázdno Dulik tříská helmou o zem dav burcuje Bulíka a pozor kráva na trati ne to není kráva to je nadupaná kára PetraPana který nehodlá vyrůst a již po páté se účastní tohoto prestižního závodu PetrPan má káru která páru vypouští diváci nic nevidí ze zlosti vypouštějí psy 101 dalmatinů se právě pustilo do všech účastníků závodu není to hezký pohled posluchači opět se nedojelo.

Uchvácen si prohlížím svou novou lásku. Lak, chromování na náraznících, elegantní tvary. Žádná ženská by nemohla být víc sexy. Vklouznu na sametové polstrování.
Konečně! Hodiny dřiny se vyplatily.
Klíčkem ve startéru hladce otočím. Palubní deska červeně zamrká.
Počkat... Nemělo být podsvícení oranžové?
Okolí zaplní zvuk brumlajícího motoru.
„Miluju tě, baby.“
V tu chvíli z volantu bleskovou rychlostí vyjedou bodce a zajedou mi do dlaní. Zařvu šokem a bolestí. Pak se odněkud vynoří dlouhé kabely a pevně mě omotají.
Až když se mi před oči vplíží lepivá tma, uvědomuji si, že jsem pořídil svou první a poslední pořádnou káru v životě.

Ležela zachumlaná v peřinách, i když všichni kolem chodili v tričku s krátkým rukávem. Opět nad ni dali velký černý deštník, ale i tak na ni svítilo ostré slunce. Nijak zvlášť jí to nevadilo. Lepší než být zavřená v temném pokoji.
„Dej mi pokoj, prosimtě,“ slyšela zvýšené hlasy. Už zase. Zajímalo by ji, co řeší tentokrát.
Hlas její dcery se přiblížil, jak vyšla z domu na zahradu. „Jó, paní inženýrka, to je něco! Auto má z tuzexu, peněz jako šlupek.“
Kdepak auto z tuzexu. To ona má tu nejlepší káru pod sluncem, pomyslela si, a postel na kolečkách se zakomíhala.

Poznámka: post-series, ovšem bez spoilerů, lehce AU
Danny was happy because this was his big day. Not only it was his birthday (he was five!) but he was also going to travel with his parents and meet the aliens they'd always talked about. The three of them were standing in front of their house waiting for the spectacular arrival of their “interstellar taxi” (as his Dad called it). Suddenly, Danny looked up and saw something unimaginable.
“Dad, we're gonna fly this cool thing?”
Jack and Sam looked at each other and just smiled before the whole family was beamed on board of the Asgard ship.

Fandom: HP (dá se objevit ještě jeden - večerníček o dvou panáčcích s čepičkama)
Poznámka: Asi trochu netradiční pojetí, pokud nepochopíte název, radím vám: soustřeďte se na trasu červeného paprsku!!! Za komentáře moc děkuji Frox, angie77, Danae a Lorelai!!!
Střetli se. Vysklenými okny staré barabizny vyletovaly barevné paprsky a zvířený prach značně snižoval viditelnost.
Severus se rozhodně nešetřil. S vidinou šálku horké kávy sebevědomě kráčel mezi bojujícími a ledabyle srážel Smrtijedy k zemi. Tato idyla však neměla dlouhého trvání. Zjevivší se Lucius vrhal kletby tak rychle, že jejich odrážení bylo skoro nemožné. Nezbývalo mu, než vsadit vše na jednu kartu. Svou energii vložil do jediné červené nitky. Svižně plula vzduchem, těsně před Luciusem prudce uhnula vpravo, ladně jej obletěla a po ostré levotočivé zatáčce udeřila do prsou. Zasažen Severusovou variací na Mdloby se skácel k zemi.
„A je to...“

Fandom: mystika merkava (potažmo bible)
„Co to dělá?“ otázal se Michael a nervózně přešlápl.
„Opravuje“ odpověděl mu Eleléth.
„Opravuje? On?“ Vmísil se do rozhovoru Gabriel a polekaně se ohlédl. „Že by mohl stvořit něco nedokonalého?“
„Ne že by přímo opravoval,“ připustil Eleléth, „jenom rozebírá a vylepšuje. Už se v tom šťourá skoro týden. Kola od včerejška odšrouboval a zase našrouboval už celkem šestkrát. Trůnové si mi stěžovali, že je z toho bolí křidýlka.“
Michael pohlédl na vedlejší nebe, kde se z oblaku chvílemi vynořovala ruka Boží třímající hasák a odkud se ozývalo mumlání: „Tak, je to dobré. To bude Ezechiel valit oči na pořádnou káru.“

Ve chvílích, kdy by většina lidí ječela jako puberťačka na horské dráze, zachovával Vetinari ledový klid. Snad jen lehce pozvednuté obočí, o něco ztuhlejší rysy a ruce poněkud křečovitě sevřené mohly něco naznačovat. Když zastavili, vydechl možná maličko hlasitěji.
„A jak že tomu říkáte?“ otázal se opatrně.
„Pořádná kára, mylorde,“ zazubil se šťastně Leonardo. „Jede to na osm skřetů. Zatraceně rychlé potvůrky, jestli dovolíte. Samozřejmě nejtěžší je vyladit převody a –“
„Dobrá, dobrá,“ přerušil ho rychle Patricij. „O detailech si promluvíme později.“
Důstojně se zvedl a zamířil zpět k paláci. Dlouhá procházka mu neuškodí. Možná i sprcha. A rozhodně nové prádlo.

Nela byla skoro ideální spolubydlící. Občas uklidila. Nenechávala zbytky svačin za skříní. A za jednoho nudného deštivého večera naučila Bertu hrát kanastu. Rozuměly si.
Pak se to ze dne na den pokazilo.
Nela se nejdřív tvářila nepřítomně.
Pak zapomínala na školní povinnosti.
Svoje oblíbené karty (po dědečkovi, říkala vždycky s lehkým úsměvem) nechávala zapadat prachem.
Když se ve věštění konečně dostali k výkladu z Tarotů, Bertu hned napadlo: Karty jako karty.
Ukradla je Nele ze stolu a vyložila. Uprostřed vyšla pořádná kára.
Tomuhle se v dramatickém výkladu říká vysoký tmavý cizinec.
Takže v tom byl jenom chlap.
Berta si oddechla.