Téma č. 00 pro 28. 3. 2015: ...za kamna vlezem (Zkušební téma)

Dělám si kafe o šesté ranní, přestože mi hlava tvrdí, že je ještě pět. Za okny na dvorku se povalují závěje. V předsíni si cvičím výraz determinovaného pedagoga. Cestou na tramvaj slejvák. Během první hodiny je ulice před školou zalitá sytým jarním sluncem. Při cestě do budovy B je neosobně ocelově zataženo. Během třetí hodiny padají kroupy. Kolem projede auto hasičů, houká a vytahuje žebřík. Žactvo doufá, že budova A hoří. A já si říkám, že jsou všichni o den napřed, stejně jako to DMD zkušební téma. Apríl je až zítra. Jen moje kočka to všechno poklidně prospala na vafkách.

Duben se přiblížil, letní čas nastoupil a tváře kolemjdoucích, které nikdy nevypadaly nijak příjemně, mě míjejí o vlásek rychlejším tempem. Po přehození spánkového režimu se jejich výrazy zkroutily do výtvorů moderního umění. To už je tu jaro.
Spolubydlící mi minulou noc básnila o zmrzlině, přitom dnes ráno kolem okna prolétla sněhová vločka jako smítko v nánosu sněhového prachu, který se na ulici snášel. Po cestě do školy jsem minula okna supermarketu. Velikonoční výzdoba působila v takovém počasí jako špatný vtip. Vánoční girlandy by byly spíš na místě. Zachumlat se do peřin a nevylézt - jiná činnost mě nikdy tak nelákala.

„Chtěl bych ještě jíst,“ pokňourával Maer a ostatní mu přizvukovali.
Naisa si povzdychla. „Víc toho nemáme.“ Dokud neroztaje sníh, musejí být se zásobami opatrní. A ne připalovat kaši jako dnes. Nepřiznala sourozencům, že jim rozdělila i původně svou porci a sama večeřela jen trochu spálené hmoty. Řekla prostě, že už jedla, a odnesla porci mamimce, na boj s nemocí. Než se vrátila, misky byly prázdné.
„Ale mám nápad,“ mrkla Naisa na stolovníky. „Zalezeme všichni ke kamnům a já vám budu vyprávět o Velkém Thayrovi.“
„Jupí!“ vypískli dva nejmladší a všichni se nadšeně vrhli na místo. Poloprázdné žaludky byly zapomenuty. Prozatím.

"Sakra, je to to, co si myslím?"
"Do hajzlu, rentgenový vizor," seržant zaklel, "železo. Miku, sporák. Julie, lednice. Ještě, že jsou místní tak pošahaný a topěj uhlím. My lezem za kamna."
- -
"Bože to jsou idioti, to si rovnou mohli na sebe nalepit obrovskou ceduli, že nikoho nejsou schopný najít. Nevěřil bych, že rentgenový vizory dokáže zmást pár trubek," Mike se uchechtl.
"Moc kecáš, jdeme než dorazí další hlídka, která bude míň neschopná. Na průzkum týhle oblasti nemáme věčnost, takže pohyb. Dane, budeš ve předu, hodinový střídání."
"Jasan, seržo," Dan se zavrtěl a setřel zbytek mouru, který se na něj usadil.

„Hlavně opatrně,“ vzdychne maminka.
„No jo,“ zakoulím očima. Alespoň, že tentokrát maminka nevolala hasiče. Strčím ruku do úzké štěrbiny mezi zdí a chladnoucími kamny.
„Máš štěstí, že na to jde Klára před obědem,“ žertuje z kuchyně tatínek. „Po mé svíčkové bude naducnutá jako kulička, pak už by se tam ruka nevešla.“
Maminka odfrkne. „Já nevím, proč tam ten blbec pořád leze.“
„Teplo,“ konstatuju suše. Po chvilce šátrání nahmátnu něco malého, hebkého a chlupatého. „Tak pojď.“
Kotě zamňouká, ale nechá se vyprostit celkem bez škrábánců.
„Příště žádný kamna se slevou. Ať jsou až ke zdi,“ zahrozím a vrátím toho blbce mamince.

V Návu pršelo, místy sněžilo. Někde možná padaly i kroupy, ale pokud ano, bylo to daleko a Rogan je neviděl. Co viděl, byla pára jdoucí mu od pusy a skvrnky rzi, objevující se na Krutomoru.
"Jak to můžeš vydržet?" otřásl se a pokusil se zavrtat ještě víc do hromady kožešin na Morenině loži.
"Co myslíš?" zeptala se.
"Tu strašnou zimu. Máme takové přísloví a já ho teprve teď začínám chápat."
"Jaké přísloví?"
"Březen - za kamna vlezem."
Morena zamrkala a pak nakrčila čelo.
"Co jsou kamna?"
Rogan se zazubil.
Za dva dny se z nového komína na Morenině domě začalo kouřit.

"... a pak se Cody, Rex a já vyplížíme a udeříme tam, kde to naprosto nebudou čekat!" dokončil brífing Anakin a rozzářeně se rozhlédl po ostatních.
Vzápětí schlípl, protože mu absolutně nevěnovali pozornost. Obi-wan se vrtal v lightsaberu, Rex zíral do prázdna a Gwen sladce spala Mimasovi na rameni.
Mimas, který jak jediný vnímal, pohlédl ještě jednou na nákres.
"Hm, a kam že se to schováte?"
"Sem," ukázal Skywalker ukazovátkem.
Na nákresu se skvěla selská pec, vhodná tak maximálně pro hloupého Honzu.
Mimas nakrčil čelo a pak pronesl větu, která operaci naprosto zničila.
"Moc ouzký, kluci se tam v armoru nevlezou."

Maminka nás měla víc než noh, ale teď už se skoro nevídáme. I když se teď máme docela dobře s tím přívalem molů, stejně je lepší se brzy osamostatnit. Byt je ostatně dost velký pro pár desítek nožiček. Zaslechl jsem, že ségra si zařídila bejvák na stropě a dokonce tam ulovila celého šťavnatého červa. Nebo spíš molí larvu, řekl bych. Akrobatka. Já jsem měl vždycky z výšek trochu strach. Ale asi už jsem taky našel dobré místo. Dobře se tam schovává a teď na jaře by tam už nemuselo být ani tak vedro. Stavím si malý, útulný byteček za topením.

Muminek se probudil začátkem března.
Všichni ještě spali.
Bylo mu smutno, chtěl si popovídat alespoň s předkem, ale zahlédl jen mizející oháňku. Zapálil tedy v kamnech a uvařil kakao.
Denně pak sedával u kamen a snažil se přimět předka k hovoru; chtěl, aby mu vyprávěl o dávných dobách chrabrých muminů.
Kromě občasného zákmitu ve tmě a vypité misky mléka však předek o sobě nedával vědět. Muminek si příběhy musel vyprávět a zapisovat sám.
Koncem března předek vyvedl tři předčata. Muminek si je zapsal do svého příběhu jako praprababičku s pradědečkem a bratry a vyběhl ven, protože už bylo celkem hezky.

What is she doing here?
Dís was asking herself over and over again. She was not supposed to be here, all alone.
She should be home, tending to the fire. But some strange force made her leave everything behind, get on the road. A road that will lead to a quest. The Quest.
Her brother will surely be surprised.
Women shouldn’t be wandering in the wilderness.
Not that it is wild here.
Gently rolling hills of the Shire, inviting warm light shining through a round window next to a door with a rune on it.
She will rest well tonight.