Space opera

„Pánové,“ oslovil admirál Zener své spoluspiklence na uzavřeném setkání, „nadešel čas zahájit operaci Veletok.“ Obrátil se k admirálovi po své pravici. „Je fáze Tok Jedna připravena?“

Oslovený admirál přikývl. „Ano, tým alfa je připraven k akci.“

Zener spokojeně zamručel. „Jak je na tom Tok Dva?“

„Tok Dva potřebuje ještě týden na doladění detailů, ale do té doby budeme připraveni,“ oznámil druhý admirál. „Ale dělá mi starost Tok Tři – Zenere, vážně si myslíte, že je dobrý nápad zahajovat celou operaci, když je náš cíl na… tamté lodi?“

Admirál Zener se zlověstně pousmál. „Od toho je tady Tok Čtyři, aby to vyřídil...“

Na Vlastní Nebezpečí měla i vylepšené energetické štíty. „Říká se tomu modelu ‚Cibule‘,“ vysvětloval kapitán Caledri. „Je to systém několika vrstev nad sebou, které se vzájemně doplňují, a když se jedna vrstva vyčerpá, ostatní tu díru zaplní, než se štíty obnoví úplně.“

„Tak bychom mohli vyzkoušet, jak to funguje,“ pronesl kormidelník Swerv, a než ho stačil kapitán zarazit, stočil loď na plný plyn do blízkého pole ledových asteroidů.

Když se loď po půl hodině nervy drásajícího průletu asteroidy vynořila na opačném konci notně potlučená, ale v celku, posádka si úlevně vydechla. „Ještěže máme vyztužený trup model ‚Kost‘,“ poznamenal suše Caledri.

„Kotě, nechceš si zahrát?“ plukovník Higgs ukázal na arkádovou hru „Lamač Srdcí“, nacházející se ve velkém baru, kde trávil s plukovíkem Rixeiraovou příjemný večer. Ta nadšeně přikývla, oba se chopili koordinovaného ovladače a společně se pustili do lámání pixelových srdíček.

Hra jim šla pěkně od ruky, a po čtvrt hodině udělali nový rekord. Na oslavu pozval Higgs plukovnici na drink a nějakou dobu spolu popíjeli a flirtovali, ale za další půl hodiny se rozezněl vítězný gong. „To snad ne!“ zvolal frustrovaně Higgs, když uviděl na výsledkové tabuli, jak jejich čerstvý rekord ve hře právě překonal komandér Linkatta se svým přítelem.

... Předmětem určitých kontroverzí je sňatkové propojení vládnoucího císařského rodu s podnikatelskou rodinou Vanderwickových, které se datuje od vlády 23. císaře Alexandra XII., pokračující jeho synem, otcem-císařem Filipem IX. a současným 25. císařem Teodorem IV. Tomu prý dokonce princezna-choť Velemira Vanderwicková natolik „učarovala“, že se s ní oženil už po prvním roce vlády ve svých devíti letech.

... Rodina Vanderwickových je aktuálně pátá nejbohatší v císařství a díky svému generačnímu spojení s císařským rodem majetkově prokazatelně posílila, ovšem mocenského posílení se dostalo i císařskému rodu, který tím získal dodatečné páky na jiné politické zájmové skupiny, k nimž patří i admiralita...

Komandér Linkatta šel přivítat nového hlavního lékaře, který právě přistál na palubě.

Když z raketoplánu vystoupil císař-otec, spadla mu brada. „Vaše Veličenstvo –“

Císař ho zarazil. „Stačí, když mi budete říkat ‚pane doktore‘.“

„Ano pane... doktore,“ opravil se Linkatta. „Smím se zeptat, jak jste se dostal právě k nám?“

„Vždycky mě zajímala medicína,“ vyprávěl císař, „a tak, když jsem předal trůn synovi, šel jsem na univerzitu. Dokončil jsem všechna studia... no a syn mě požádal, abych načas nastoupil do praxe k vám. Prý má s vaší posádkou ty nejlepší zkušenosti,“ usmál se.

„Jistě, pane doktore,“ Linkattovi ztuhnul úsměv na rtech.

Velkým problémem na vesmírných lodích je nedostatek přirozeného slunečního světla a s tím související zdravotní problémy, proto součástí modernizace Na Vlastní Nebezpečí bylo i zbrusu nové solárium.

„Tohle se jmenuje Sluneční Paprsek,“ předváděl asistent posádce jeden z přístrojů. „Tady si lehnete, zapnete – a do hodiny máte krásně opálenou bronzovou pokožku. Předvedu vám to,“ položil na lehátko jedno velké oškubané vesmírné kuře, potřel je opalovacím krémem a pak přístroj zapnul. Ten chvíli nabíhal, následně se opalovací žárovky rozzářily do běla – a po deseti minutách šokovaná posádka hleděla na spálený škvarek v siluetě kuřete.

„Asi to ještě potřebuje trochu poladit,“ poznamenal někdo.

Nadporučík Filmor, sloužící Na Vlastní Nebezpečí jako komunikační důstojník, udržoval spojení s Hlavou v Oblacích. Loď si s nimi vyměňovala textové zprávy, ale audiokanál nefungoval.

Máme poruchu na audiovysílači, signalizovala loď, Pracujeme na tom.

„Nechcete poslat na pomoc opravárenskou četu?” zeptal se Filmor.

Neposílejte, neposílejte… máme tu… ééé… hrozný binec…

„A nechtěl by váš kapitán aspoň přiletět na návštěvu?”

To nejde! Kapitán má, uh… spavou nemoc!

„To je hrůza!” textoval Filmor. „Nechcete poslat nějaké léky?”

To je dobrý, on se z toho dostane. S tím ukončila Hlava v Oblacích spojení.

Filmor potřásl hlavou. Posádka doprovodné lodi zjevně nebyla moc společenská.

Plukovník Higgs kráčel koridorem lodi a na vodítku vedl berana. Sice si objednával beranici, ale logistika zase něco pohnojila...

Z boční chodby se náhle za hlasitého dupání vynořila plukovník Rixeiraová ve svém novém bojovém obleku, vyvedeném v agresivní růžové barvě. „Ahóóój Higgsíku,“ zamávala na něj vesele blonďatá plukovnice.

Beran, který zřejmě neměl rád růžovou, se najednou Higgsovi vytrhl, rozeběhl se proti plukovnici a vší silou do jejího exoskeletu trknul. Ta se pod úderem jen zapotácela, zato beran zůstal ležet poloomráčený na zemi a jeden roh měl viditelně zlomený.

Od té doby nosí Higgsovi piloti ve znaku berana s ulomeným rohem.

Admirál Morthy stanul před komisí, která rozhodovala o jeho propuštění z odvykací léčebny.

„Admirále,“ oslovil ho hlavní lékař, „myslíte, že jste se závislosti na laciné kávě z automatu zbavil?“

„Ano,“ přitakal Morthy, „už měsíc jsem se toho sajrajtu nenapil.“

„A co spouštěč té závislosti?“ nadhodil druhý lékař, „vaše obsese admirálem Bossackem?“

„Té jsem se taky zbavil,“ Morthy usilovně potlačoval tik v oku. „Každý den se cítím lépe a lépe!“

Dovnitř vešel admirál Bossack s kelímkem kávy v ruce. „Promiňte – nemáte cukr?“

„Bossacku! Já vás zabiju!“ Morthy se na něj rozzuřeně vrhl, ale než ho stačil uškrtit, zřízenci ho odvlekli ven.

„To krmení, co nám dávají, je geneticky modifikované!“ agitoval Mravenec F. „Když ho budeme jíst, narostou nám po něm tykadla!“

„Frede, vždyť my už tykadla máme,“ namítl Mravenec C. „A geneticky modifikované je dneska už skoro všechno...“ Jeho racionální argumenty ale nepadaly na úrodnou půdu, čím dál víc mravenců těmhle konspiračním teoriím naslouchalo. Mravenci dneska taky uvěří každé pitomosti, přemýšlel, zatímco přežvykoval chutnou krmnou směs. Ale když chtějí být o hladu, jejich věc...

***

Navigátor Narsis ustaraně pozoroval kolonii zlatých mravenců, které na lodi choval. To nové krmení, které mělo zlepšit jejich kondici, jim moc nechutnalo. Bude muset vyzkoušet něco jiného.