Aldorma - Ve stínu klášterních zdí

Jindřichův příběh z Tajemného města, ale i Adamarův z Aldormského kláštera si můžete stáhnout ZDE
EDIT: Kdo si nechce příběh stahovat, pro ty byl vložen na blog.
Tajemné město
Ve stínu klášterních zdí

Pohřební mše již dávno skončila a opatovo tělo bylo odneseno na hřbitov.
Adamar v kapli mlčky klečel. Vzdával úctu muži, kterého nakonec nazýval přítelem.
"Smím se připojit?" ozval se mužský hlas po jeho levici.
"Jistě, vaše veličenstvo," odpověděl.
Král poklekl.
"Přišel jste oznámit, kdo bude novým opatem?" zeptal se Adamar klidným hlasem.
"Pokud jsem byl dobře seznámen, volba již proběhla," podotkl král.
"A vy ji hodláte potvrdit?" odfrkl si Adamar.
"Klášterní volba platí a bude platit i po mém odchodu. Já reprezentuji jen světský zákon," pronesl král pevným hlasem. "Opate Brangane, gratuluji k vaší volbě. Nechť jsou vám draci nakloněni."

Split slib, který dal léčiteli, bylo těžké. Věděl, že v Aldormě i Tristenolu by se na něj dívali skrz prsty. I v Tezárii by byl jeho život složitý. Snad jen v Theosu by jej přivítali s otevřenou náručí.
Chvíli nad Theosem uvažoval. Ale pak museli zasáhnout draci. Putoval Karaminskou vrchovinou aniž by znal cíl své cesty, když narazil na kmen barbarů. Bál se, že přijde o život, ale oni jej ignorovali. Měli větší problém než jednoho cizince. Jejich šamanka bojovala o život.
Nezaváhal ani na vteřinu. Zachránil ji.
S prvním tetováním našel nový domov.
Stal se jedním z nich - Barbarem.

Adamar z opatovy pracovny zamířil rovnou do nemocničního křídla.
"Vypadáte překvapeně," podotkl léčitel.
"Opat přednesl nabídku míru," pronesl Adamar a posadil se.
"Měl byste jej přijmout," prohlásil léčitel pevným hlasem. Adamarovi došlo, že jde o příkaz.
"Co když o příměří nestojím?" zeptal se poťouchle.
"Zapomínáte, že i poté, co budou čtyři mniši rozvezeni do různých koutů Novie, zůstane tu jeden, co ví o vaši spoluúčasti v oné tajné skupině," připomněl mu léčitel.
"Ach, to by byl opat překvapen," zasmál se Adamar. "Mohu vám jen prozradit, že jsem uvažoval o jeho sesazení. Nakonec jsem přišel s mnohem ambicioznějším plánem," prohlásil Adamar.

Léčitel s Adamarem se zvedli, aby opustili opatovu pracovnu.
„Adamare, mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ ozval se opat. Adamar se zarazil. Léčitel odešel.
„Chtěl bych vám projevit vděk za záchranu svého života,“ pronesl opat. „Příkazy, které jsem dostal, stále platí. Veškerou poštu pro vás musím spálit. Vaše žena vám nepřestala psát. Každý úplněk přichází jeden dopis. Nabízím vám možnost jej před spálením přečíst.“
Adamar překvapeně zamrkal. Poprvé v životě netušil jak reagovat.
„Od toku informací jste byl odříznut více než rok. Nemusíte to brát jako nabídku smíru. Stále mne můžete nenávidět,“ dodal opat a podal Adamarovi zapečetěný dopis.

„O tom, že byl předchozí opat zavražděn, jsem nepochyboval,“ pronesl opat znaveně. „Jen jsem čekal, že to byl akt jednotlivce. Adamare, jste si jist?“
„Hayden mi nabídl, abych se přidal k němu a jeho skupině. Sešli jsme se v knihovně. Bylo jich tam šest,“ zopakoval Adamar, co již jednou řekl. „Znal jsem Haydena z vyprávění jeho otce. Pes, který štěká, ale nekouše. Jeho nabídku jsem odmítl.“
„Nedával jste dobrý pozor. Tenhle pes kousat uměl,“ podotkl léčitel.
„Předpokládám, že rulík měl být trestem za mé odmítnutí,“ souhlasil Adamar.
„Dobrá. Zbylé čtyři bratry rozešleme do jiných klášterů,“ rozhodl opat a ukončil schůzku.

„Po zbytek života si budu vyčítat, že jsem tě nezastavil,“ povzdechl si léčitel.
„Vy? Vy jste to věděl?“ vydechl překvapeně bývalý učedník.
„Tušil. Jak jinak by mohl mít bratr Hayden schovaný rulík v truhle v nemocničním křídle?“ pokrčil léčitel rameny.
„Nejvíc mne mrzí, že jsem vás zklamal,“ zašeptal mladík.
„Jestli to chceš odčinit, snaž se nežít jako poustevník. Máš mé znalosti, dokážeš si ve světě vydobýt uznání,“ odpověděl léčitel.
„S tímhle?“ dotkl se mladý muž jizvy. „Nemám šanci.“
„Právě proto! Bude ti připomínat, že nechceš být sobcem sedícím na zadku.“
Ani jeden netušil co víc říct. Mlčky se navždy rozloučili.

„Stálo to za všechny ty peníze?“ zeptal se léčitel Adamara, když mu převazoval ruce. „Vše mi řekl,“ dodal a kývl směrem k posteli, kde spal jeho, teď již bývalý, učeň.
„Nebyl to můj plán,“ podotkl Adamar tiše.
„Přesto jste se rád zapojil. Je jednodušší okrádat o peníze klášter, že?“ popíchl jej léčitel. „Vím o všem, ale jsem ochoten mlčet,“ pokračoval léčitel ve svém proslovu. „Dva mrtví, jeden nadějný život zničený, mnoho jizev na těle a duši bratří. Myslím, že je to dostatečná daň.“
„Budu potřebovat vaši pomoc,“ podotkl Adamar. „Bude nutné přesvědčit opata o přesunu jistých bratří do různých klášterů.“

Život se pozvolna vrátil do starých kolejí. Avšak léčitelův pomocník stále mlčky trpěl. Viditelné jizvy na rukou a tváří bratří mu nedali spát. Nakonec to nedokázal snést. Na ranní mši vystoupil. Poklekl před sedmero dračích soch.
„Doznávám se ke svým hříchům. Já, nehodný služebník dračí, nemám právo žít v těchto zdech poté, co jsem způsobil bolest bratrům. Nevymlouvám se. Za své činy mohu pouze já sám. Nežádám o odpuštění! Mojí povinností je trpět!“
S posledními slovy roztrhl kutnu.
Kaple se ponořila do ticha.
Mniši v šoku přihlíželi, jak muž bere do rukou rozžhavený dračí spár a přikládá jej k tváři.