DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura

"Jedna mě nezabije," prohlásí pacient a vyjde ven, aby si zapálil.
"Rus se neodváží nám tu naší malou zemičku obtěžovat," dušuje se volič odcházející od volební urny.
"Pro jednou můžu manželku bližního svého požádat," rozhodne se muž a zaklepe na dveře.
"Očkování způsobuje autismus!" křičí žena na demonstraci.
"Pane doktore, něco se s tím musí dát dělat," naléhá krev kašlající muž.
"Za co?" nechápe chlapík s čerstvým monoklem.
Matka spěchá noční tramvají s nemocí plačícím děckem.
Jednou prostě přijde den, kdy lidé budou naučeni, jak se o sebe starat, ať už je to naučí doktor, matka, život nebo třeba Batman.

„Housi! Ke mně!“ zahřměla Cuddyová.
„Už jdu, brouku,“ zamumlal a směrem ke svému týmu dodal: „Nenechte se vyrušovat.“
„Váš pacient je na operačním sále,“ řekla obviňujícím tónem, jakmile se vbelhal dovnitř.
„Jistě. To se v nemocnici přihodí, ani nevíte jak.“
„Nesmí tam být! Nemáte svolení operovat. Nebo snad ano?“ zeptala se tajně doufajíc, že uslyší kladnou odpověď.
„Ne, proč?“ vzhlédl na ni nevinně.
„Jeho rodiče vám měli dát informovaný souhlas. Copak nechápete, že jste jednou nohou v kriminále?“
„Než by se ti dva pitomci rozhoupali, operace by se změnila v pitvu,“ zašklebil se House. „Někdo musí hájit práva toho kluka.“

Ankh-morporké Dny omáček (vzdělansky Dies iurum) byly jednou z nejvyhlášenějších slavností. Město se ponořilo do tisíců vůní z kotlů, kotlíků, hrnců, hrnečků, van a přilbic. Výsledkem bylo unikátní aroma. Všechny myši, krysy a jiná havěť se raději předem stahovaly k příbuzným na venkov.
Hlídka procházela ulicemi a svou přítomností dávala najevo všem sosovým gangům, ať si laskavě dávají bacha. Nabídkám na ochutnávky se ale vyhnout nedalo.
„Voní to zajímavě,“ zhodnotil Karotka podivnou hnědou věc v kotlíku. „Co je to za omáčku?“
Ženka se načepýřila, zaklela a vyklopila věc na Karotku.
Nezeptáš se bližního svého na původ omáčky jeho. Základní pravidlo.

„Už ses najedl? Můžeme začít jednat?“ zeptala se Nymphadora nepřátelsky.
„Ještě chviličku na vytrávení,“ řekl Lucius, aby ji popíchnul.
„Jsi odporný hajzl, víš to?“ vystartovala ihned předvídatelně.
„Taky jsem tvůj strýček. Měla bys mi prokazovat úctu,“ upozornil ji.
„Tsss, to určitě!“ odfrkla si. „Snad nechceš, abych věřila, jak jsi hodný, milý, nevinný… Vykroutil ses po první válce, ale teď se ti to nepodaří.“
„Co ty víš o první válce?“
„Vím, že zatímco tobě tu hru na neviňátko ministerstvo sežralo, chudák Sirius hnil v Azkabanu a Remusem všichni opovrhovali.“
„Je ale sotva moje chyba, že se ti dva nedokázali bránit, že?“

„Tady je moje studie, která popisuje podmínky, ve kterých žijí domácí skřítci a navrhuje nápady na jejich řešení. Za klíčové považuji, aby pro skřítky byl vytvořen vlastní souhrn práv a povinností a dostali se tak na úroveň skřetů a...“
Ředitel Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory si odkašlal: „To už je vaše třetí studie tento měsíc, slečno Grangerová, a znovu vám opakuji, že je potřeba zástupce z řad skřítků.“
„Skřítci žijí v představě, že tradice otrokářství je přirozená. Pokud jim nepomůžeme, nechají se zotročovat další staletí.“
„Vigilantibus iura, pokud skřítci něco chtějí, ať se postarají sami.“
Hermiona odešla s nepořízenou.

T’Pring na Spocka chladně zírala. V její tváři nebyl jediný náznak emoce.
„Využila jsem svého práva, ale tvou vinou jsem o Stonna přišla,“ pronesla. „Odtržení Vulkánu od Federace pro tebe bude velkou ztrátou.“
„To je ale v rozporu s logikou, T’Pring. Jednak jsem nebyl přímou příčinou Stonnovy smrti, jednak potlačení emocí mě chrání od zármutku, který by odtržení Vulkánu mohlo vyvolat. Zapomínáš, že jsem Vulkánec.“
„Jen poloviční. Má logika nebyla špatná. Vím, co pro tebe tví lidé znamenají.“
Spock mlčel.
Měla pravdu. Pokud by byl donucen zůstat na Vulkánu, ztratil by vše, co se mu za celý život podařilo získat.

Právo je složitá věc zvláště na planetě, kde se za něj platí krví.
Advokáti z vás doslova sedřou kůži. Státní zástupci se starají jen o zájmy státu, na vás se vykašlou a soudy jsou peklo ve kterém zestárnete během pár vteřin.
Tak si tu teď sedím s holým zadkem a přemýšlím kde se stala chyba. Že já vůl půjčil Jackovi řízení TARDIS. Kdo by čekal, že se z něj vyklube Brutus. Vlastně se to dalo čekat. Měl bych přestat být tak hodný. Zkusím podat ještě žádost o vrácení majetku. Pár litrů krve mi ještě zbylo a když tak daruji orgány.

„Ten pelíšek je můj, okamžitě vypadni!“
„Kecáš, Rozáro! Je můj, já si ho našel dřív. Byla jsi v něm, když jsem přišel? Nebyla. Lehni si vedle.“
„Nechci, mně se líbí tenhle. Vypadni.“
„Ále.“ Tobiáš se otočí na druhý bok.
Rozárka dál prská. „Můj. Jsem ho viděla dřív. Už včera. Co včera. Vloni. Milionkrát jsem ho viděla dřív než ty! Tssssk! Vypadni!“
Tobíš leží v pelíšku. „Je příjemnej. Měkkoučkej. Voňavej. Ještě že jsem do něj vlezl první.“
Když kočkám koupíme nový pelíšek, třeba půl roku o něj nikdo nestojí. Jakmile tam ale vleze jeden, stojí se na něj fronta.
Nechápu to.

Na zemi ležel Bayardovi dobře známý klobouk. Pes do něj začal strkat čenichem, až se mu ho podařilo překlopit. Alenku ta síla padajícího klobouku málem odhodila.
„Tak ty jsi ta Alenka.“
„Nejsem ta Alenka, za kterou mě všichni pokládají.“
„Kloboučník by se pro jen tak nějakou Alenku neobětoval.“
„Musíme ho zachránit.“
„To není předurčeno.“
„Od chvíle, co tu jsem, mě zmenšili, zvětšili, zase zmenšili, nacpali do čajového šálku, obvinili mě, že nejsem ta správná Alenka a že jsem ta správná Alenka...“
„Ale pokud sejdeš z cesty – “
„JÁ si určuji svou cestu!“ Řekla rozhodně Alenka, ten odvážný chlapec o velikosti křečka.

„Profesorko McGonagallová, musíme mu pomoct. Slyšela jste, co říkal Harry. Profesor Snape byl zjevně vždycky na naší straně!“
„Nehádám se s tebou, Hermiono. A... pomůžu.“
Zhluboka jsem si povzdychla. Po Voldemortově pádu bych měla mít daleko radostnější náladu. Ale bylo až příliš obětí. Nechtěla jsem, aby se k nim přiřadil i Severus. Už jen proto, že jsem pociťovala výčitky. Jak snadno jsem uvěřila v jeho vinu! Jak snadno jsem ho odsoudila!
Hlavou mi blesklo.
Proč jsi nic neřekl, Albusi? Obětoval jsi ho pro vyšší dobro?
Dobře, co se stalo, stalo se. Teď se postarám, aby nezvítězilo PRÁVO, ale skutečná spravedlnost.