Jakub Vandrovec

“A zde předmět doličný - plechový hrnec, který okrskář Birski nalezl v domě obviněného naplněný pálenkou.”

“Námitka, ctihodný soudče!” Jakub Vandrovec se přihlásil o slovo. “To je kouzelný hrnec, uvaří co poručíte. Jako takový nepodléhá zákonu o regulaci pálení alkoholu.”

V obecenstvu povstal uniformovaný policista a vykřikl: “Lže, vařil tak akorát lavorovici!”

Soudce zabušil paličkou. “Klid Birski. Obžalovaný, méně fantazie.”

“Uhur, hakau, šeteh!” zamumlal Jakub a chytil se lavice.

Hrnec zabublal a začaly se dít divy.  Soudní zřízenec se pokusil hrnec zastavit, pálenka se vylila na zem a brzy se Jakub nesl i s lavicí na vlně valící se soudní chodbou.

Ozvalo se cinkání rolniček, potom něco dosedlo na střechu. Několik kroků a z se krbu vyvalil oblak sazí. Do temné místnosti z krboviště vstoupil obézní mužík v červeném. Shýbl se pro talířek se sušenkou a zastavil se. Pod talířkem byla protipěchotní mina.

Z místnosti se ozvalo klik-klak nabité brokovnice a zasvítil oharek cigarety.

“Vandrovec! Měl jsem vědět, že je to past. Kdo tě najal? Třeba se dohodneme.” Mužík zvedl ruce.

Jakub vyplivl vajgla:”Nemáš co mi nabídnout, ty buržoazní přežitku. Tady naděluje svatý Mikuláš.”

Tichou nocí zaznělo zadunění dvou hlavní a bílo-červená plyš se snášela na zem jako čerstvý sníh.

Jakub Vandrovec se skrčil a větev mu prosvištěla nad hlavou. Zlotřilý ent zaklapal dřevěnou papulí a na krátkých kořenovitých nožkách se hrnul vpřed. Jakub odrazil další útok větví a opětoval úderem sekery. Mrštil po entovi láhev lihoviny a alkohol zapálil cigaretou.
Potom oslaben únavou z boje padl na zem a ztratil vědomí.
***
“Konečně tě mám, Vandrovče.”
Okrskář Birski se skláněl nad bezvládným tělem. Nakrčil nos a vstal - zápach Jakubovy lavorovice byl ohromující. Kousek dál doutnaly zbytky okrasných keřů.
“Nedostal jsem tě za pálení, nedostal jsem tě za hanobení hrobů, nedostal jsem tě za pytláctví - dostanu tě za ničení veřejné zeleně.”

Rozparovač: Potřebuješ nějaký tipy? Já na ně chodím v noci, lepší nemotat se policajtům pod nohy. Měsíc na kopání v hrobech stačí.
Vlk: To mi zní jako vykrádání hrobů. Já je většinou stopuji.
Rozparovač: Nikdy mi nic nedokázali. A kolik upírů už jsi zabil?
Vlk: Kolem tuctu takzvaných vyšších upírů, nespočet nižších. A vy?
Rozparovač: Tak tři tucty, ale já to nedělím. Upír je upír. Havěť bezbožná, jeden jako druhý. Většinou němčouři nebo komunisti.
Vlk: Hmm, ne každý upír je společnosti nebezpečný. Většina vyšších upírů dokáže soužít s lidskou komunitou.
Rozparovač: No to jsem si mohl myslet. Amatére!
Vlk: Hochštaplere!

Žena zastavila luxusní auto německého původu na zabláceném dvorku usedlosti. Výrostka zahleděného do telefonu nechala v autě.
Majitele usedlosti našla ve stodole, kde dohlížel na ostatní chovance jeho vyhlášeného programu. Skupina výrostků seděla v kleci, která podle zápachu původně sloužila k chování prasat.
“Dobrý den, psala jsem vám dopis…”
“Vím, vím. Pssst,” utišil ji stařík ve vybledlé esesácké blůze. “Pojďte se podívat.”
Pohybem ruky ji přivolal k sobě a potom ukázal na klec. Jeden z výrostků se natahoval z klece k telefonu položenému na zemi opodál. Jakmile se ho dotkl, paží mu projel elektrický šok.
“Nebojte se, synka vám napravím."

"Zkrátka a dobře, z rozhodnutí obecní rady degenerát a pytlák Jakub Vandrovec musí táhnout."
Nově zvolený starosta Michajlo Bardak hovořil ke shromážděné vesnici.
"Tu jeho barabiznu vyvlastníme a srovnáme se zemí."
"To se mu nebude líbit," špitl někdo.
"No a? Však potíží s ním už bylo dost. A jsem si jist, že náš chrabrý policista nám pomůže."
Strážmistr Birski se opotil. "Tohle není policejní záležitost," vykoktal
Dobře viděl v zadní řadě trčet kozáckou papachu. Kde je papacha, tam je Semen a Jakub nebude daleko.
***
Vojslavice spaly. Spaly, když se ozvala střelba. A spaly, když nad stavením Bardaků zakokrhal rudý kohout.

“Pivo a vodku. Protřepat, nemíchat!”
Před Jakubem přistála sklenice jeho oblíbeného koktejlu. Ochutnal, zamračil se, vytáhl revolver a zastřelil hostinského.
“Vot te na?” odplivl si stařík. Tělo hostinského se rozpouštělo v nějakou černou břečku. Že by ho nahradil nějaký měňavý ufoun? Nabral šlem na prst a přičichl. Věděl na čem je, strukturou i zápachem to připomínalo oblbovací prášek “made in KGB”.
***
Nad tělem starce napojeném na změť hadiček se bavili dva doktoři v pláštích.
“Soudruhu! Říkal jsem, že alkoholismus do příští pětiletky vyhubíme.”
Ani jeden si nevšiml, jak se ruka starce pohnula. Tím méně viděli, že drží závlačku od granátu.

“Uhur! Hakau! Šetech!”
Jakub Vandrovec klečel nad obrazci nakreslenými kuřecí krví a přednášel formuli ze zažloutlého svitku. Uprostřed pentagramu ležela peněženka vyšitá písmenem B. Jakub dokončil zaříkání, polil šrajtofli samohonkou a zapálil. S úsměvem odešel do chalupy.
***
“Rekordní pokles akcií na New Yorkské burze někteří experti připisují černé magii…”
Jakub vypnul televizi a zaplavil ho neurčitý pocit viny. Chtěl jen připravit Bardaky o nahromaděné bohatství, že by někde udělal chybu? Vytáhl svitek založený v ohmataném slabikáři. Ne, formule je v pořádku. Vyšel na dvůr a zvedl ohořelou šrajtofli. Mezi zuhelnatělými zbytky zlotých našel několik zelených papírků s nápisem US DOLLAR.

„Ale? Copak to tu máme? Snad sis, Jakube, na stará kolena nepořídil sklípek?“ zeptal se Birski nadšený nálezem padacích dveří.
O okamžik později se policista rozhlížel po krásném suchém sklepě lemovaném soudečky. A jako bonus – uprostřed místnosti stála destilační kolona. Dneska měl opravdu dobrý den.
„No hotové sklepmistrovo tajemství. Inu, posedíš si, Jakube, posedíš.“
Jakub jen zaskřípal zuby. Potom myšlenkami zalétnul k druhému hloubějšímu sklepu, kde zakopal Birskiho předchůdce. Pohledem našel zeď, do které zazdil okresního tajemníka PZPR. A nakonec nervózně přešlápnul z dlaždice, pod kterou v dutině ležel samopal a bednička s granáty.
Sklepmistrovo tajemství, to si piš, fízle.