DMD č. 25. pro 25. 4. 2018. Téma: Zadek sedí

Zadky sedí ve věznicích se zvýšenou ostrahou,
ty zadnice vzpurných lidí s vypečenou povahou.
Zadky najdeš na úřadech v pohodlném křesílku,
rozesílaj s potěšením lidem smutnou obsílku.
Zadky městských řidičů osezené bývaj,
v zaprděném křesílku celý den se kývaj.
Zadek naší obvoďačky překynul už přes židli,
zadky mnohých učitelů mokré houby přehlídly.
Zadek paní prodavačky cvaká strachy z loupežníků,
jen já svému zadku říkám, že má neskutečnou kliku.
Všechny jiné zadky pláčou,
nechtěj sedět, radši skáčou.
Kašlu proto - je-li k mání -
na sedavé zaměstnání.
Že však příliš pohybu zadku také neprospívá,
tak už jenom úřad práce jistým líným zadkům zbývá.

“I need this message sent, but I have to stay put now. I've been gone too long.”
She gave Thorne a device and quickly scribbled text.
“Magic comm?” he turned it in his fingers.
“Yes.”
“You are playing more than one side here.”
“And the sun rises in the East. Any more obvious statements we need to waste breath on?”
Your codename is Mouse. He didn't say that out loud.
She led him through to the back of the building.
It should be clear for another hour or so.
“I'll have your back, if you have mine. Don't fuck up."

Krejčí poodstoupil a znalým okem zhodnotil své dílo po poslední úpravě. "Ano, vepředu to sedí parádně." Popošel. "A vzadu... hmm... ještě lepší." Pak svému zákazníkovi přisunul zrcadlo: "Račte se sám přesvědčit, vaše kolosálnosti."
Klient se zhlédl v naleštěné ploše a vyjádřil svou spokojenost potěšeným "HO HO". Jenže jakmile se pohnul, aby si svůj odraz prohlédl i zboku, ozval se trhavý zvuk.
Krejčí zbledl a klient začal mluvit. Když domluvil, dostal slovo překladatelský droid. "Mocný Jabba je zklamaný nedostatečnou kvalitou vaší práce," tlumočil svým kovovým hlasem. "Přesto vám udělí novou zakázku - na oblek pro jeho rancora. Ihned mu máte vzít míry."

Sedí si těma svýma zadkama na těch svejch židličkách, zírají do svejch mekbuků, jedí mekáč, říkaj tomu spokojenej život. Já tomu říkám podělaná rutina. Ráno vstát, oblíct se, jít do práce, odkroutit to nejnutnější, jít na pivo, pomilovat se a jít spát.
Říkám si, kurnik, a kde je v tom ten život? Nějaký duchovno nebo tak, chápete, ne? Proč to všechno je? Protože to někdo řekl?
No nic.
Nejsem vlastně o nic lepší než oni. Zadkem jsem už vyseděla důlek na tý svý židli, zírám do počítače od rána do večera a stěžuju si, že lidem chybí duchovno.
Zasranej život.

Felonius Gru dokázal mnohé. Omylem bylo vzít do svého domu žluté příšerky, ale ještě větší hloupost byla učit je anglicky.
K tomu si vybral Troye, padoucha-lingvistu. Přijal výzvu přetvořit mimoňskou hatmatilku do poslouchatelného jazyka s nadšením, které časem přešlo v hrůzu.
Mohl za to Bob. Roztomilý, trpící ovšem nutkáním neustále vrtět pozadím. Příšerný pohled.
Doktor opustil laboratoř a odložil nový vynález na Troyův stůl. Slíbil, že ho pohlídá. Věcička fascinovala i Boba. Jeho zadek seděl na židli jako přibitý. Pak se však natáhl po kufříku... Ten padl na zem, bouchlo to. Troyovi došlo, že by měl úkryt co nejrychleji opustit.

Právě se věnoval odběru princovy druhé tělní tekutiny, když zavřeštěla ochranná kouzla. Vetřelec vnikl do hradu. Stříbrná mísa ukázala princova druha. Ale nějak divně se pohyboval. Je posednutý! Ta mrcha! Černokněžník vystartoval do dceřiny kobky.
Ta se v mžiku vrátila do svého těla nachytat past. Jak jí teď přišla vhod léta strávená u draků. Na otcově panství nemohla používat humanoidní magii, proto zem posypala práškem z kouzelných dračích kamenů. Zlootec vtrhl dovnitř. Na očarovaném prachu spadl a zadkem se přilepil k zemi. Nemohl vstát. Mezitím ho prach obalil, až na něm vytvořil kamennou krustu. Jak se to mohlo takhle zvrtnout?

Její bratr ji podvedl.
O sestře raději ani nepřemýšlet.
Jí se nezbaví, ale může se jí pomstít tím, že si udrží lásku společného manžela.
Jeho má brzy opustit.
Rodina, ve které byla vždycky tou poslední, se brzy nadobro rozloučí.
Mohlo by jí to stačit.
Vykročit vstříc životu, který snad bude šťastnější.
Dovolat se požehnání, o které se tak pevně opírá muž, jenž ji miluje.
Bůh... po těch dvaceti letech tak známý... a přece stále cizí.
Pomsta a touha po jistotě se spojí v ruce, která se natáhne pro domácí modly.
Hanba ženství je spolehlivě ukryje.
Bratr odtáhne domů s nepořízenou.

Morávek se několikrát prošel před zrcadlem, zálibně přejel rukama po zelené prošívané vestičce, zastrčil palce do kapes krátkých kalhot z jelení kůže a zhoupnul se na podpatcích naleštěných holínek.
„Co soudíte o mém novém kroji?“ obrátil se na své společníky. „Jak to vypadá zezadu? Á, málem bych zapomněl!“ Sundal z věšáku klobouček s brkem a nasadil si ho na hlavu.
Balabán si ho kriticky prohlížel a nevěřícně kroutil hlavou.
„Václave, je tobě vůbec něco svatý?“
Morávek vytáhl ze zadní kapsy kalhot Bibli a výmluvně na ni poklepal.
Mašín se zalykal smíchy.
„Zezadu dobrý. Můžeš Fleischera pozvat na rande. Tomuhle neodolá.“

„Měli by se upéct hned! Na skladování třinácti trpaslíků a luphobita nemáme dost velkej špajz,“ řekl Tom.
„Pečený máme furt, radši je uvaříme,“ oponoval Berta.
„Po jednom si na ně sednem a do špajzu se vejdou,“ trval na svém Vilda.
„Vaření je blbost. Musel bys pro vodu.“
„Však si dojdu!“
„Kluci, já je začnu zasedávat. Za chvíli svítá.“
„Fakt ale je, že pečený máme pořád. A vařenej trpaslík jde líp od kosti.“
Mýtinou se rozlehl strašlivý výkřik.
„Jestli se vám chce pro vodu, klidně běžte. Ale já už sedím,“ Vilda poukázal na pár hobitích nohou trčící zpod jeho mohutného zadku.

Gejza už jen pozorval utíkající nepřátele, když si všimnul ze jeden z padlých nepřátel simuluje a je jen postřelený.
Vzal několik kolegů a vyběhli na něj. Když se otočil po zbrani, tak mu ji stihli přišlápnout a zpacifikovat jej.
Dovedli jej k veliteli a svázali. Několik hodin z něj zkoušeli vylámat detaily ohledně jejich skupiny, ale nehli se z místa.
Velitel už ztratil trpělivost. „Zavřete ho do basy, ať sedí, klidně než shnije ...“
„Ale pane, my nemáme vězení ...“ poznamenal Gejza.
„Tak improvizuj, udělějte ho třeba z toho starého přepravního kontajneru ...“ odpověděl velitel.
Gejza mávnul na kolegy a odešeli ze stanu.