DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Sunkáč Kid

Sunkáč Kid zaúpěl. Tohle mělo být tak klidné odpoledne. Plánoval si zajít do saloonu, investovat část lupu do whiskey a za další zlato oslňovat Rozvernou Kačku. Nejkrásnější nosnici, která kdy na Divokém západě žila, vyskytovala se, či tudy alespoň projížděla.
Butch se k němu začal s vítězoslavným úšklebkem blížit. "Naftala tfoje poflední hofinka." Nešťastný pistolník šišlal, protože při ještě nešťastnějším pádu se klovl do jazyka. "Odfud nemáš kam uféft."
To si Sunkáč zase tak úplně nemyslel a namířil na druhého opeřence ukořistěnou zbraň. “V to bych nedoufal, chlípný bídníku, ještě jeden krok a ušetřím úřadům práci s odíráním tvého peří."

Když vtom si všiml, jak se jen kousek od něj zhmotňuje velká modrá budka. Věděl, že nemá na výběr. Kachní nohy nejsou nejrychlejší. Jediným řešením bylo ukrýt se.
Už byl skoro tam, když se dveře najednou samy otevřely. Něco do něj ale zezadu prudce narazilo, až vletěl dovnitř po zobáku. Byl to Butch. Musel ho celou dobu sledovat.
Sunkáč se zvedl a načechral si pírka. Stáli v obří místnosti, která ani v nejmenším neodpovídala velikosti budky. Vypadalo to, že jsou tam sami. Dokud se neozval známý hlas.
„No ne, copak to tu máme?!“
Oba se ohlédli. Byl to on. Trpaslík.

„Ne tak rychle!“ zahřměl až se stránky DMD zachvěly. „Sunkáč je můj, mám na to i lejstro.“
Zpod buřinky vytáhl roličku papíru a hodil ho právě okusovanému muži v modrém.
„Když dovolíte,“ řekl a Sunkáč zcela konsternován povolil stisk. „Sunkáč Kid je až do uhrazení svého dluhu za stavbu Kačího hnízda majetkem Butche Káčidyho.“
„A můžu si s tebou dělat, co se mi zlíbí, frajere,“ zachechtal se Butch.
Sunkáč ale už na nic nečekal, vytrhl přístroj muži v modrém a vystřelil. Mezi ostatními propukl zmatek. Někdo zařval. Ani se neohlížel, koho a jestli vůbec trefil. Pádil pryč, když v tom...

Muž s dredy však nebyl Sunkáčovým zachráncem. Ďábelsky se zašklebil a olízl si rty.
„Přece bys ho nejedl syrového. Klepni ho, Kryťák nám ho udělá s knedlíkem a se zelím.“
Sunkáč byl v neradostné situaci. Již podruhé tento den se ho chystali upéct! Zaťal ale zobák a rozhodl se prostřílet. A měl čím! Podivná pistole bez hlavně byla takřka na dosah křídla.
Máchl pravou zadní.
„Néééééé, to je skoro pravé hedvábí!“ černý muž se zhroutil v slzách k zemi.
Sunkáč se bleskovým pohybem vrhl na muže se zbraní. Stiskl zobákem zápěstí.
Vtom zazněl výstřel.
Zpoza stromu se vynořil Butch Káčidy.

Naneštěstí pro Sunkáče, na Santerově doupěti visela cedulka "Já se vrátím", na kterou cizí pařát připsal "Na to bych nespoléhal. - Pracovník ZSZP".
Sunkáč zaklel až se mu zkroutil knír.
Zalomcoval dveřmi (zamčeno) a kopl do nich (čehož vzápětí, poskakuje po nezraněné noze, litoval).
"Pozoruhodně nelogické chování," ozvalo se mu za zády.
Sunkáč se otočil a načepýřil ve snaze vypadat větší, nebezpečnější a ozbrojenější.
"Je to kachna, Spocku..." poznamenal druhý muž, který na Sunkáče mířil pistolí bez hlavně.
V tu chvíli Sunkáčovo křídlo stiskly zuby černého muže, který se na něj vrhl ze strany.
"Kocoure, fuj!" vykřikl jeho společník s dredy.

Ovšem obstarat si zbraň to není jen tak. Obzvlášť jste-li obávaný a všude známý pistolník. To si nemůžete jen tak nakráčet do obchodu. Nebo na trh nebo dokonce do nákupního střediska. Někdo by vás totiž mohl poznat. A jak by zmerčili, že jste neozbrojení, hnedle by využili početní i váhové převahy a šoupli by vás do chládku. A to by bylo tak říkajíc z deště pod okap. Totiž z pekáče do ledničky. Tohle si uměl Sunkáč snadno spočítat. Naštěstí měl dobrého známého. Jednou mu pomohl s jistou nepříjemnou záležitostí. Určitě mu tu službičku rád oplatí. Ten známý se jmenoval Santer.

"Oho, to se ještě uvidí, kdo se stane pečínkou!", zvolal přiškrceně Sunkáč.
Odpovědí mu byl jen ďábelský smích Butche a Trpaslíka.
"Na čem ho upečeme?", ptá se Butch Trpaslíka.
"Nemá v sobě dost sádla?"
"To ne, chtělo by to třeba bizoní lůj."
A vzápětí oba zmizeli opatřit si lůj, jsouce si jisti, že Sunkáč je svázán dostatečně pevně. Ten se zatím snažil usilovně vyprostit ze sevření nyní potravinářského provazu.
Po chvíli provaz konečně rupl. Vymaniv se z jeho sevření, dal se na útěk. Musí si nejprve opatřit novou zbraň. A až ji bude mít, pomsta bude sladká. To si slíbil.

Dveře spíže tázavě zavrzaly. Sunkáč, křídlo na pouzdře koltu, se k nim nejtišším kolébavým krokem přesunul. Byl tam! Trpaslík s jednou černou, taktéž děravou rukavicí. Než stačil Sunkáč cokoliv učinit, prudká rána zezadu do hlavy jej odeslala do říše snů.
Probudil se na pekáči, s hlavou bolavou, omotán potravinářským provazem jako roláda. Nad ním se šklebili Trpaslík a... Butch Káčidy. Stáli tam křídlo v křídle a kochali se svým vítězstvím.
"Chceš vědět, jak jsem to mohl přežít? Tady kámoš Butch mne našel, ze mne vytáhl kulku a mne vytáhl hrobníkovi z lopaty. A teď hádej, co uděláme my s tebou!"

"Jak je to možné? Ten proradný kojot ode mne dostal kulí do zad. Nechal jsem ho ležet uprostřed vyprahlé pouště jako potravu supům," zavrčel Sunkáč Kid.
Kdysi dávno byli on a Trpaslík jedna ruka. Partneři ve zločinu, pánové západu, postrach dostavníků a bank.
Jenže pak ho Trpaslík zradil. Chtěl víc. Pokusil se Sunkáče okrást - a takový prohřešek nelze odpustit.
Sunkáč v mysli stále viděl svíjejícího se Trpaslíka, prskajícího krev a nadávky.
"Já se vrátím, Sunkáči Kide! Vrátím se mocnější než dříve a ani tvůj rychlý kolt tě neochrání před mojí pomstou!"
Zahřmělo. Zdálo se, že Trpaslík nelhal. Ale... jak přežil?

Byl to ale pořád ještě sen? Pro jistotu se natáhl po svém věrném koltu.
Zaposlouchal se do zvuků chatky. Zaslechl snad kroky? Je ten vandal a žhářská krysa pořád tady?
Opatrnosti není nikdy nazbyt, pomyslel si, když ladně energickým skokem prokopl dveře od spíže, až se třísky rozletěly, a přistál v kuchyni.
„Kde jsi, hnusáku?!“
Jeho efektní zvolání mu vrátila tichounká ozvěna. Chatka byla prázdná, jen na okenním parapetu ležela jediná černá rukavice s dírou na palci o velikosti mexického dolaru.
„Tak přece,“ pronesl Sunkáč temně. Mraky se výhružně zatáhly. Setmělo se. „Je to trpaslík s velkým T. Vrátil se.“