DMD č. 27. pro 27. 4. 2025. Téma: Zelenáč

Co vás napadne, když se řekne "medvěd jí nejraději..."? Laik by nejspíš odpověděl: Med.
Kdo viděl film Medvědi od Annauda, řekl by: Maso!
(Gully, ty mlč.)
Čtenář tohoto fandomu by vytáhl lososy. A pozorný čtenář tohoto fandomu by možná zamachroval: Ty nejlepší kousky lososa - a brusinky!

Věděli jste ale, že když medvěd vstane po svém dlouhém zimním spánku, ze všeho nejdřív se shání po salátu? Dobře ví, že musí začít se snídaní opatrně. A jako závisláci na superpotravinách si namíchá koktejl z čerstvé jarní trávy, vykukující z tajícího sněhu, zářivých výhonků smrkových větviček a divokých bylinek, pravý booster medvědí energie.

"Ještě nikdy jsem to nedělala," přiznala Radka nesměle.
"Nemusíš se bát," řekla Nela. "Všechno ti ukážu."
"Bude to bolet?" zeptala se Radka.
"Možná," přiznala Nela. "Ale kdyby tě to moc bolelo, můžeme kdykoliv přestat. Chci aby sis to užila."
"Dobře," odpověděla Radka. Sledovala, jak si Nela sundala tričko.
"Pojď blíž," řekla Nela a Radka poslechla.
"Mám si ho taky sundat?" zeptala se a zatahala za svůj nátělník.
"Jenom, když budeš chtít," ujistila ji Nela.

"Chytni se výš," řekla Nela. "A teď to zkus znovu."
Radka to udělala, ale bezúspěšně. Proč si vůbec myslela, že zkusit pole dance bude dobrý nápad?

„Ty holky mi skoro nahánějí strach." Briaross mávl rukou k obrazovce.
Ifi zjistil, že vzkazy, které dostává on, jsou ještě krotké. Pravidlo o nekomentování neobvyklého vzhledu tu zjevně ztrácelo platnost. Fanynky hlásaly zcela otevřeně, co si myslí o Rossových hebkých vlasech a mechových očích.
„Myslel jsem, že to nejde... prostě, biologicky."
Ifi přikývl. On si to myslel taky. Ross mu vždycky připadal krásný jako mladý strom a zhruba stejně přitažlivý.
Nenapadlo ho, jestli to posoudí, když není na kluky.
Anebo - na aethi se to přece nepozná. „Nepíšou ti dryády?"
„Taky. Jenže žádná, která by kvůli mým očím vylezla z dreje."

Elfí lučišnice si prohrábla vlasy a zkusmo mrkla na jejich cíl přes hrot svého šípu.
Magické stvoření, napůl démon, napůl drak, pochodovalo před branami tvrze a zatím
nemělo o přítomnosti skupiny válečníků ponětí.
Po dlouhosáhlém probírání bitevní strategie byli už všichni netrpěliví.
Orkský válečník v rohaté helmě nedočkavostí bušil svou sekerou o štít.
„Na co ještě čekáme...“
Mág v barevné róbě vařil a rozdával poslední lektvary.
„Dobrá, tak naposledy... Ty ho nalákáš sem pod tenhle převis, vy naběhnete zezadu, ty ho po chvíli zmrazíš–“
„Všichni víme, co máme dělat,“ odtušila druidka. „Čekáme na–“
„Už jsem zpět. Leeeeeeeeroy!“ rozběhl se paladin.

Nečekaného vítěze má letošní olympijský turnaj v boxu. Doposud neznámý mladý klokan, který na olympiádě soutěžil poprvé, nakonec doskákal až na stupeň vítězů.
Porazil dokonce i obávaného gorilího boxera přezdívaného King Kong. Ten přitom nebyl zdaleka jediný, kdo ho podcenil.

Klokanovi podlehl například i známý zaječí zápasník.
„Myslel jsem, že je to nějaké ucho,“ komentoval zajíc prohraný zápas. „Ale to jsem se mýlil.“
Na klokanovi vyzkoušel svůj proslulý úder zadními běhy, ale nakonec musel odběhnout do zaječích.

To, že působil nezkušeně, klokanovi nejspíš pomohlo.
„Před turnajem mě každý podceňoval, ale nakonec jsem všechny soupeře strčil do kapsy,“ dodává klokaní medailista.

Pozoroval toho malého zeleného tvora u svých vchodových dveří a nedokázal pochopit, co se děje.

Nedal si včera moc bylinek? Nedal si omylem místo kávy nějaký halucinogenní čaj? Sice ano, poslal obálku s peněžmi a požadavkem, ale nečekal, že se tomu vážně stane.

Možná neměl tolik pít. Ach ty picí hry u filmu. Za každou smrt jeden panák. Díval se to tehdy na Zázraky divočiny. Nom.

„Já... Asi nevím ten kód, uhm-”

„Objednávka zrušena.” A vtom zelenáč zmizel v zelené mlze.

...
Cukl sebou. Bolela ho hlava, motal se mu svět.

„V divočině se samice lva chovají... můžeme sledoval lov antilopy...”

Randyll Tarly byl otrávený. Bitvu u Jasanobrodu musel vybojovat sám a když těsně ale přece zvítězil, pozdě dorazivší lord Tyrell mu zkřížil plány. Místo pronásledování poražených navrhoval zamířit k Bouřlivému konci.
„Robert s armádou uprchl na sever, musíme je zničit, dokud jsou zranitelní,“ argumentoval pán Parožnatého vrchu, „dřív, než se spojí se Starky.“
„O Roberta se postará Jon Connington,“ oponoval lord Tyrell, „máme jedinečnou příležitost získat Bouřlivý konec a s ním i Bouřlivé krajiny! Kdo nám v tom zabrání? Většina baratheonských sil táhla s Robertem a hrad brání jeho mladší bratr. Kolik je mu? Sotva osmnáct. Ten dlouho vzdorovat nevydrží…“

Jakkoli se snažil, nemohl vynikat ve všem.
Lektvary a léčitelství, čtení a vyřídilka, to všechno mu sloužilo dobře a čím dál tím lépe.
S mečem se mu už teď vyrovnal málokdo a když vzal do ruky palcát, dokonce ani oplátovaný protivník neměl moc šancí.
Na kuš si zvykl celkem snadno, ale nikdy jí nebude používat jako primární zbraň.
S píšťalami si asi nikdy úplně neporozumí, nevěří, že střelí kam zamýšlí. Ale ctí jejich děsivost.
"Shoď ten žebřík, Jindro, dělej!"
Halapartna v jeho ruce div nesetne kamaráda vedle. Její špice se zapíchne mezi kameny hradby.
Dřevce rozhodně ještě v paži nemá...

Sotva si doma sedla, tak jí zase zvonil telefon. Zvedla jej.

"Mám pro tebe další zakázku ... a zároveň velkou prosbu" ozvalo se.

"Mo povídej ..." odvětila.

"Zakázka je na tebe asi dost triviální ... potřebuju z jednoho výzkumného střediska Arasaky stáhnout data ..."

"Ale?"

"Chtěla bych tě poprosit, abys ssebou vzala Raye. Bude to jeho první mise."

"A jeje, co je ten Ray zač?"

"Docela slušnej netrunner, ale na takovéhle akci nikdy nebyl."

"Jak moc to smpěchá, budu mít čas si ho někde proklepnout?"

"Jo, ta laborka pár dní počká."

"Tak mi pošli kontakt a uvidíme, co se dá dělat."

"Jsi zlatíčko, děkuju."