Butch Cassidy a Sundance Kid

„Hej.“
„Co?“
„Co myslíš? Vsadím se, že je to jedinej chlápek.“
Nebyl. Povystrčený klobouk proděravěly čtyři kulky.
„Nezvedá se ti žaludek z toho, jak máš vždycky pravdu?“
To si řekli ještě venku.
Teď poloseděli, pololeželi v obezděném podloubí, oba postřelení a krvaví.
„Příště jedem do Austrálie.“
„Dej mi už pokoj s tvými nápady!“
„Mluví tam anglicky!“
„Vážně?“
„A banky jsou tam snadný, zralý a šťavnatý!“
Dobili své revolvery, ztěžka povstali.
„Neviděl jsi venku Leforse?“
„Toho s bílým kloboukem? Ne! Hlavně nepanikař, Butchi!“
Ve stěně za nimi se otevřelo malé okno, zvenku neviditelné.
„Kavalíři, venku je celá armáda! Raději utečte tudy!“

"Můžete všichni vypadnout z mýho příběhu?" přehlušil štěbetavé hemžení srdceryvný Sunkáčův káč. "Chtěl bych být s Butchem chvíli sám!"
Záporáci strnuli. Co si to dovoluje tenhle blonďatý kačírek s knírkem?!
"Kliďte se," kývly na souhlas modré oči Káčidyho. Vždycky byl vůdcovský typ. Scéna zkomorněla.
"Proč, Butchi? My, nerozluční přátelé?"
"Kvůli čapímu hnízdu, zloději!"
"Vždyť jsme si na něj nakradli spolu!"
"No právě!"
"Chci říct, společně jsme si nakradli, já investoval, tys svůj podíl promrhal!"
"A teď mě to štve! Ale odpouštím ti, Sunkáči, naval zlato a já odpluji o jezero dál!"
Usmíření? Jako by Butche neznal. Zase se nechal napálit!