Aldorma - Ve stínu klášterních zdí

Léčitelův učeň začal litovat činu, který provedl. Původně mělo jít jen o menší požár, kterým by zakryl útěk bratra Haydena. Ale po jeho smrti se ho zmocnila zuřivost. Chtěl se pomstít opatovi za rozsudek, který nad jeho přítelem vynesl. Netušil, že byl Hayden ušetřen mnohem většího utrpení.
Jenže když teď pozoroval následky svých činů, pochopil, že chyboval. Viděl bratry, jak pracují na opravách konventu nedbaje na bolest z popálenin, které nedávno utržili.
Život v klášteře se vracel do normálu. Nikdo se ani slůvkem nezmiňoval o neštěstí, které je postihlo.
Jen ohořelé kameny byly připomínkou děsivé noci.
Ony a jeho svědomí.

Celou noc s léčitelem ošetřoval zraněné. Ve chvíli, kdy jej opat poslal pro Adamara, pocítil strach.
Ne, nemůže přeci tušit, že jsem zapálil knihovnu, pomyslel a došel pro vévodu a cestou vymýšlel jak to udělat, aby mohl být jejich rozhovoru přítomen. Nakonec stačilo říct, že oběma potřebuje převázat obvazy.
"Proč jste mne zachraňoval?" zeptal se opat.
"Chtěl jít léčitel, ale toho bylo potřeba jinde," vysvětloval Adamar. "Navíc, jen draci vědí, koho by zvolili za příštího opata, kdybyste zemřel."
"Jedna zapomenutá svíce v knihovně a já vám odteď budu navždy dlužen," zašeptal opat.
Léčitelův pomocník se uklidnil. Nikdy na něho nepřijdou.

Opat stál ve dveřích svých komnat a vyděšeně sledoval plameny pohlcující schodiště.
„Co tu stojíte jak sloup!“ ozval se hlas, ale opat přes kouř nikoho neviděl. Po chvíli se před ním objevil Adamar ve společnosti knihovníka a dalších dvou mnichů. „Jdeme!“ prohlásil, ale opat vyděšeně zavrtěl hlavou.
„U draků! Na tohle nemáme čas. Ta prokletá beranní tvrdohlavost vás přivede do hrobu. Ale ne dnes!“ Naštvaně přiběhl k opatovi a strčil ho ze schodů. Mniši zachytili kutálejícího se opata, pomohli mu na nohy a společně utíkali pryč od vražedných plamenů.
Na nádvoří je ihned odchytil léčitel a začal jim ošetřovat popáleniny.

Draci si mohou oddechnout, neboť na věčnost byla prokleta duše muže, jenž neznal slitování a vždy jen tužby své uspokojoval. Za svého krátkého života ničeho významného nedosáhl a vzhledem ke svému postavení třetího syna hraběcího domovem se mu klášter stal. Zde zášť svoji pěstoval, a tak jako ve světském životě, prohřešky své duše prohnilé na druhé svaloval. Nebude nadále na něho vzpomínáno pro jeho odporné činy, kdy se neštítil snížit ke krádežím, smilnění a v poslední řadě též úkladnému zavraždění muže, jenž mu byl ochoten otevřít otcovskou náruč. Jeho jméno nechť je navěky zapomenuto.
nejmenovaný bratr, prachsprostý vrah, 136 - 156

„Chci ho vidět trpět!“ vybuchla žena v opatově pracovně.
„Vrah vašeho strýce je již po smrti. Sám se zabil,“ pronesl opat.
„Geraldine,“ začal tichým hlasem Adamar. „Strýc vás miloval. Sám neměl potomky, ale ve vás viděl vlastní dceru. Vím, že je to složité. Ale buďte jako on. Zahoďte svoji nenávist a zkuste jít cestou víry. Váš strýc by si to přál.“
Místnost se ponořila do ticha. Opat byl rád, že souhlasil s Adamarovým návrhem být přítomen, až přijede neteř bývalého opata. Ač jej neznal, uměl nalézt ta správná slova.
„Jak nalézt víru, když jej zabil muž víry?“ rozplakala se Geraldine.

Bratr Hayden vyčkával ve své cele na provedení trestu. Církevní zákon pravil jasně. Smrt za smrt.
Dveře cely se otevřely a dovnitř vešel léčitel. Pozoroval Haydena s neskrývaným odporem.
„Máš být zavěšen v kovovém koši a ponechán k smrti vyhladověním. I když si mi zabil přítele, nehodlám dopustit, abys tak dlouho trpěl. A nemysli si, že ti někdo jiný pomůže. Vím, kdo ti pomáhá,“ prohlásil léčitel, položil na stůl misku s rulíkem a odešel.
Hayden léčiteli uvěřil. Tohle byl konec. Podíval se na misku. Alespoň překazí opatovi radost. Vzhledem k tomu, že stejně zemře, to zase nebyla tak velká výhra.

„Myslíte si, že vám uvěřím?“ zeptal se opat.
„Všechno je chyba vévody!“ opakoval bratr Hayden.
„Máte mě za blázna?“ zvýšil opat hlas. „V době, kdy zemřel opat Matthew, byl bratr Adamar vévodou. Chcete říct, že jeho plánem celou dobu bylo dostat se do kláštera a přijít o veškerý svůj majetek?“
„Vévoda Brangan,“ začal bratr Hayden, ale opat jej zarazil.
„Dost! Za chvíli budete tvrdit, že může za bodláčí rostoucí na bylinných záhonech. U draků! Schovával jste si rulík! Koho jste chtěl zabít?“
Opat nečekal na odpověď. Nechal bratra odvést. Nikdo si nevšiml pohledu, který si Hayden vyměnil s léčitelovým pomocníkem.

Hayden seděl v cele. Na hlídce stáli opatovi nejvěrnější spojenci.
A tak Haydenovi nezbývalo nic jiného, než sedět a přemýšlet, jak to udělat, aby spolu s ním trpěl i Adamar.
Ten chlap ho štval čím dál víc. Ještě když byl vévoda, musel stát v pozoru před králem, který mu přistříhl křidélka. A on si přesto v tom chladném severu našel nový způsob a jen tak vesele prokluzoval vším.
Jenže teď už nebyl na severu. Létat stále nemohl. A čas na přizpůsobení mít nebude. Hayden byl rozhodnut. Pokud má padnout on, tak i Adamar. Však ona ho ta dobrá nálada přejde!

Teď, kdy bylo díky novým smlouvám jisté, že opat nemůže přijít na okrádání kláštera, byl čas přistoupit k radikálnímu opatření. A tak bylo třeba navštívit nemocniční křídlo. Právě tam byly v truhlici na samém dně schovány bylinky, kterými hodlal vyřešit problém, který jej trápil.
Klášter spal. Nemocniční křídlo mělo být prázdné a tak přestal být opatrný. Když zaslechl zavrzání pantů, věděl, že je vše ztraceno.
"Víte, nikdy jsem nevěřil, že úmrtí bývalého opata bylo přirozené," prohlásil léčitel. "Podal jste mu bylinný výluh sám, nebo s vámi někdo spolupracoval, bratře Haydene? A koho jste chtěl otrávit tentokrát?"
Bratr Hayden zarytě mlčel.

Překvapivou událostí bylo, když opat jmenoval Adamara Brangana novým vyjednavačem s kupci z Tezárie.
Stoupenci opata nechápali, proč dává tomu muži takové postavení.
Stoupenci vévody tajně slavili, neboť se jim otvírali další možnosti.
A Adamar? Ten se zhostil svého úkol s vervou sobě vlastní. Kupci od prvního dne pochopili, že jim skončili dny, kdy jim klášter podepsal jakoukoliv smlouvu a neváhali označit Adamara za Barbara. Nastal čas tvrdého vyjednávání.
Nakonec obě strany odcházeli spokojené.
Když Adamar předkládal nové smlouvy opatovi, bylo vidět, že klášter ušetří. Drobná úprava cen opatovi unikla. Část z ušetřených peněz se opatovi do rukou nikdy nedostane.