DMD č. 16. pro 16. 4. 2015. Téma: Mozky

Po každoročním uvítacím proslovu profesora Brumbála se všichni odebrali na své koleje. Harry byl trochu otřesený. Mozkomorové mají oblétávat Bradavice nějakou dobu. Jeho představení s mozkomorem neproběhlo zrovna hladce.
,,Harry, víš co nechápu?" vyrušil ho z přemítání Ron.
,,Cože?"
,,Proč se jim říká mozkomorové."
,,To nevím, Rone. Na rozdíl od tebe vím o jejich existenci teprve ode dneška."
,,Vždyť přeci vysávají duši, nežerou mozek."
,,Jo, zní to jako nějaké čarodějné zombie," usmál se Harry.
,,Zombie?"
,,To neřeš," mávl rukou.
,,Ne, řekni mi to."
A tak mu Harry večer vyprávěl o zombiích a Ron pak měl noční můry o zombie pavoucích.

Namočit do mléka. Alespoň několik hodin před přípravou. Nakrájet cibulku, nadrobno. Neplakat. Při pláči čichat k chlebu, stejně ho budeme potřebovat. Vylovit mozek, sundat blanky a blány, vlastně pleny. Pěkně všechny, do nejmenšího kousíčku, protože jsou fuj.
Cibulku usmažit dozlatova s trochou kmínu. Pak přidat mozek a smažit pěkně do běla, aby nebyl syrový. Osolit, řádně opepřit, aby to mělo správný říz. Přidat vejce. Hodně vajec! A dochutit, aby se bříško mělo dobře.
Nandat na talíře, zakrojit pořádný krajíc (možno použít ten čichací). Naprat si bříško k prasknutí a spokojeně vydýchnout.
Vyprávět o večeři a vrtět hlavou nad znechucenými pohledy.

Motor naskočil a samohyb, který by nejspíš Jeremy Clarkson rozflákal ještě radši než Toyotu Prius, se k překvapení obou konstruktérů rozjel. Ne však dost rychle a zombíci z tunelu se blížili.
„Zrůdy už sem míří bosky, budou nám chtít sežrat mozky?“ ptal se Edvin ze zadní části dodávky a s hlavou venku počítal přicházející mrtvoly.
„Mánička musí omezit brakovou literaturu,“ pronesl Malachiáš nevzrušeně a přeřadil na trojku, „jest známo, že zombie postrádají trávící trakt, po mozcích pasou krabouni.“
Sotva to dořekl, jeden z parazitů zatoužil po ochutnávce a skočil Edvinovi po hlavě.
A tak se elegantně napíchl na rohatou helmu.

Seděla na parapetu. Sklo drnčelo. Mlátička skrz ně s dokonalým klidem pozorovala souseda, oděného v trenýrkách s tygrovaným vzorem, jak se potácí na předzahrádce a pokouší se proti vlnám zvuku dostat k jejím dveřím.
"Mooozkyyy," dabovala ho. "Mooozkyyy!"
Soused dospěl k cíli. Natáhl se po klice. Šílené Attilovo zaječení z repráků. Muž venku padl a zůstal ležet.
Mlátička by zbledla, kdyby to šlo. V mizerném světle lampy venku vypadal soused mrtvější než grunge.
Dívka sklouzla z parapetu. Vypnula hudbu a přiložila k uchu mobil.
"Mozky!" vyhrkla. "Totiž... Jo, Sidole potřebuju vaše chytrý mozky. A možná se šikne lopata a krumpáč."

Pevností Northgard se prohnala lavina nemrtvých. Veškerá šlechta už padla za oběť toho brutálního útoku a posledním útočištěm živých se stal Bídákův hostinec.
Ale i na ten už došlo...
Dveře se s námahou otevřely a vpustily dovnitř nemrtvé.
"Mozky," zahuhlali a hned se zarazili. Našli jediný vhodný zdroj potravy, ale ten byl dvoumetrový a namakaný. Možná byli nemrtví, ale rozhodně ne nezničitelní. Tenhle boj vzdali.
"Tak co bude!" zařval na ně Bídák od pípy.
Ještě jednou se rozhlédli, ale vychlastané mozky nikoho nelákaly. Takový hlad nikdo z nich ještě neměl. A pokud se mají opít, tak postaru.
"Tak asi pivo."

Poručík Rot trápil své mozkové závity nad papíry na stole celou noc. Dopil poslední doušek silné kávy, dnes šesté. Ne, nezdálo se mu to. Hlášení nasvědčují tomu, že starý Gregor si ještě před tím, než jsme ho před měsícem zabásli, stačil vychovat nástupce. Specializace noční loupeže v klenotnictvích. Gregorův rukopis převzal dokonale.
Ozvalo se nesmělé zaklepání: "Máme tu další přepadení. Tentokrát je to menší klenotnictví na Schwarzově náměstí."
Gregor vrátil mříže do okna, odklopil uvolněné prkno pod kavalcem a do skrýše uložil stočený provazový žebřík. Slunce by mělo vyjít nejdřív za tři hodiny, to ještě stojí za to si zdřímnout.

Vypadalo to, že jsem zase jednou zavítal do saloonu v tu pravou chvíli.
Hospodskej už se rozháněl půllitrem, zatímco Jones mával kvérem a pořvával něco o kvalitě židlí.
"Dyž se ti to nelíbí, tak si kecni na zem!"
"Platíme ti nekřesťanský peníze za tuhle koňskou moč a ještě máme sedět na zemi? To si myslíš, že nemáme mozky, nebo co?"
Položil jsem Jonesovi ruku na rameno.
"O co kráčí?"
"O židle, reverende. Já chápu, že si máme vytáhnout trám z vlastního oka, než začneme vyndávat třísku z oka svýho bratra, ale kdo má furt dokolečka vytahovat třísky z mojí prdele?"

Houbařit jsme vyrazili
odhodlaně jako vždycky,
Fëanor se žene k cíli,
krokem pevným, energicky.
Sestřeničky jako víly,
nesou svoje košíčky,
dvojčata jim v patách pílí,
radost vidět hošíčky.
Holubinky, křemenáče,
nacházíme v remízku,
nahážem‘ je do pekáče,
klouzků je co penízků.
Záměr můj je zcela jiný,
rozhlížím se u smrčí,
i co rostou jeřabiny,
tebe hledám, kotrči!
Kadeřavky cizopasné,
nacházím dvě plodnice.
„Podívejte, nejsou krásné?“
Nadšený jsem velice.
Fëanor se podivuje,
proč Írissë prchá bosky,
Artanis nos ohrnuje:
„Vypadají jako mozky!“
Bratři též to neocení,
vynadaj‘ mi blbce, trouby,
k jídlu že to jistě není.
Co je dobré, vědí houby.

Dnes je čtvrtek a já byl na sedmém mozkovém štěpu.
Cítím jak se stávám víc sám sebou.
Když jsem přišel z nemocnice domů, uvědomil jsem si, že obraz, co mi visí nad pracovním stolem, mám vlastně strašně rád. Dostal jsem ho.
Dostali jsme ho jako svatební dar. Já jsem ženatý! Jen zatím nevím s kým.
Za týden půjdu za doktory znova, a dostanu další díl svého Vzoru, kousek svého staršího já z minulého života.
Má hlava bude zase o něco plnější. Myšlenek, emocí, vzpomínek.
A někdy, za rok, už budu kompletní. Stanu se novým Vzorem a budu mít život zpět.

"Ke stvoření Adama mne nepustili," stěžoval si Azirafal. "Prý bych ještě něco zkazil. Vrazili mi do rukou mop a kbelík, že mám potom uklidit, a občas na mne houkli, abych něco podržel nebo přinesl. Nakonec mi Michael dal podržet mozek, ať ho přinesu, aby ho tam vložili nakonec. Jak jsem se s ním snažil někam ztratit, zakopl jsem a mozek se skutálel do pradávných nebeských vod kolem. Vylovit ho mi dalo docela práci, pak jsem ho rychle vymyl (nevím, jestli dobře) a spěchal předat. Snad si nikdo ničeho nevšiml, ale řeknu ti, od těch dob má šéf s lidmi problémy ..."