Space opera

„Říkají tomu plánu ‚První úroda‘,“ seznamoval Linkatta kapitána a císaře s komunikací od admirality, kterou zachytil. „Flotila dvaceti křižníků udeří na nejslabší opěrný bod Svobodných Soustav a vytvoří předmostí. Následovat je bude mnohem větší flotila, která postupně zabere zbylé soustavy. Operace začne za čtyřiadvacet hodin.“
„A my jsme příliš daleko,“ řekl císař stísněně. „Nikdy se na seřadiště nedostaneme včas, abychom zabránili těm lodím v odletu.“
Navigátor Narsis při těch slovech zbystřil. Naklonil se ke kapitánovi a něco mu pošeptal. Kapitán se usmál.
„Ehm, můj pane,“ oslovil císaře, „možná by tu bylo řešení. Víte, nedaleko odtud je takový shluk červích děr...“

Císař, kapitán a vyšší důstojníci seděli v poradní místnosti a snažili se vymyslet, jak zabránit válce se Svobodnými Soustavami.
„Mohl bych se nechat unést,“ navrhl císař. „Když mě Svobodní použijí jako rukojmí, nebudou naši do útoku tak žhaví.“
„To je moc riskantní,“ namítl kapitán. „Mohli by vám ublížit.“
„Já bych tam prostě doletěl...“ řekl Narsis.
Císař se podíval na hodiny. „Už je deset – budu muset jít do postele.“ Zvedl se k odchodu a usmál se na ostatní. „Ale chovám naději, že vy do rána nějaký plán vymyslíte.“
Když za císařem zaklaply dveře, přítomní důstojníci se bezradně podívali jeden na druhého.

Kormidelník Swerv natrefil na nadporučíka Linkattu v knihovně, jak sedí nahrbený nad jednou knihou.
„Co čtete?“ zeptal se.
„Základy práva,“ odpověděl Linkatta. „Narazil jsem tu na termín Vigilantibus iura, a snažím se najít, co to znamená.“
„Není to něco jako ‚Lidé bděte‘?“ nadhodil Swerv.
„Vigilantibus iura?“ ozval se císař, který seděl hned vedle. „To znamená, že zákony jsou psány pro bdělé – jinými slovy, je na každém, aby si zajistil domáhání svých práv, nikdo jiný to za něj neudělá.“
Oba důstojníci na něj němě zírali.
„Chápete?“ zeptal se císař.
Přikývli.
„Dobrá,“ císař se zvedl a odešel.
„Prostě ‚Lidé bděte‘,“ řekl Swerv.

Problémy nastaly ve chvíli, kdy si císař chtěl dát snídani.
„Vy nemáte jogurt?“ ptal se nevěřícně lodního správce kantýny.
„Bohužel, Vaše Veličenstvo,“ řekl správce zkroušeně. „Piloti je všechny snědli. Jsou po nich jak diví...“
„Co palačinky a javorový sirup?“ zkoušel dál císař.
Správce zavrtěl hlavou. „V poslední zásobovací zásilce sirup chyběl.“
„Tak aspoň ovesné vločky,“ císař začínal znít zoufale.
„Taky ne,“ ve správcově hlase se odráželo skoro stejné zoufalství. „Ovesné vločky nejsou od té doby, co jsme vyhodili skoro všechno obilí...“
Princezna se obrátila ke svému choti a řekla nesmlouvavě: „Tak si prostě dáš rohlík s máslem jako všichni ostatní.“

Kapitán Bossack, Caledri a Narsis vběhli do hangáru a spěšně si urovnávali slavnostní uniformy, neboť na loď dorazila vzácná návštěva.
Z přistátého raketoplánu vystoupil dvanáctiletý chlapec spolu s krásnou blondýnou a přešel k čekajícím důstojníkům. Ti se hluboce uklonili. „Vaše Veličenstvo,“ pronesl Bossack, „vítejte na palubě Na Vlastní Nebezpečí.“
„Princezno,“ pozdravil Caledri císařovu choť.
„Děkuji za přijetí, kapitáne,“ odpověděl císař. „Vlastně tu nejsem náhodou – za mými zády se chystá spiknutí na rozpoutání války proti Svobodným Soustavám, a já už začínám tušit, kdo zatím vězí.“ Pohlédl Bossackovi do očí. „Pomůžete mi to spiknutí rozkrýt?“
Kapitán se napřímil. „Spolehněte se, můj pane.“

Kapitán vkročil do brífinkové místnosti, kde již byli usazeni všichni účastníci dnešní porady, a rovnou si sedl na místo. Vytáhl záznamovou pásku a strčil ji do přehrávače.
Místností zazněl božský hlas Teledrine, nejslavnější zpěvačky císařství. Přítomní důstojníci seděli bez hnutí a naslouchali nádhernému zpěvu, dokud skladba neskončila.
„Poslyšte,“ řekl Caledri, když se probral z okouzlení, „neměly na té pásce být instrukce pro naši další misi?“
...
Tou dobou admirál Morthy relaxoval ve své rezidenci a chtěl si zpříjemnit večer poslechem své oblíbené hudby.
Když se z přehrávače místo toho ozval jeho vlastní řvavý hlas, jak určuje Bossackovi další úkol, sprostě zaklel.

Všichni důstojníci a část mužstva stáli ve slavnostních uniformách nastoupení v hlavním hangáru.
Rampa raketoplánu se otevřela a na palubu Na Vlastní Nebezpečí vstoupil sám císař. Kráčel důstojně kolem čestné stráže, až stanul před kapitánem Bossackem.
Bossack se napřímil. Tohle byl vrchol jeho kariéry.
Císař se najednou zatvářil pohoršeně. „Kapitáne, co má tohle znamenat?“
Bossack se podíval dolů – a zjistil, že má na nohou staré špinavé tepláky. „Nééééé!“...
...„Nééééé!“ probudil se kapitán ze zlého snu celý zpocený. Oddechl si – ještě že to byl jen sen. Hned zítra svoje staré tepláky vyhodí a pořídí si na cvičení ty nové moderní legíny.

V hangáru Na Vlastní Nebezpečí přistál kurýrní raketoplán a z něj se skoro vypotácel pilot, který dva dny nespal.
Na palubě už na něj netrpělivě čekal kormidelník Swerv. „Máš to?“ zeptal se dychtivě.
„Mám,“ přikývl pilot unaveně a předal Swervovi papírovou krabici, převázanou stuhou.
Swerv s ní hned upaloval k turbovýtahu, vyjel až nahoru na můstek a vběhl dovnitř.
„Hodně štěééstíí zdráávííí,...“ zapěl v tu chvíli důstojnický sbor.
Swerv postavil krabici na stolek před kapitána a rozbalil ji.
Kapitán Bossack se usmíval jako sluníčko. Na ten čokoládový dort, který k němu doputoval až z císařské planety, se těšil celý týden.

Nadporučík Linkatta se rozhodl, že se naučí hrát spacegolf. Pořídil si spacegolfovou hůl a vyrazil na jedno z palubních hřišť.
Naneštěstí se na stejném hřišti nacházela i smečka stíhacích pilotů a jejich velitel Higgs, který se pyšnil svým mistrovstvím ve spacegolfu.
„Hele, frajer z můstku si přišel zahrát,“ posmíval se Higgs, když uviděl Linkattu, jak se napřahuje k úderu. „Máš to marný, spacegolf je hra pro chlapy, tohle nedáš.“
Linkatta vztekle zaťal zuby a švihl holí. Míček vystřelil do vzduchu, prolétl gravitačním prakem, očesal všechny bodové bolidy – a trefil Higgse přímo do hlavy.
Na výsledkové tabuli se objevil nový rekord.

Včerejšek byl pro Caledriho jeden z těch horších dní.
Hned ráno mu kapitán řekl: „Všiml jsem si ve statistikách, že výkonnost našich stíhacích pilotů znatelně poklesla. Můžete to nějak vyřešit?“
Caledri skoro celý den strávil vyjednáváním s piloty, kteří si stěžovali na neadekvátní servis ze strany mechaniků, a s naštvanými mechaniky, které vytáčel arogantní přístup pilotů. Nakonec se mu podařilo dosáhnout shody, a večer usnul s pocitem naprostého vyčerpání.
Druhý den ráno k němu opět přišel kapitán a řekl: „Poslyšte, dočetl jsem se, že výkonnost našich pilotů je nějak nízká – můžete to zítra vyřešit?“
Caledri si v duchu zničeně povzdechl.