DMD č. 18. pro 18. 4. 2018. Téma: Terno

- A či si mi tu Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak či si do dediny nešiel.
- Veru, zatiaľ som nešiel, ale chystám sa. Ale potom ma tu dlho neuvidíš.
- Na to som si už zvykol, Pištík môj. A čože teraz, Hádam si tú cestu okolo sveta nevyhral, čo sa o ňu v krčme súťažilo.
- Ja veru nie, starý môj. Ale predseda áno. A Anča bude mať celý kultúrny dom pre seba. A že vraj aj pre mňa.
- Tak gratulujem, Pištík. A aj predsedovi.
- Ďakujem, Jarík. Ale pomohlo, že výhercu práve Anča losovala.

Správný Zmijozel využije každou příležitost, řekl si Severus Snape nad atlasem neznámých bylin a ihned kontaktoval nakladatelství:
Vážení!
Děkuji za Vaši důvěru, ale jako mistr lektvarů se necítím kompetentní recenzovat Vámi zaslaný Atlas netradičních magických rostlin. Nicméně si dovolím Vám doporučit kolegu Nevilla Longbottoma, profesora herbalogie.
S pozdravem Severus Snape, Mistr lektvarů.
Jeho plán vyšel.
Za pár dní se přiřítil botanik nadšený novými bylinami. Pak už pro Snapea byla hračka, aby ho přesvědčil, jak je pro školu nutné opatřit tyto zajímavé, byť smrtelně nebezpečné rostliny. Vždyť Longbottom je Nebelvír, tomu dodržování předpisů nic neříká. A studenti ... se aspoň naučí opatrnosti.

James měl jasno.
Siriusovi se vlastně moc nechtělo.
Petr se k bystrozorům hlásil hlavně kvůli kamarádům.
Před zahájením testů dostali čísla a stali se anonymy. Takové tuctové terno.
„Kluci, to dáme, i kdybysme měli chcípnout!“ projevil se jako řečník Dvanácterák. Na překážkové dráze si zlomil nos. Prošel zakrvácený, ale s úsměvem.
„Všechno je to blbost. A při výcviku je zakázaný chlastat,“ sykl Tichošlápek, než při žádném testu neztratil ani bod. Měl větší radost, než přiznával světu.
„Nebojím se,“ ohradil se Červíček. Ve vědomostních testech uspěl, praktickou část dokončil. Na pohovoru se dozvěděl, že neprošel psychologickou prověrkou.
Tehdy krysa opustila loď.

Pod slovem štěstí (lidově terno) si lidé představují mnohé. Mít peníze. Krásný dům. Milujícího manžela. Být zdravý. Přežít.
Například můžete přihlížet tomu, jak kapitán na své pozici zcela selže. A přežít. Víceméně bez úhony.
Nebo se můžete topit v ledové vodě, nadnášení záchranou vestou. Přinejlepším se potácíte po moři v gumovém člunu s lidmi, kteří nemluví vaší řečí. A přežijete.
Nebo můžete potkat minu. Ošklivou, ošklivou minu, někteří jí také říkají německá ponorka. A přežít.
Míra štěstí na jednoho člověka je většinou dost omezená. Buď, anebo. Přežijete jedno, zabije vás druhé, třetí, čtvrté.
No, a pak je tady slečna Violet.

"Pane profesore," zabušila Hermiona na dveře kabinetu. Než zvedla ruku, aby to zkusila znova, dveře se rozlétly.
"Slečno Grangerová?" protáhl Severus Snape.
"Musím s vámi mluvit, pane profesore," vychrlila ze sebe.
"Teď?" zeptal se posměšně, ale ustoupil a nechal ji projít.
Když se za nimi zavřelo, Hermiona vyhrkla: "Vím, proč jste poslal Harryho pro Cardus persona a-"
"Prosím?"
"Chtěla jsem vám poděkovat, že mu pomáháte. Je to opravdu statečné a chtěla bych říci-"
"Dost, slečno Grangerová! Lekce - číslo - jedna: Nikdy nic neočekávejte! Zachraňovat neschopné studenty z průšvihů není takové terno, jak si možná myslíte!"
"Ale pomáháte nám!"
"V žádném případě."

Zadání:
Paní Božena Neužilová, osaměle žijící osoba, zemřela bezdětná ve věku 59 let. Rodiče, jedináčci, jejichž byla taktéž jediným dítětem, ji stejně jako všichni ostatní předkové předemřeli.
K notáři se postupně dostavily následující osoby:
Pan František Rádobyl se závětí, ve které je jmenován jediným dědicem. Závěť je psána na psacím stroji a opatřena vlastnoručním podpisem zesnulé. Za života se s ní přátelil, vystrojil jí pohřeb.
Slečna Marie Nevrlá. Nejbližší pokrevní příbuzná zesnulé – jejich matky byly sestřenice.
Paní Věra Zachovalá. Před třemi lety zesnulou adoptovala.
Otázky:
Kdo je dědicem paní Neužilové?
Kdo získá rodinný dům a tři miliony v cenných papírech?

Je ze mě ženská s vyčesaným drdůlkem, která se obléká do pudrově růžového kostýmku. Žehlím pečlivě. Nejvíce si dávám záležet na dokonalých límečcích u košile. Některá má vlastní slova mě stále udivují. Tak třeba: „Minulý měsíc jsem byla na skok na konferenci v Belgii.“
Kdo to řekl? Já?
V prváku na gymplu jsem propadla, protože jsem odmítala chodit do školy. Táta i máma se vztekali, brečeli a hrozili, že ze mě nic nebude. „Až ze mě nic nebude, tak budu pod drnem!“, křičela jsem na chudáka na matku.
Dobrá zpráva, mami. Jestli to celé mělo být o penězích, vyhrála jsem.

Než spustili kotvu a důkladným měřením potvrdili, že se jedná o správný ostrov, setmělo se, ale taková překážka je od pokladu nemohla odradit. Pirát Kapitán zavelel k výsadku a následoval ho jak kuchař se dřevěnou nohou, tak lehce otrávený Fin. Měsíc byl v úplňku a očekávání obou námořníků rostla každým krokem. Silver cestou nabil pistoli.
„Hle!“ zvolal náhle Kapitán a ukázal na pahorek, který vypadal trochu jako zakopaná truhla.
Ale byla to mrtvá koza.
Nemohli si však nevšimnout, že je jakási bledá a na krku má dvě ranky, a Edvinovi svitla naděje, že si možná na své přijde i on.

Poklidně jsem zastřihávala vlasy jednoho pána. Vánek si pohrával se závěsy a nic nenasvědčovalo tomu, že do místnosti někdo vtrhne a bude po mě cosi vyžadovat. Byla to moje kolegyně. "Eli, pojď prosim na chvilku ke mě." "Nemůže to chvíli počkat?" odpověděla jsem s posunky směrem k zákazníkovi. "Jenom na chvilku," naléhala. Když jsem se mírně otrávená omluvila gentlemanovi, zavedla mě k počítači.
"Tady mi přišla tahle nabídka." Ke každým třem nůžkám jedna zadarmo. Po krátkém přemýšlení jsem se vrátila k pánovi.
"Je mi to opravdu líto, ale asi to budeme muset dokončit někdy jindy. Máme tady nějaké technické potíže."

“... ste slyšeli? Babu Kropáčkovou odvezli!”
“Nekecej! Jsem myslel, že je k tý kuče přirostlá.”
“Prej se úplně pomátla, furt drmolila, že pro ní přišel čert!”
“Baba bláznivá, co jí to popadlo?”
Dveře vrznou. Štamgasti jako jeden muž zvednou oči. Lokálem pomalým kulhavým krokem kráčí černé páchnoucí stvoření.
Židle vrzne, když si sedne. Hřbetem ruky otře slepené vousy a odplivne na podlahu.
“Pepíku, hoď sem jedno,” houkne a s pokrčením ramen se rozhlédne po kamarádech.
“Dehtoval jsem střechu Novákovejch chlívku, ujela mi noha a trochu jsem se v tom vyráchal.”
Když na něj stále bez hlesu zírají, dodá: “Zatracenej tér, no.”