To co před desetiletím začalo jako pokus o volné drabbly na volné téma "space opera", se mi pod rukama rozrostlo na relativně ucelenou vesmírnou sérii, která má aktuálně dvě řady - a jelikož ta druhá vznikla právě v rámci DMD 2025, přidávám ji letos do Dubnových seriálů.
Můžete se těšit na vesmírné lodě, vesmírné bitvy, mimozemšťany, politické intriky a hlavně dobrodružství s dobrým koncem!
Odkaz na začátek řady: Epizoda 0
Přidávám i odkaz na první řadu.
Admirál Bossack ze své vlajkové lodi opět pozoroval císařskou sídelní planetu, kterou měli zanedlouho opustit.
Nad nimi zářilo souhvězdí Myši, odnedávna považované námořníky za symbol dobra a naděje, a nadějně vypadala i budoucnost: císař byl zpátky na trůnu, spiklenci seděli ve vězení a Bossack dostal nabídku převzít velení admirality – kterou však rázně odmítl. A tak se teď chystali na novou misi a další dobrodružství.
„Dokončili jsme nakládku zásob, pane,“ oznámil kapitán Caledri. „Můžeme vyrazit.“
Kolem proplula Hlava v Oblacích, která se – teď už řádně označená jako loď Svobodných Soustav – k jejich misi měla oficiálně připojit.
Bossack se pousmál. „Tak vyrážíme!“
Na Vlastní Nebezpečí se s Hlavou v Oblacích vynořila z hyperprostoru před vzbouřeneckou flotilou.
„Bossacku!“ zasyčel v komunikátoru hlas admirála Morthyho, „nepokoušejte se nás zastavit, nebo vás rozmetám na cucky!“
„Pamatujete si, jak to dopadlo posledně?“ odpověděl klidně admirál Bossack.
„Až moc dobře; ale dnes nemáte za zády smečku kalnamychidirotaniriánů!“ odsekl Morthy.
„Ne,“ Bossack byl stále klidný, „dnes mám něco lepšího.“ Otočil se k Filmorovi. „Nadporučíku, vyšlete signál ‚Speed dating‘!“
Filmor provedl rozkaz – a vzápětí začala z hyperprostoru vyskakovat flotila Svobodných Soustav, jejichž lodě nakonec přečíslily flotilu vzbouřenců v poměru pět ku jedné.
Těm nezbylo nic jiného, než se vzdát.
Jestli chcete vědět, jak to dopadla poslední konfrontace mezi Morthym a Bossackem, tak zde.
Na palubě Zenerovy vlajkové lodi prováděl mladý císař svůj plán útěku.
Přiženit se do významné podnikatelské rodiny, která je jedním z hlavních dodavatelů námořnictva, má své výhody – například tajné únikové chodby, které byly na každé lodi a o kterých nikdo z posádky nevěděl. Jedna taková chodba teď císaře dovedla do skrytého hangáru s raketoplánem, odkud se dalo nepozorovaně odletět.
Císař nastartoval raketoplán, vyletěl ven a když byl v dostatečné vzdálenosti, spojil se s lodí. „Zenere, za tohle vás zničím. Tentokrát spravedlnosti neuniknete. Počítači – spusť proces Chiméra.“
Na to slovo se počaly systémy vlajkové lodi vypínat, až zůstala zcela mimo provoz.
Plukovník Higgs byl se svými piloty na výzvědné misi pozorovat flotilu vzbouřenců na souřadnicích, které pro ně získal nadporučík Filmor.
„Máme je,“ vysílal zpátky Na Vlastní Nebezpečí, „a není jich úplně málo. Rookie,“ zavolal svého wingmana, který byl v letce nováčkem, „zapni skener, ať zjistíme, kdo tam všechno je.“
Rookie potvrdil rozkaz – a následně z jeho stíhačky vyletělo torpédo rovnou proti flotile. „Já za to nemůžu, ten odpalovač torpéd je hned vedle skeneru!“ vymlouval se.
Nepřátelská flotila torpédo zaznamenala a začala se otáčet jejich směrem. „Ústup!“ zavelel Higgs, jeho letka se obrátila na útěk.
Polovina vzbouřenecké flotily vyrazila za nimi.
Mladý pár seděl v milostném objetí na zadním sedadle velkého auta. Krajinu zalévala noc, vzduchem se neslo šumění okolních keřů.
Dívka se náhle zarazila. „Johnny – neslyšel jsi něco?“
Mladík ze zaposlouchal. „Nic miláčku, to byl asi jenom jelen.“ Začal jí rozepínat blůzku.
Náhle se nad nimi vztyčil stín. Dívka se otočila – a zaječela, když spatřila obrovské hnusné monstrum, osázené chapadly, s jediným velkým okem a tlamou plnou ostrých zubů. Stále ječela, když monstrum uchopilo mládence a strčilo ho do své tlamy!
...
„To je ale pěkná blbost, co?“ prohodil kormidelník Swerv ke kalnamychidirotaniriánovi Jinnymu, který seděl v kině na vedlejším sedadle.
Jen připomenu, jak vypadá takový průměrný kalnamychidirotanirián.
Jinny je velikostí poněkud podprůměrný.
:-)
Admirál Morthy visel z parapetu okna sanatoria a snažil se nohou postavit na římsu. Zener pro něj měl poslat osvobozující komando, ale to se nechalo chytit, tak se musel osvobodit sám.
Do pokoje vešla ošetřovatelka, a když uviděla otevřené okno, přistoupila k němu –
„Ne – to ne!“ vykřikl Morthy. Marně. Ošetřovatelka, snad že měla na uších sluchátka, ho neslyšela, uchopila okenice a jediným plavným pohybem je zavřela. Morthyho prsty nepředstavovaly žádnou překážku.
Admirál se volným pádem řítil k zemi. Naštěstí mělo sanatorium jenom dvě patra. Naštěstí bylo pod jeho oknem husté křoví.
Naneštěstí to bylo křoví trnité.
„Ááááááááááá!“ zaznělo do noci.
Na Vlastní Nebezpečí přešla do nočního režimu, přesto velká část posádky zůstávala vzhůru. Zpráva o převratu se už rozkřikla, a nikomu se nechtělo spát.
Kapitán Caledri zastihl admirála Bossacka na pozorovací palubě, jak vyhlíží ven na vesmír plný hvězd, mlhovin a vzdálených galaxií.
„Zatím nevíme, kolik lodí se přidá na Zenerovu stranu,“ referoval Caledri, „ale postavit se na odpor nebude snadné. Budeme potřebovat zázrak – možná několik.“
„Neděláme to proto, že by to bylo snadné,“ připomněl Bossack, „děláme to, protože je to správné.“ Za průzorem proplula Hlava v Oblacích, jejíž kapitán už jim přislíbil podporu. „A na těch zázracích se pracuje.“
Začíná se mi to trochu zvrhávat v politický thriller, snad mi do konce měsíce vyjde ještě nějaká akce :-)
Do důstojnické jídelny, kde si právě admirál, kapitán a šéflékař dávali večeři, vběhl vyděšený komandér Linkatta s mimořádnou novinou. „Císař rozpustil parlament a předal vládu admirálu Zenerovi!“
„Copak zešílel?“ vykřikl Bossack nevěřícně.
„Narozdíl od dynastie Rodrigovců se v naší linii syndrom dětského šílenství nevyskytuje,“ odvětil císař-otec Filip, bledý jako stěna. „Jestli můj syn něco takového udělal, buď ho k tomu donutili násilím, nebo-“ větu nedořekl.
„Co teď uděláme my?“ otázal se kapitán Caledri.
Bossack odstrčil talíř. „Zajděte za nadporučíkem Filmorem, jestli zase nedostal nějaké tajné instrukce – a pak mě spojte s kapitánem Hlavy v Oblacích, chci s ním mluvit.“
Navazuje na předchozí Epizodu 22.
„Myslím, že to nebylo určeno mně,“ říkal nadporučík Filmor, když s ostatními velícími důstojníky probíral obdrženou zprávu. „Na akademii se mnou byl ve stejném ročníku jeden kadet, co se jmenoval Filmore, pořád si nás dva pletli...“
„Takže toho druhého Filmorea nám sem admiralita chtěla nastrčit jako svého agenta, a na personálním vás zřejmě zaměnili,“ odvodil kapitán Caledri.
„Ale proč by chtěli napadnout přímo císaře?“ řekl Linkatta nevěřícně.
„Protože ta konzervativnější část velení námořnictva pořád nemůže naší rodině zapomenout, když jim můj děda sebral pravomoci zahajovat válečné operace,“ odpověděl císař-otec Filip, a jeho výraz potemněl. „Ale tentokrát zašli příliš daleko.“
