DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Sunkáč Kid

„Tak už dost. Všichni co tu nemají co dělat, pryč!“ Pronesl mocný Doctorův hlas. Na scéně zůstaly jen Trpaslík, Kid a Butch.
„Je to mezi vámi třema, koukejte to vyřešit nebo to udělám já.“
„Jak náš spor urovnáme, Trpaslíku, Butchi.“
„Měl bych řešení,“ ozval se Trpaslík.
„Jaké?“ zeptali se Butch s Kidem.
„Zavolám příbuzným a přestavíme Kačí hnízdo pro nás tři.“
„To by šlo a pořádně ho vybavíme chlastem a zbraněmi.“
„Nezapomeň na kačenky,“ mlsně kváknul Kid.
„A na trpaslice,“ zvolal trpaslík.
„Ujednáno, hoši.“
„Ujednáno, trpaslíku.“
„Tak se mi to líbí, tak má vypadat šťastný konec,“ řekl Doctor a odletěl.

"Néééé!" ozvalo se z mnoha hrdel, když se Kocour odrazil a skočil parádního tygra. Chovanci Záchranné stanice záporných postav ani nevěřili tomu, že to slovo vypustili z úst, zatímco Pracovník a snový terapeut v jedné osobě během křiku stíhal na všechny házet pochvalné pohledy. Sunkáč s Butchem se k sobě přimkli zády, peří na peří, biskupa na biskupa. Zřejmě udeřila poslední vteřinka! V takovou chvíli jdou i prachy stranou a Čapí hnízdo rovněž. Ruce sevřely perutě křídel a hladová ústa se už už natahovala k finálnímu skusu.
Čas se zastavil, pohyby se zpomalily, nikdo ani nedýchal, stetsony létaly! A Lister...

Sunkáč se zamyslel, až se mu z peří kouřilo. Poslední přání...
S Butchem se vždycky dohodli... než přišel ten zakačený Trpaslík.
"Přeju si, aby se věci vrátily do doby, než se Trpaslík objevil tady. Ať si 'terapii' odbude někým jiným."
Mezi ostatními nastalo pozdvižení. Trpaslík nebyl k utišení.
Lister ho poplácal a vzal pod paží:
"Vidíš, Holy, já ti říkal, že chtít mezi záporáky... a ještě k tomu mrtvý... je hloupost. Poď, dyž už sme tady, vemu tě s sebou na Fidži. Rimmerovi vo tom neřeknem."
"Můžu si aspoň dát opeřenou sváču, než půjdeme?" zavrněl Kocour, chystaje se ke skoku.

„Počkejte,“ ozval se Butch, který se rozhodl zklidnit pírka.
Zavzpomínal totiž na dobu, kdy byli se Sunkáčem malými káčírky se zobáčky neopeřenými, kdy se křídlo v křídle vydávali na lov kaček – čas her a brků nedorostlých. To nešlo úplně pominout.
Za všechno může Trpaslík, usoudil. Přišel čas pochopit, že kachna ke kachně sedá, spojit křídla a dát padouchovi na budku. Pokud si ten hajzl mrňavý vysnil, že je zlikviduje jednoho po druhém, je potřeba mu to překazit.
„Myslím,“ zaskřehotal, „že odsouzený má nárok na poslední přání.“
Teď to nezkaz, Sunkáči, pomyslel si.
Pracovník ZSZP mu pochvalně poklepal po opeřené hlavě.

"Mlč, Listere," ozval se ztrápený hlas pracovníka Záchranné stanice záporných postav. "Musíme rozhodnout, co je v rámci Trpaslíkovy terapie nejlepší. Má Sunkáč zemřít?"
"Já bych byl pro," prskl Kocour. "Zničil mi šaty."
"Zabijte je oba," zachrchlal Trpaslík.
"Trpajzlíku," pokračoval pracovník, "tvou snovou léčbu vedu já. Nevím, proč je chceš zabíjet teď, když jsi jsi je už nechal žít celých dva tisíce sedmset padesát osm slov. Za druhé, zabíjení sice může působit jako katarze, ale také může utvrdit tvé asociální návyky. Budeme hlasovat. Prst nahoru nebo dolů."
Z patnácti prstů deset mířilo dolů.
"Tak dobře," povzdechl pracovník. "Sunkáč zemře."
Vtom náhle...

Trpaslík zatím vše sledoval s pečlivě hraným napětím. Teď se pootočil, aby si soupeřivá drůbež ničeho nevšimla.
„Vidíte, vše probíhá přesně podle očekáváni,“ ozval se Trpaslíkův hlas z
komunikátoru.
„Ano? A intervence modré budky?“ Spockův hlas zněl skoro posměšně.
„Znáte Doktora,“ odpověděl Trpaslík unaveně. „Improvizoval...“
„Tomuhle vy opice říkáte improvizace?“ Kocour vzhlédl od své šesté ryby a
poprskal přitom několik nepříliš šťastných spolustolovníků.
„Víte, že vás všechny slyším?“ ozvalo se z reproduktoru. Všechny monitory
náhle ukazovaly šestihraný pult a zpoza něho se mračila postava Doktora.
„Helejte, přestaňte s tím dohadováním,“ ozval se náhle Lister. „Právě
jsme přišli o kus děje!“

Butch Káčidy se ďábelsky zasmál, když spatřil scénu před sebou. Stačilo mu několik okamžiků na to, aby příběh Sunkáče znovu nabyl vítaných tragických rozměrů. Ten naivní podměrečný tvor - ne že by na tom byl Butch o něco lépe, co se týče výšky - si myslel, že se usmíří! Cha! Usmíření je pro staré bábovky.
Jedním rychlým pohybem vytáhl zbraň z míst, kam by si ji patrně schoval Jack Harkness, odstřelil prvního opodál stojícího tvora a pak pevně chytl Sunkáče pod krkem. Když nenarazil na větší odpor, odstrčil ho na žhavý písek a nabil.
Znovu se zasmál.
"Nějaká poslední slova před smrtí?"

"Můžete všichni vypadnout z mýho příběhu?" přehlušil štěbetavé hemžení srdceryvný Sunkáčův káč. "Chtěl bych být s Butchem chvíli sám!"
Záporáci strnuli. Co si to dovoluje tenhle blonďatý kačírek s knírkem?!
"Kliďte se," kývly na souhlas modré oči Káčidyho. Vždycky byl vůdcovský typ. Scéna zkomorněla.
"Proč, Butchi? My, nerozluční přátelé?"
"Kvůli čapímu hnízdu, zloději!"
"Vždyť jsme si na něj nakradli spolu!"
"No právě!"
"Chci říct, společně jsme si nakradli, já investoval, tys svůj podíl promrhal!"
"A teď mě to štve! Ale odpouštím ti, Sunkáči, naval zlato a já odpluji o jezero dál!"
Usmíření? Jako by Butche neznal. Zase se nechal napálit!

Nevzpomínám si, kdo výlet na olympiádu navrhl, ale zdálo se to jako špatný nápad. Vlk poznamenal, že olympijská vlajka obsahuje červenou. Ježibába vykládala, jak nesnáší sport. Voldemort a Sauron se dohadovali jestli jsou natolik lidmi, aby mohli soutěžit. Santer namítl, že půjde, jen když půjde o střelbu.
Tak jsme vyrazili. Vzduchovka padla, protože jeden soutěžící pocházel z indiánského kmene. Malorážka, protože střelci byli oblečeni v červeném. Další na řadě byl skeet.
První si jich všiml Vlk a ovládl ho lovecký pud. Ježibába roztápěla přenosnou pec a Voldemort si vzpomněl na domácí skřítky.
Dlouhá terapie byla v jednom okamžiku v trapu.

Nastalo ticho.
Dokonce pískání v uších ustávalo.
V řídnoucím dýmu bylo vidět, že modrá budka zmizela. Jen poslední drobečky asfaltových holubů se tiše snášely na zem.
Trpaslík zůstal nekrytý jako falešný šek a zmateně se rozhlížel na všechny strany.
Butch Káčidy ležel zapasovaný pod stupni vítězů a nemohl ven, i když samou snahou pelichal.
"A teď jsi synem smrti, ty peroutko!" zakachňal Sunkáč ďábelsky.
V tu chvíli se staly dvě věci současně:
Trpaslíkovi se konečně podařilo protáhnout dírou v rukavici hlaveň svého super tajného skládacího revolveru.
Proti světlu zapadajícího slunce vkráčel na scénu Santer v doprovodu několika dalších záporných postav.