DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Mladík se nadechoval k další otázce, ale přerušil je neznámý muž, který vystrčil hlavu z okna nad nimi.
„Hele, chápu, že se vám krásně létá s hlavou v oblacích, ale být vámi, tak rychle přistanu na pevnou zem. Z druhé strany se blíží vojáci. Předpokládám, že se s nimi srazit nechcete,“ pronesl, nečekal na odpověď a zavřel okno.
„Kam se schováme?“ zašeptala vyděšeně Salix.
„V augustiniánském klášteře by nás mohli skrýt,“ navrhl chlapec a pro tu chvíli si užíval pochvalného pohledu Vypravěče.
„Ano, tam bychom mohli dočasně být v bezpečí,“ pronesl a na svůj věk se svižně rozběhl ke klášteru.

Poručíka Poulina plískanice na ranveji nerozhazovala
„Kadeti! Když vám při vzletu vypne motor, co uděláte?“ přehlédl tucet zmoklých slepic před sebou. „Letíte dál! Přistanete někde v kukuřici! Pokud se otočíte, tak co?“ Poručík spokojeně spráskl ruce: „Smrt v plamenech, pánové!“
V neděli si Sergej užíval opušťáku a jarního větříku. Tedy - dokud do něj nenaletěla hrst not. Ty pronásledovala dívka - kudrnatá a nejkrásnější na světě.
"Tys je chytil!"
Serjoža zkusil rozpaky přetavit ve světácký úsměv: "Pilot musí být pohotový. Jinak, víte co, smrt v plamenech!"
Rozesmála se. "Tak díky, pilote!"
Čekajícího důstojníka - staršího, urostlejšího, s křídly na hrudi - uviděl až tehdy.

„Pottere, zbláznil ses? Učit mou osmiletou dceru Vronského fintu?“
„Nejenom Megan. Taky svoje syny, Dracova Scorpiuse a Ronovu Susan.“
„Ostatní uč, ale nepřeji si, aby se má dcera řítila k zemi rychlostí peruánského zmijozubého.“
„A to, že si James ožehl obočí, když pod tvým dozorem vařili kostirost, je v pořádku?“
„Pottere, teď mluvíme o bezpečném létání, lektvary sem nepleť. Kdyby James poslouchal, co říkám, nestalo by se mu nic. Skutečně jsem proti tomu, abys z Megan vychovával chytače.“
„Měl bys zvážit, že pravděpodobně skončí ve Zmijozelu… Víš, že je na létání velmi talentovaná?“
Severus se zamyslel.
„Co individuální výuka létání?“

„Vážení cestující, hovoří k vám kapitán.“
Severus zpozorněl.
„Drobná technická závada nás nutí přistát na nejbližším letišti, kterým je Kaliningrad.“
Severus si povzdychl a odložil noviny.
„Zde vyčkáme na odstranění závady a budeme pokračovat do cílové destinace.“
Severus se natáhl do palubní přihrádky pro svůj kufřík.
„Připoutejte se a do přistání zůstaňte sedět na svých místech.“
Severus probudil Hermionu, která dřímala na sedadle u okýnka.
„Co se děje?“ zeptala se rozespale.
„Tohle letadlo už nikam nedoletí,“ odpověděl lakonicky a sevřel její dlaň.
Na rozdíl od boeingu bezpečně přistáli na zasněženém svahu.
Věže Kruvalu obestíral mlžný závoj.
Zbytek holt dojdou pěšky.

„Výš, ještě výš,“ ryčel Desislav.
Třináctiletý Blagdan popouštěl provaz, nechával vzlétnout létadlo vysoko nad louku.
Éseld se rozběhla a vyhodila do vzduchu svoje létadlo, hvězdici z dřevěných latěk potažených povoskovaným plátnem. Ta, zachycená větrem, brzy nabrala výšku.
„Pozor!“ křikl Blagdan. „Zamotáme se!“
Zatáhla za provázek, hvězdice poslušně sestoupila níž.
Starší Kaie se nedařilo, její létadlo leželo zplihle v trávě.
„Musíš se rozběhnout,“ radila Éseld.
Ohrnula ret. „Zábava pro mrňata. A ty už taky neběhej. Jsi budoucí oriadská kněžna!“
Éseld věděla, že závidí. Sestřin snoubenec byl významný thyrakonidský šlechtic – ale nic víc.
Téhož večera dostali zprávu, že oriadský princ Legelden padl.

Je po dešti. Vzduch celý voní, sud pod okapem přetéká, voda přepadává do betonem vymazané tůňky, docela maličké, tak dvě pídě na tři. Uprostřed trůní kámen – sedátko pro ptáky.
A ti se už řadí ve větvích blízkého jeřábu. Zvonek. Tři uštěbetaní vrabci. Kosák s kosicí. Sýkorky.
První přiletí vrabci. Rozpustile cákají jeden na druhého.
Pak zvonek. Sedá si na kámen uprostřed, namáčí si hlavu, háže si vodu na záda. Rozkošnicky třepotá křídly a vrtí ocáskem.
Další jsou na řadě kosáci. On galantně čeká, až ona dokončí toaletu.
Potom nastoupí sýkorky, pěkně jedna po druhé.
Pak znovu vrabci – a tak dál.

„Podívej na ten černý dým tamhle v dálce. Co se asi stalo?“
„Těžko říct. Tím směrem stojí rafinerie, možná něco bouchlo tam…“
„Jo, máš pravdu. Ropa je hořlavá, stačí málo a neštěstí je hotovo. Doufejme, že nikdo nebyl zraněn.“
„Kéž by. Ale bojím se, že takové štěstí mít nebudou.“
„Nemám z toho dobrý pocit.“
Letadlo, které startovalo z několik kilometrů vzdáleného letiště, se zřítilo přímo na ropnou rafinerii. Při následném výbuchu a požáru zahynuly stovky lidí. Od toho dne je celá oblast včetně letiště uzavřena. Na palubě letadla prý byla bomba.
Letecký provoz bude bezpečně obnoven po zatím neurčené době.

Natáhnu, založím, zalícím.
Že se Jugháš rozhodl přilepšit si šipkami, co vězí ve volném terči napravo, zjistím teprve, když projde za tím mým právě v okamžiku, kdy se do něj zapíchne střela.
„Co se tam motáš? Mohla jsem tě zasáhnout!"
„Nemohla," zazubí se. „Viděl jsem, jak střílíš." Drze si dřepne přímo před mým terčem a sbírá odražené střely.
Potřebuje poučit. Zamířím na uzel vlasů na jeho temeni a stisknu spoušť.
Vyskočí. Šipka mu z účesu trčí na obě strany jako výstřední ozdoba. „Co děláš? Mohlas mě trefit!"
„Nemohla," namítnu. „Viděls, jak střílím."
Zatváří se rozlíceně a podá mi hrst šipek.

"Takže holky, připravit..."
kdák kdák kdák...
"... rychle křidélka, rychle, rychle! Dostat vztlak pod křídlo, Kropenatá, neulívala se!"
kdák kdááák kdák
"Lehce se rozběhneme, Hrabavá. Ne, nečumím tam jako sůva z nudlí, Popelečná. Všechny najednou á..."
kdák kdák kdááá kdák kdááá...
"Á šup!"
kdáaáaák
Na dvorku probíhá snad nácvik slepičí spartakiády.
Houf pobíhá ze strany na stranu a třepetá perutěmi. Ani žížaly, ani pšenka, nic je nezajímá.
Jen vzlétnout ladně jako labutě (ano labutě, to bylo to okouzlení, co o něm slyšely a už si to vymluvit nedaly).
Jen chudinky poněkud zapomněly, že jim pan domácí pro jistotu přistřihl jedno křidýlko.

Lžička každou středu a pátek vzdávala hold svému jménu a při hodinách fyziky si přes nesouhlas učitele nůžkami brousila svojí čajovou lžičku.
V létě ale tuto zálibu na chvíli odkládala a sahala po svých starých písemkách, ze kterých s radostí skládala ty nejpropracovanější vlaštovky, které pak nadšeně házela z oken gymnázia.
Jednou ale byl na školní zahradě zrovna tělocvik a Lžičce se podařilo trefit do oka Koljušku . "Lžičko!...Tak alespoň dodržuj bezpečnost letového provozu!" zakřičela kvintánka, když uslyšela hihňající se hlásek.
Tělocvikářce to ale bohužel tak vtipné nepřišlo, a tak se stalo, že Lžička dostala svoji první důtku třídního učitele.