Dál za Vesmírem

Rachot motoru.
Náraz. Ticho.
PIRÁT: (křik) Jsi celej? Haló?
KOSMONAUT: Jo, nekřič, jsem vedle tebe.
PIRÁT: (vyděšeně) A kde? Já tě nevidim!
KOSMONAUT: Jenom zhasla světla.
Šustění kapes. Škrtnutí zápalky.
KOSMONAUT: Ty budeš teď kouřit? Neměli bysme to opravit?
PIRÁT: To kvůli tmě. Za chvíli naskočí. Občas je náladová.
KOSMONAUT: Aha. A už jsme aspoň blízko? Říkal jsem ti, že nechce, abych jí našel, tohle je znamení.
PIRÁT: Tohle je akorát tak znamení, že bych se měl přestat bát tmy. Protože tu možná ještě nějakou dobu zůstaneme.
KOSMONAUT: Tma není tak špatná. Představ si, že spíš.
PIRÁT: (potichu) No, právě...

Pirát vypadal jako malej kluk,
co jde poprvý do školy.
Nervózně natěšenej.
„Co se stalo?” zeptal se Kosmonaut.
Takhle Piráta neznal.
Ani nekouřil.
Pirát jen pokrčil rameny.
Vzal Kosmonauta za ruku a vedl ho k lodi.
„Něco jsem našel.”
„Něco?” divil se Kosmonaut.
„Někoho. Poletíme za ní první třídou.”
„Tvoje loď má jenom jednu třídu,” zasmál se Kosmonaut.
„Takže to musí bejt první.”
Kosmonaut se ale zarazil.
„Za ní?” zopakoval.
„Chtěl jsem tě potěšit,” řekl Pirát.
„Nechce, abych jí našel.
Chce být volná.”
„Pojď. Uvidíš, že je.
Ty pak budeš taky.
Potřebuješ to.”
Kosmonaut vzal Piráta za ruku a letěli.

Milý bratříčku
Píšu ti ze střechy vysokého domu.
Nikdo neví, že jsem tady.
Vychází slunce.
Svět je krásný.
Jediné místo, které jsem nezmapovala,
je Vesmír.
To nechávám na Tobě,
Kosmonaute.
Pamatuješ si mě ještě?
Jsem ta, která tě chtěla zachránit od smutku.
Nezachránila jsem ani sebe.
Prosím, nehledej mě.
Chci zůstat v tvých vzpomínkách květinová.
S láskou,
Lilly.
...
Kosmonaut seděl na okraji střechy.
Pirát vedle něj kouřil cigaretu.
„Kam dál?” zeptal se.
Kosmonaut pokrčil rameny.
„Nechce, abych jí hledal.”
„Ale ty chceš,” řekl Pirát.
„Chtěl bych tu ještě zůstat.
Vychází slunce.
Pak se vrátíme na Lilly neprobádané místo.”
Na oblohu.

„Tak tohle je moje královna,”
zvolal pyšně Pirát.
Hvězda se jen usmála.
„Trochu nebezpečná královna,”
zavrávoral Kosmonaut,
když se vymanil ze žluté lodi.
„A jako první výpravu
nás Lilly vzala za tebou,”
řekl vítezoslavně Pirát.
„Lilly? To je jako Kosmonautova sestra,”
řekla Hvězda a Pirát se na něj otočil.
Kosmonaut se díval do země.
„Proč jsi mi to neřekl?”
zeptal se později Pirát.
Kosmonaut pokrčil rameny.
„Nebyl důvod.
Jsou si vlastně docela podobné.”
„Vyprávěj mi o ní.”
„Nebezpečná královna cest,”
usmál se Kosmonaut.
„A radostná jako tvoje loď.”
„Kde je teď?”
Kosmonaut smutně mlčel.
Pak začal vyprávět o královniných dobrodružstvích.

Vedle kosmonauta ležela krabička cigaret.
.
:
.
Zapálil si.
:
Ač nekouřil.
.
:
.
Chtěl ho jen poškádlit,
nemyslel to špatně.
:
Když ho chytil za ruku,
on vyskočil, jakoby ho štípla vosa.
.
:
.
Teď se dívá na hvězdy, ony se mlčky dívají na něj, jak zpytuje svědomí.
Usínal pod hvězdami,
ve spánku ho navštívila dravá vosa.
Roztáhla svá křídla kolem něj,
on nemohl utéct.
Když se vymanil ze spárů,
spadl na nos.
Pak ho něco chytlo za ruku.
.
:
.
Nikotinově kašlal.
:
Nepřipadal si sám.
.
:
.
Sebral cigaretu z ruky,
típnul jí.
:
Pirát se usmál,
když mu hladil zlomený nos.
.
:
.
„Promiň. Zapomněl jsem,” špitl kosmonaut.
:
„S tebou mě neštípla.”