Selská jízda

"Taky znám takový případ," pravil starý Koreček zasmušile. "Chlap odjel na pole, že bude rozhazovat hnůj, domů se už ale nevrátil. Stará nejprv myslela, že třeba v cestě leží padlý kmen, jenže pak přitáhl kůň prázdný vůz. Po chlapovi jako by se země slehla."

"Vsadil bych se, že v tom případu figuruje černá Tatra," pokýval hlavou kriminální rada Pašátko. Totiž, bývalý kriminální rada, toho času kriminální živel. "Dodávky plnil?"

"Plnil. I když u toho cedil krev."

"A nadávky, co?!"

"Co se stalo s tím hnojem?" napadlo notáře Holoubka.

"Co by," ušklíbl se Koreček, "ten teď budou kydat oni na něj!"

Krušina je nervozní jako nevěsta před svatební nocí. Konečně, konečně může být se svou ženou.

197 dní ji neviděl.
845 dní ji nepolíbil.
925 dní ji neobjal.

Dveře cely zaskřípou, bachař dovnitř postrčí Andulu.
Zůstane stát hned za dveřmi.
Pořád ještě je to pěkná ženská. Až moc pěkná na to, aby byla sama.
Co jestli někoho má?

"Andulo," zašeptá Krušina.
Usměje se, trochu uhne očima.
Krušina udělá dva rychlé kroky, pak se zarazí.
Zvedne ruku a dotkne se jejích vlasů. Jsou hebké a voní heřmánkem.
Za ocelovými dveřmi to zašramotí.

Najednou ví, že to nemůže udělat.
Ne takhle.
Ne jí.

"Sovětský Svaz," hřímá strážmist osvěty, zvaný osvěták čili kulturák, "náš velký vzor, předběhl celý svět, a ne o rok o dva, ale o století!"

"V něčem určitě," zahučí kdosi.

"Ve všem, chlapi, ve všem," přeslechne kulturák ironii, "dám Vám příklad a to nejsou fakta, to je pravda! Co byste řekli; jak dlouho soudruhům trvalo vybudovat právě dokončený kanál Volha - Don? No - schválně?!"

"Čtyři roky," ozve se architekt Novoveský.

"Správně," zaraduje se osvěták. "A jak dlouho se naproti tomu stavěl takový... kanál La-Man-cha? Cha! To se vůbec nedá srovnávat!"

"Je to divný, ale má pravdu," zabručí Novoveský.
Vážnou tvář nelze udržet.

Skla v oknech drnčí pod nárazy větru, škvírami táhe průvan. Ruce se mu chvějí zimou, ale mnohem horší je chlad uvnitř.

Ještě se nepřestal modlit, ale odpověď neslyší. Rozhodli se vyhnat Boha, on jim ustoupil a opustil je.

Utře špinavé dlaně do vlhkých fáráků a ze záňadří vytáhne ruský román. Jednu z mála knih, kterou je tu možné získat a dá se číst.

Zkřehlými prsty tlustý svazek otevře, voní stářím a lepšími časy. Opatrně nalistuje první stranu. V horním rohu jako motto slovo Boží:

"Má je pomsta i odplata."

Padne na kolena.

Ze síly té útěchy bude živ.
Přinejmenším dnes.

Tma je cítit vlhkostí, nahořklým pachem zoraných polí, bramborového sklepa a ohníčků podzimu.

Slávek vedle ní vzdychne: "Tohle jsem pro tebe nechtěl."

Opře se na lokti a podívá se na něj; oči se mu v šeru lesknou.

Nesměle zvedne ruku a dotkne se jeho tváře.

Vezme její dlaň do své a vtiskne do ní polibek. Jako tehdy před oltářem.

Anežka se nakloní až k němu. "V bohatství i chudobě," vydechne mu do ucha, "pamatuješ?"

Pak ho políbí a je to jako poprvé, jako když se otevřou stavidla a voda se řítí z vantroků na lopatky, jako když duní chrámové zvony.

Jsou dva. Uhratý mladíček a hezký blondýn.

"Tak jak to bylo s těmi letáky?" začne fešák skoro vlídně.

"Jakými letáky?"

Poďobaný bouchne pěstí: "Tvýho flanďáckýho bratříčka, samozřejmě!"

"O žádných letácích nevím." Je to pravda, ale hlas se jí zachvěje.

"Neví," oznámí mladý.

Blondýn přikývne: "Měla tenkrát jiné starosti. Námluvy, svatba..."

"Jo, ten tvůj kulak! Ten taky neví?"

"Byl jenom správce..."

"Jasně," ušklíbne se poďobaný. "Co spolu ti dva měli?"

"Nerozumím..."

Hezký si zapálí. "Proč myslíš, že si tě ten tvůj... správce vzal? Holku s holou zadnicí."

Mladý se zachechtá.

"Musíš si vybrat, Anežko. Buď bratr nebo manžel. Oba chránit nemůžeš."

Anežka znechuceně odhodí dětské leporelo. Dopadne rozevřené na stránce s cizokrajným motýlem, manžel ho zvedne.

Pyšného motýla s pestrými křídly,
vyženem ze sadu, neměl být líný.

"Moc se to nerýmuje," podotkne a otočí list.

Tam na něj vyskočí obrázek nesympatických brouků, jsou to zřejmé karikatury třídních nepřátel: intelektuál, tlustý sedlák, fešácký zbohatlík. Mravenci postavili školu práce a chystají se je převychovat.

"A tam všechny přeučíme,
předěláme, přeškolíme,
že pak budou jak my pilní,
jak mravenci svorní, silní."

Skutečně, z bran nápravného zařízení vycházejí usměvaví úderníci. Z nějakého důvodu všichni během převýchovy zmodrali.

Slávek knihu zaklapne: "Jo, uran, to je prevít."

Slávek sundá brýle, unaveně si promne oči. "Moc šancí nevidím, táto."

"Nestahuj kalhoty, chlapče" zašermuje starý pěnovkou, "přežili jsme válku, nějak zvládneme i tohle."

"Myslíte, že na nás zapomenou? Na největší statkáře v okolí?!"

"Statek pořád ještě patří mně," řekne otec tvrdě, "ty jsi jenom správce. Nic víc."

Správce se hořce usměje: "Tihle si nehrají se slovíčky."

Vypadá bez brýlí nezvykle mladě, bezbranný tváří v tvář nejistotě. Anežka mu v náhlém přívalu něhy sevře rameno. Horkost jí stoupne do tváří, když Slávek přikryje její ruku svou dlaní.

"Já bych do toho kop'!" uleví si.
Nenarozený syn jeho přání okamžitě uskuteční.

Velevážený pane,

dovoluji si obrátiti se na Vás ve věci našeho domu č. p. 75.

Jak je Vám jistě známo, mé okolnosti se zásadně změnily. Nebylo mi umožněno zastávati nadále úřad zemědělského správce a služební byt, který k němu přináležel, nemohu tedy již dále užívati. Manželka jest v očekávání a vyvstává mi tedy naléhavě potřeba svou rodinu ubytovati.

Vzhledem k tomu, že místnost v suterénu využíváte pouze jako skladiště odpadu, dovoluji si Vás požádati, zda byste jej mohl laskavě uvolniti a poskytnouti mé rodině jako byt.

Samozřejmě jsem připraven hraditi Vám nájem v obvyklé výši.

S veškerou úctou
Vratislav Koreček

Dobře se dívej, Anežko, ať víš, jak se zachovat. Až budeš starší, budeš to sama dělat.

Až já budu velká, bude ze mě selka

Nezavírej oči před dopadem rány. Necukni sebou, když se krev rozstříkne na bílé peří.

Přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka

Nevšímej si toho, jak potvory buší perutěmi. Pořádně se rozkroč, ať tě nestrhnou. Drž pevně.

Kyselého nemám a sladké vám nedám

Čekej, dokud to neskončí.
Neboj se, nakonec ztratí sílu. Vyčerpají se.

Jděte pryč, nemám nic.

Nakonec to vždycky musí skončit.

Vždyť vás ani neznám.

To poznáš, uvidíš.
Pak si na mě vzpomeneš.