Budoucnost

Na ceduli svítila spousta zelených fajfek. 

Vypráno. 

Vysáto. 

Vytřeno.

Umytá okna.

Vyndaná myčka.

Nařízení nástupu do virtuální výuky domácích prací přijal Jarda bez keců. Věděl, že by občas mohl doma pomoct, ale komu se chce?

Všechno zvládne, o to vůbec nejde. Mohli si to ale s Marunou vyřešit doma, ne takhle... násilně.

Najednou cedule zablikala a pod jediným červeným nápisem se objevil vzkaz od manželky. 

"VYŽEHLI TO!"

Jarda se ušklíbl, dal nohu přes nohu a na virtuální televizi virtuálním ovladačem přepnul z fotbalu na hokej. Zbývalo mu dožehlit jednu košili a mohl být venku. 

Jenže v simulátoru byl takový klid.

Povídej babičko Vango,

„Tož málem na deň smutku z tej zasranej  únorovej revoluce, prídů také dva kokoti, jeden si nejdříve bude myslet, že mu bude patriť celá Europa na východě a druhý, že sa před ním bude klanět celý svět. A také jiné malé hotentoti budů skákať tak, aby sa jim zavděčili. A čím víc doma kradů, tím více budů skákať než jim dá jejich vlastní lid přes kebulu. A v čase po tým, sa na tu dobu bude vzpomínat ako na vypičenů dobu a prostí lidé sa budou smať těm hovadám pyšným zpovykaným, který tak jednu dobu celou zprasili."

Průlom ve studiu hibernace umožnil vesmírné lety. Jediným omezením se stala nutnost všechny uspané po 365 dnech probudit na ne méně než 24 hodin.

Kolonizační loď Autolie, jejíž startovní okno vyšlo na Vánoce se stala terčem vtipů o neustávajících svátečních hrůzách.

Posádka, bdící po první rok plavby si však dala za cíl připravit ostatním cestujícím dokonalé svátky. Povedlo se. Následující posádky to přijaly jako tradici. Autolijské dny probuzení se staly přehlídkou sváteční nálady a dobré vůle.

A když loď dosáhla čerstvě teraformované planety, náhodou se tak stalo ve chvíli místního zimního slunovratu.

Stala se jedinou lidskou planetou nepoznamenanou místními válkami.

*Aktuální dění*

Muži na Kralupsku explodovalo vajíčko do obličeje poté, co se jej pokusil uvařit. Jedná se už o sedmdesátoudruhou oběť letošních Velikonoc. Zároveň jde o první případ, kdy bylo na vině vajíčko z domácích chovů. Zbytek incidentů mají na svědomí bažanti, divoké křepelky, koroptve a tetřevi. Vajíčka, která vybuchují při prudkých změnách teplot nebo při narušení skořápky, tito opeřenci schválně snášejí na vozovky a v blízkosti lidských obydlí.

Vědci mluví o největší přírodní revoluci v dějinách. Úřady varují před manipulací s vajíčky v jakékoliv formě.

Situace je nejkritičtější v Severní Americe, kde divocí krocani snášejí barikády kolem menších měst.

Meziplanetární archeologický tým učinil zajímavý objev na Levém kontinentu planety Země. Výzkumníci měli k dispozici nejnovější systém sonického 4D skenování, který, jak jinak, zasponzorovala Akademie věd Sjednocené Galaxie.

Vědci v jednom ze zásypů objevili bednu z předrevolučního plastu. Bedna je plná zelených nádob z materiálu z pramenů známého jako sklo. Dlouho se mělo za to, že právě sklo se používalo výhradně jako výplň oken.

Objev však tuto tezi obracuje vzhůru nohama. Ve skleněných nádobách se totiž našly pozůstatky jedu zvaného alkohol. Po rekonstrukci rozložených etiket došli archeologové k závěru, že Poličky sloužily jako chemické zbraně v žabomyších válkách tehdejších národů.

"Věděl jsi, že kataři uctívali Slunce?"
Ohlédl se na ni a podal jí ruku. Chtěla se sem vrátit tak dlouho, vyprávěla mu ještě z dětských vzpomínek. Přála si, aby to všechno viděl taky. A teď jí možná z horka přeskočilo?
Rozpoznal úšklebek, když k němu vzhlédla.
"To jsi vlastně říkala, jasně. Paprsky slunce při úsvitu letního slunovratu..."
"...procházejí v přesné paralelní linii okny donjonu..."
"...kamenného hradu..."
"...který nepostavili kataři..."
"...ale ti, kdo je pobili..."
"...nebo upálili. Jo. Sluneční kult jako prase, ne asi. Protože přece kataři navazovali na zoroastrismus."
"Tak určitě."

Ale bylo jim tam nádherně, když nakonec popadli dech.

Jako ozvěna kroků, které už dávno došly svého cíle, se roztáčejí listy větrných elektráren. Servery, které jsou na ně napojeny jsou většinu roku nečinné, ale přichází duben. Zdejší volavky se chystají hnízdit. Skript, který byl napsán dávno předtím, než lidé odešli, se spustí a vyhlásí DMD.
Jeden den - jedno téma. Každé vyhlášení probudí duchy - programy připravené napsat drabble. Každé zveřejněné drabble probudí ozvěny - programy připravené komentovat. Místo, kde volavky hnízdí, se tou aktivitou zahřívá právě tolik, aby to prospívalo vajíčkům.
Až ke kritickým místům systému pronikne voda a mráz, lopatky se zastaví a servery usnou navěky. Pak volavky odlétnou jinam.

Před několika sty let, když se svět ocitl v poválečném stavu přišli k vládě Moudří. Ti prohlásili: ,,Naděje přichází, pojďme jí společně naproti!“. Tím si získali přízeň mnoha lidí a stali se něčím jako bohy.

Dlouho není žádný důkaz o jejich existenci, ale stejně někteří věří a vypráví, že někde jsou a jdou naproti naději pro záchranu lidstva.

Já tomu nevěřím, a ani se nedovím jestli naději našli nebo ne.

Ve své garáži jsem si postavil raketu s hyper-prostorovým-mezičasovým motorem s pohonem na lák z nakládaných okurek, ve které dnes odletím.

Zážeh motorů za 3… 2… 1…

,,Vzhůru k naději!“

Biotáta mezi dveřmi vsunul do portu čip a robotáta se klátivým pohybem vydal za mnou. Počkal jsem, protože je hrozně trapný, když jde váš rodič deset metrů za vámi a nemá šanci vás dohnat.

"Co kdybych dneska zatáh školu, na náměstí je nějaká demonstrace?" Prohodil jsem a po očku sledoval robotátu. Jasně, že mi to nedovolí. Ne, že by mě od toho násilím odradil, ale spustí alarm. Pak si pro mě přijede biotáta, jak teď tátovi rejpavě říkám, nebo dokonce chlupatý. V čipu jsou všecky pravidla.

Robotáta zastavil. Podíval se na mě.

"Tak jdeme."

I rodiče umí někdy mile překvapit.

Měli jsme si všímat náznaků. Spojenectví těch, co se očerňovali navzájem. Oklamali voliče, porušili kodexy. A pak stačila jen skulinka v zákoně. Stali se neodvolatelnými. Mandát na dožití tomu říkali.

Když procházím kolem bývalé sněmovní budovy, skřípu zuby. Papaláši mají nové hnízdo, honosnější a reprezentativnější. Kdo nelezl do správné zadnice, dře bídu s nouzí. Nový režim, nové pořádky.

Odplivnu na zem. Nebýt vysoko, plivnu klidně na tu samolibou tvář s vypelichanými vousy, arogantním úšklebkem a nemožnými brejličkami.

Má krásná česká země, kde je tvá největší sláva? Bývalas plná tradic. Když nad tím tak přemýšlím, mohli bychom některé obnovit. Třeba defenestraci…