DMD č. 22. pro 22. 4. 2014. Téma: Více strýce

V amerických cajdácích hrdinka na svatbě sestry vždycky doslova zakopává o kvanta nezadaných sexy inteligentních krasavců svého věku. Já místo toho vyfasovala bandu obstarožních tetiček se záludnými dotazy na vlastní vdavky (s neviditelným podtitulem stárneš! a ty musíš být divná, když nikoho nemáš).
Domněnku, že hůř být nemůže, ovšem vyvrátil alkoholem omámený strýc Bohouš, když mě začal oblažovat svými světáckými historkami a obsáhle se mě snažil přesvědčit, že si mám jako hodná holčička sednout k němu na klín, ačkoliv mi již bylo sedmadvacet.
Když mi ukrývání na WC zatrhla matka rozkazem "Běž bavit hosty!", volba byla jasná - jdu hledat tetičky.

"Strýčku!" křičel Fili a utíkal dolu svahem, sekeru svíraje v malých ručkách.
"Strýčku!" z druhé strany slyšel Kiliho, který se nějakým způsobem dostal k velké kuši, kterou sotva unesl.
Posbírat zbraně, dát jim dřevěné mečíky, kterými si neurazí palice, a vrátit jejich matce.
"Strýčku!" vykoukli zpoza křesla a drali se sednout si každý na jednu nohu, aby dosáhli na jídlo.
"Strýčku!" Utíkali po kamenné lávce tváře a ruce dotlučené, jak zase někde spadli. Chytil je za malé ručky, ty ve kterých nedrželi mečíky, a odvedl je pryč.
Na tyhle sviště byl jeden strýček málo. Bylo načase je vrátit k ostatním.

Čím větší bylo naše město, tím větší byl jejich strach.
Čím víc bylo našich, tím víc bylo jejich šípů.
Čím rozdílnější byly naše hodnoty, tím silnější byla jejich nenávist.
Sebrali jsme jim kus země, ale kam se naši otcové měli uchýlit, když sami byli vyhnaní?
Věřili jsme jinak a žili podle jinýho práva, ale jejich svatý místo jsme nikdy nepošpinili.
Nechtěl jsem zabíjet.
Ale zabít někoho dřív, než zabije on vás, je prostě instinkt.
Nakonec jsem stejně oplakal jednoho každýho z nich a těla odevzdal ohni, aby si duše mohli vzít jejich bohové.
A celou noc se modlil za odpuštění.

"Uncle Draco" is what Potter’s kids call him now. It makes Draco cringe - it sounds so... common.
It started when Scorpius befriended Albus Potter and was practically adopted by his family. Draco couldn't risk leaving his heir alone with the Potters, so he found himself in Potter’s company regularly. Then when Al insisted that "Uncle Draco" come more often, who was he to say no?
"Uncle Draco" sounds common, not at all like the torrid romance he and Potter are finally having, after years-long denial. But maybe it’s not so bad, Draco thinks as he watches their children laughing together.

Ačkoliv měla Dorotka se lvy víceméně dobré zkušenosti, šedivý Ambrosius Aurelianus ji zprvu dost zklamal.
Vypelichaný strýc lva Artuše se k nim přidal během jedné ze svačin a velmi záhy dostal příležitost být užitečný, to když je obklíčila skupina zeber se samopaly, co vzaly zákon přírody do svých kopyt. Drsný kraj.
Edvin tasil meče, Batman pouštěl hrůzu a Dorotka kopala do lva, ať nespí a bojuje aspoň jako zbabělý lev.
„Na tohle nestačím,“ soudil.
„Není čas na další strýce, tebe bude stačit více,“ kvitoval to Edvin záhadně, ovšem jakmile hodil lvovým směrem kus z té správné strany houby, všichni pochopili.

"Až se uvidíme příště, budeš celý v černém."
"Až se vrátím, promluvíme si o tvé matce."
Stál na Zdi a pozoroval odjíždějícího strýčka Benjena.
Se škubnutím se vzbudil. Havran jen zakrákal: "zrní."
Za oknem viděl plápolat plameny rudé ženy.
Pamatoval si, jak mu říkali že mu už nikdy nebude teplo ale začal si pomalu zvykat, i když bylo chladněji než v jejich jeskyni a než na Zimohradu.
Mrtvá dívka měla pravdu, nevěděl nic. Nejen o matce.
Chtěl by je znovu vidět, otce, Robba, Aryu, Ygritte i strýčka.
Znovu usnul.
Byl Duchem a viděl postavu v černém, sedící na velkém sobovi.

„Pojeďte taky!“ pravil Jindřich.
Sbalení jsme byli za deset minut.
Kdo by odmítl pozvání ke strýčkovi na jižní Moravu. Zvlášť, když měl strýček obrovský vinný sklep, udírnu a domácí lihovar.
„Jindřichu!“ zvolal strýc bodře, když přijel pro synovce na vlakové nádraží. Pak spatřil tu bandu nevyspalých vytlemených Pražáků. „Do piči, to je lidu! Jak se směstnáme?“
A tak Fanouš poslušně zalezl do kufru a vyrazili jsme vstříc jihomoravským krásám.
Druhý den v sedm ráno jsme vyspávali bolehlav cestou do Prahy a snažili se zapomenout na tu nechutnou vranovskou diskotéku.
Ale kdo mohl tušit, že Jindřichův strýc bude Jindřich bez batohu.

V přednáškovém sále sedělo několik bytostí a u promítačky se střídali Chlouppek a Champbacca, kteří se nedávno vrátili z epické pouti.
[„...tohle je Chlouppek, jak zvrací na budovu Senátu.“]
Cvak.
„Zde vidíte velmistra přespávat v kočárkárně na planetě Deyvicce.“
[„Ta nádražka za to stála.“]
Cvak.
„Kamino. Nechávali jsme si naklonovat jaterní štěpy.“
Cvak.
[„Tady nás počtrnácté zatýkají pro rušení nočního klidu.“]
Cvak.
„Někde tady jsme ztratili kufr...“
[„Bych čekal,“] ozval se Simbacca, když mu došel poslední maxipopcorn i maxilimonáda, [„že tam bude víc strejdy Wyrrgyho, vyrážel přece s váma.“]
Dokumentaristé zbledli, protože si vzpomněli, co bylo v tom ztraceném kufru.

Chystá se udělat první krok. Nohy se mu třesou, podklesávají pod ním.
Zhluboka dýchá, snaží se uklidnit. Nepomáhá to.
Tohle přece nemůžu zvládnout! Nedokážu to!
Teď. Čas se nachýlil. Musí překonat tu nekonečnou vzdálenost stovky světelných let, která ho dělí od - od nich.
Najednou kráčí směle. Nevidí je, strach z něj pomalu opadává. Ani horko už mu není.
Začíná mluvit.
S přestávkami mluví hodinu a půl.
Pak odchází.
Ale musí se vrátit, protože -
- ho vyvolávají.
"Ví - ce strý - ce! Ví - ce strý - ce!" skandují.
Nakonec se vrací čtyřikrát a pokaždé ho zasypou květinami.
Jeho Richard III. se jim očividně líbil.

„Strýčku Festře, tys nikdy nemiloval, žádnou... ženu?“
„Ale ano, jednou.“
„Kde jste se poznali?“
„Na jednom krásném romantickém místě. Na Canterburském hřbitově. Vidím to jako dnes, sedím při svitu měsíce na leštěném mramorovém náhrobku a svírám její ruku.“
„A jaká byla?“
„Každičká její část byla dokonalá. Její ústa byla jako malina, její ruka byla jako z alabastru a nohy... to byly nohy bohyně!“
„A co se stalo pak, strýčku?“
„Pak jsem zjistil krutou pravdu a navždy jsem ji opustil.“
„Co se stalo?“
„Vykopal jsem zbytek jejího těla a vyšlo najevo, že nejsem její první. Její srdce už patřilo někomu jinému.“