DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

"Spíš?"
"Nespím."
"Ja som Ron."
"Ja Harry."
"Viem."
"..."
"Bifľomor*... Tak to som nečakal. Ty hej?"
"A to je zle?"
"Čo ja viem. Moji bratia sú v Chrabromile. Vraj do Bifľomoru vyberú len babrákov... čo nezapadajú nikam inam..."
"Aha."
"Ale keď si tu ty, určite to nebude také zlé."
"To nechápem, Ron."
"Čo nechápeš? Bál som sa, že ma sem vyberú. Potom si na stolčeku sedel ty. Dosť dlho, mimochodom. A keď klobúk zakričal to svoje BIFĽOMOR!, zrazu som sa prestal báť. Keď tu môže byť ten slávny Harry Potter..."
"Slávny?"
"No pravdaže!"
"To nejako nechápem."
"Počkaj... ty nevieš, kto si?"

Rachot motoru.
Náraz. Ticho.
PIRÁT: (křik) Jsi celej? Haló?
KOSMONAUT: Jo, nekřič, jsem vedle tebe.
PIRÁT: (vyděšeně) A kde? Já tě nevidim!
KOSMONAUT: Jenom zhasla světla.
Šustění kapes. Škrtnutí zápalky.
KOSMONAUT: Ty budeš teď kouřit? Neměli bysme to opravit?
PIRÁT: To kvůli tmě. Za chvíli naskočí. Občas je náladová.
KOSMONAUT: Aha. A už jsme aspoň blízko? Říkal jsem ti, že nechce, abych jí našel, tohle je znamení.
PIRÁT: Tohle je akorát tak znamení, že bych se měl přestat bát tmy. Protože tu možná ještě nějakou dobu zůstaneme.
KOSMONAUT: Tma není tak špatná. Představ si, že spíš.
PIRÁT: (potichu) No, právě...

[vrzání postele, náraz prstu o dřevo, zaúpění]
Egypťan: Muselas večer zatahovat ty závěsy?
Egypťanka: Nic jsem nezatahovala, si sáhni, jsou roztažené.
[opatrné kroky, šátrání, šustot látky]
Egypťan: To jsem blázen...
Hebrej: Zdravíčko, sousede! Cože tak pozdě z postele?
Egypťan: Kdo se tu poflakuje uprostřed noci?
Hebrej: Co tě nemá, sousede, noc... je deset ráno. A tady před tvým oknem je tak krásně slunečno. Maces?
[dopad dlaní na obličej, zaúpění]
Egypťan: Oslepl jsem!
Egypťanka: [zděšeně] Já také! Co bylo v té kořalce, cos přitáhl domů? Já tě...!
Mojžíš: [majestátně, v pozadí] Propusť můj lid, farao, a vrátím ti světlo, říká Hospodin!

PAVEL: Omluvte mě, slečno, zdá se, že vypadnul proud. Hned zapálím svíčku.
ALENA: Neomlouvejte se, svíčky jsou romantičtější.
(zvuk rachocení)
PAVEL: Našel jsem svíčku
(zvuk škrtnutí zápalkou)
PAVEL: Nechce to chytnout.
(zvuk škrtnutí zápalkou několikrát za sebou, zvuk zapálené zápalky)
PAVEL: Au!
(zvuk kutálející se zápalky)
PAVEL: Teď jsem se spálil…
ALENA: (znepokojeně) Co je to tam v rohu?
PAVEL: (nepřítomně) Cože?
ALENA: Něco tam je! Něco se tam hýbe.
PAVEL: Prosím vás, co by tam mohlo být. Počkejte, až rozsvítím
(zvuk opakovaného škrtání zápalkou)
TAJEMNÝ HLAS: Ale že je tady tma, co?
PAVEL A ALENA: (oba společně ječí fistulí)

ANNIE: „Neměly jsme to dělat!“
MANDY: „Nebuď jak malá!“
Jemné poklepávání po zdech, následované silným bouchnutím.
CHERYL: „Nevrací se Vaši?“
MANDY: „Ne. A ne, abys rozsvítila!“
ANNIE: „Co to teda bylo?“
Tabulka na stole poskočí. Vyděšené dívky ječí.
ANNIE: „Svíčka zhasla! Zapal novou! Je tu hrozná tma!“
CHERYL: „Ne! Musíme ten rituál dokončit!“
Zrychlené dýchání, tiché kroky, dopad ruky na rameno.
HLAS: „Přišel jsem pro vás, čarodějky. Neklaďte odpor, bude to horší.“
Řev, zvuk prudce otevřených dveří, náraz do nábytku. Přibližujicí se kroky. Smích puberťáka.
Zapálení svíčky, hlasitý výdech.
TYLER: „Nechte toho, holky. Byl to jen fór. Je přece Halloween!“

Ťukání semaforu na červenou, zvuky projíždějících aut
Anička: Myslela jsem, že ho přetrhnu.
Lucka: Ale tak hlavně že to dobře dopadlo, ne?
Anička: To rozhodně.
Ťukání semaforu na zelenou
Anička: Jdeme.
Další rytmické ťukání
Lucka: Slyšela jsem, že na horním kraji parku něco staví. Nevíš o tom něco?
Anička: Jo, prý tam chtějí postavit nějaké občerstvení.
Lucka: A tak to nemusí být špatné.
Ťukání semaforu slábne, druhé rytmické ťukání pokračuje, z dálky se ozývá křik dětí při hře
Anička: Je mi trochu líto těch kytek tam. Co myslíš?
Lucka: Povzdechne si. Nevím, asi. Žádné kytky tam nevídám, přestože tam jsou.

[Zvuky plačícího dítěte, postupně se zesilují, po chvíli se ozvou šouravé kroky]
Chůva: Pšššt. Už jsem tady, přinesla jsem trochu teplého mléka.
Lucie: Kdo z nich to křičí Violo?
Chůva: Výsosti, co tady děláte, můžete klidně spát, já se o ně postarám. To křičí Patrik.
[Začnou řvát obě děti na přeskáčku]
Lucie: (rozhodně) Ty se postarej o Patrika a já si vezmu na starost Lenku
Chůva: Je tu mléko pro obě děti. Možná když nebudeme svítit, tak se nají a hned usnou.
Lucie: (šeptá) Nerada bych, aby se probudila Abigail. Leona je poslední dobou unavená a nechce ji nikomu přenechat.

Rimmer: "Tma tmoucí. Něco není v pořádku."
Kocour: "Nepovídej, ty lumene."
[dvojí opatrné kroky]
Rimmer: "Měl jsem špatný pocit, jakmile jsme vyrazili. Navrhuji, abychom se vrátili zpět. Lepší přijít o část posádky než o celou."
Kocour: "Jestli si potřebuješ jít vyměnit trenky, máš smůlu, srábku."
Rimmer: "Jistě, jsem hologram. Ale ty? Pokud tu něco dostalo Listera, což se nemůžu zlobit... Navíc vypadáš určitě chutně."
Kocour (váhavě): "To ale není..."
Rimmer: "Obdivuhodná statečnost, nechat se kupříkladu sežrat..."
[zašustění, vzápětí dvojí vyjeknutí]
Rimmer (hystericky): "No, rád jsem tě poznal. Skoro."
[neurčité rány, zvuky útěku]
Lister (řve): "Blbštajne, tobě dělat oslavu s překvapením!"

[fire cracking, cicadas chirping, quiet talk in the background]
Thorne: Where did she take you?
Woman's voice: Can't tell.
Thorne: I just need help. For my family...
[coins clink]
Woman: It was dark. No light. Only crack, high up.
Thorne: A cave then.
[fabric rustling]
Thorne: [resigned] Which direction?
[wood snaps, scratches against sand]
Woman: That's how you go.
Thorne: Thank you.
[fabric rustles, steps walk away from the fire]
Thorne: Thanks for your services.
Guide: Desert dangerous at night, I guide!
[coins clinking]
Thorne: No need. Me and darkness are old friends.
[pistol magazine snaps, small motorbike starts up]

Zvuk budíku.
Tichý neviditelný hlas: „Ne.“
Zvuk budíku.
Tichý neviditelný hlas: „Prosím, ještě chvilku.“
Kroky.
Přešlapování.
Dívčí hlas (Alena): „Kryštofe, vstávej. Táta říká, že máš vstávat.“
Tichý neviditelný hlas: „Prosím, ne. Pokud neotevřu oči, ještě chvíli budu moct být v tomhle teple a tichu, kde nejsou myšlenky.“
Dívčí hlas (Alena): „Kryštofe, dělej. Táta bude naštvanej.“
Tichý neviditelný hlas: „V tomhle temnu a teple, které přichází po tom, co dozněly noční můry.“
Mužský hlas (otec): „Vypadni z tý postele, nemám na to celej den.“
Tichý neviditelný hlas (Kryštofova mysl): „Chtěl bych, aby nepřišel další den. Nebo noc. Aby zůstala jen temnota.“