Budoucnost

A v těch dnech, jimž ve starých spisech říkalo se "Šílenství konce času", lid pozemský nic netuše, sledoval druhý pád Říma.
Dění přímo na očích je tak snadno nevidět. Neslyšet. Nevnímat.
Černé brýle a do uší špunty, v nichž duní vojenský marš.
I pak přišla vlna, jež nemá na Zemi obdoby. Ani Noe takovou nepoznal.
Svou září a silou smetla z povrchu vše nečisté a zkostnatělé.
Tu lid, nemaje klapek na očích, procitl ze sna. Uviděl. Pochopil.
Že život není hon za mamonem.
Že svět může být krásný, pozbývaje démonů.
Tak lid pozemský povstal z popela a vystavěl sobě Ráj.

A v těch dnech, jimž ve starých spisech říkalo se "Šílenství konce času", lid pozemský nic netuše, sledoval druhý pád Říma.
Dění přímo na očích je tak snadno nevidět. Neslyšet. Nevnímat.
Černé brýle a do uší špunty, v nichž duní vojenský marš.
I pak přišla vlna, jež nemá na Zemi obdoby. Ani Noe takovou nepoznal.
Svou září a silou smetla z povrchu vše nečisté a zkostnatělé.
Tu lid, nemaje klapek na očích, procitl ze sna. Uviděl. Pochopil.
Že život není hon za mamonem.
Že svět může být krásný, pozbývaje démonů.
Tak lid pozemský povstal z popela a vystavěl sobě Ráj.

From this place that was nowhere and anywhere, he watched. He wasn't always a man, but the Last Ones thought he was, so he was. They called themselves Last Ones, because they knew they were the last living beings in the dying universe. And as the last lights of life were extinguished, he turned to his companion.
"I thought you'd vanish now. There's no one left to keep Hope alive."
She flashed him an almost patronising smile.
"You're still here."
"Beg pardon?"
Don't you hope that when it's all done and dusted, you'll be free? That even Death may die?"

Na planetě začínalo další běžné ráno, jako vystřižené z příručky o Apokalypse a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo brzy změnit.
Všech pět Jezdců apokalypsy hrálo partičku pokeru a většina pozemšťanů se prostě tvářila, jako by jim ulítly včely.
...
Na obrovské lodi na oběžné dráze to bzučelo jako v mraveništi.
"Kapitáne poslední hnízdo vyčištěno. Všechny zbylé Stíny jsme poslali k recyklaci. Definitivně."
Zhluboka se nadechl.
"Dobře, pošlete zprávu ke Zdroji. A drže si klobouky!"
Galaxií se prohnal zářivě bílý záblesk, prošel Sluncem, dvěma kruhovými portály a sestoupil k Zemi.
Objal ji pevně a něžně, jako náruč Vesmírné Matky...

Vítáme vás u nově zrekonstruovaného Trojského mostu. Vynikal poměrem rozpětí a vzepětí rovným deseti, což z něj činilo nejplošší síťový oblouk světa.

Deset? A není to trochu málo?!

Dnešní optikou zajisté. Musíme si ale uvědomit, že tato stavba vznikala na samém počátku jedenadvacátého století, kdy cesta z Evropy do Japonska trvala i půl dne a kdy se rakovina léčila chemoterapií a ozařováním s v podstatě náhodnými výsledky. Náročnost života v té době si myslím ani neumíme představit. Ostatně o složitosti rekonstrukce, která využívala dobové vybavení, vám víc řekne jedna z našich stavařek.

Přistoupí slečna v bosobotách, koktejlkách a reflexní vestě...

First Officer's log, April 26th, 2449

It's been three days since I've given the order to separate the sensor module of the Oculus. The captain's dead, took his own life. Four days ago, we've confirmed the presence of an expanding true vacuum bubble. In the process, the ship was moderately damaged. The crew will be safe...for the time being. I stayed behind to operate the sensor suite, as the automatic systems malfunctioned. I've compiled the data, sending it with this log entry via subspace. There's something eerily comforting in seeing the colours and lights of the nebula disappear.

Goodbye.

Uběhl týden od chvíle, kdy se Rosetta vyloupla z hyperprostoru nad prastarou kolébkou lidské civilizace, dávno opuštěnou jejími dětmi. Kapitán Ailsa Orlov-Kallenberg mohla být plně spokojena s tím, jak se rozeběhly archeologické práce. Ne všechno ale šlo tak hladce.
"Může mi někdo vysvětlit, co se ksakru stalo s květinovou zahradou na rekreační palubě?"
Odpovědi se nedočkala od svých důstojníků, ale přes interkom od pachatele, biotechnika Zuna.
"OD TÉ DOBY, CO JSME NAŠLI TEN LASEROVÝ DISK S HUDBOU, SI TU PITOMOU PÍSNIČKU POŘÁD NĚKDO BROUKÁ! UŽ MI Z TOHO JEBE! TAK JÁ VÁM ŘEKNU, KDE TY KYTKY JSOU! RECYKLOVANÝ V KOMPOSTU!"