You should be dancing... Yeaaaah...

„Pojeďte taky!“ pravil Jindřich.
Sbalení jsme byli za deset minut.
Kdo by odmítl pozvání ke strýčkovi na jižní Moravu. Zvlášť, když měl strýček obrovský vinný sklep, udírnu a domácí lihovar.
„Jindřichu!“ zvolal strýc bodře, když přijel pro synovce na vlakové nádraží. Pak spatřil tu bandu nevyspalých vytlemených Pražáků. „Do piči, to je lidu! Jak se směstnáme?“
A tak Fanouš poslušně zalezl do kufru a vyrazili jsme vstříc jihomoravským krásám.
Druhý den v sedm ráno jsme vyspávali bolehlav cestou do Prahy a snažili se zapomenout na tu nechutnou vranovskou diskotéku.
Ale kdo mohl tušit, že Jindřichův strýc bude Jindřich bez batohu.