DMD č. 20 pro 20.4.2011 Téma: Hic sunt leones - Zde jsou lvi

Fandom: originální se špetičkou historie
Poznámka: Jako geodet trpím jistou pracovní deformací, mapy mě fascinují odmalička a jejich vznik ještě víc... :D
Přepečlivě obtáhl linii pobřeží a zapracoval na kresbě útesů a malých ostrůvků, které si poklidně vystupovaly z moře. Již zakreslil řeky i pohoří, lesy a jezera, dokonce i směrovou růžici měl dokonale umístěnou. Už stačilo jen signovat mapu dole v rohu a označit bílá místa. Ta místa, která by již nestihl navštívit a prozkoumat. Tolik míst! Příliš rychle zestárl. V jeho práci bude muset pokračovat někdo mladší. Chtěl ozdobným písmem na prázdná místa vykroužit ze starých map známý nápis Hic sunt dracones, ale pak si to rozmyslel. Dnes už na draky nikdo nevěří… Povzdechl si a napsal: Hic sunt leones.

fandom: Doctor Who a trocha Stopařova průvodce
poznámka: Jsem přesvědčena, že přísloveční lvi se nemusí týkat jen prostoru.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Vychutnávali si jídlo v Restaurantu na konci vesmíru. Donna rezolutně odmítla maso samonabízejícího se hlavního chodu a spokojila se s palačinkami.
„Doktore, co je vlastně po konci vesmíru?“
„Nevím. (Donna se zachichotala.) Tam se mí lidé nikdy nepodívali. Prý všude dobře, ve vesmíru nejlépe.“
„To zní zajímavě.“
„Tohle bychom neměli dělat,“ řekl Doktor, když zadával souřadnice. V zápětí se mu ale ve tváři objevil známý maniakální úsměv.
Vystoupili uprostřed ničeho. A přesně tam, uprostřed ničeho, seděl starý muž.
„Já věděl, že dorazíš… hm… dorazíte,“ mrkl na Donnu. „Je tu strašná nuda! Vezmete mě s sebou, že jo?“ ujišťoval se Jack.
---------------------------------------------------------------------------------------------
vysvětlivky pro neznalé: Restaurant na konci vesmíru je luxusní restaurace, kde si můžete vychutnat prvotřídní jídlo (předvedou vám dokonce turovité zvíře, které touží po tom být snědeno a samo vám nabídne své nejchutnější části) a sledovat při tom zánik vesmíru. Zaplatit za tenhle špás je poměrně jednoduché: prostě uložte do banky pětník a za pár miliard let, třeba právě na konci vesmíru, si vyzvedněte úroky.

Fandom: Na konci stoslůvky
Brzy zaplníme jedno bílé místo na mapě. Šlo to rychleji, než předpokládal. Domečky rostly jako houby po dešti. Brzy vystavěli město obřích rozměrů. Rozšiřování území však bylo značně zapeklité. Na nepřátele si hrstka vojáků (při svém počtu) netroufala a obyvatelé měli i tak co dělat, aby je uživili.
"Na sousedním území je nepříjemná jedna věc. Dosud se tam prohánějí lvi. Dnes vám dokážu svoji statečnost, hurá na ně!,“ zvolal bojechtivě.
„Charlie! Máš tu večeři!“
Mladý generál si povzdechl. „Tak zase beze mě.“ Kliknul na loghout a v jeho travianovém království zatím virtuální vojáci bojovali místo něj až do posledního dechu.
Fandom: Virtuální hry (Travian)

Fandom: realita
Nejdřív o nich ani nevíte. Náhle v křoví zasvítí žluté oči. Tmavý hřbet se elegantně vlní v trávě. Šelmy našlapují zvysoka a vznešeně a zdánlivě si nevšímají okolí. Avšak při nepatrném zvuku rázem zpozorní. Bleskurychle překonávají překážky lehkým pružným skokem. Bez zaváhání pronikají mříží, snáší se odkudsi z výšky, vynořují se z úkrytů. Ženou se za stejným cílem.
Kořist je nablízku! Každý loví sám za sebe, bezohledně se dere k potravě a žádné slitování s opozdilci nemá. Z temného vrčení a cvakání zubů naskakuje husí kůže.
Potom se schoulí do klubíčka a změní se ve spokojeně vrnící polštářky k pohlazení.

fandom -
(info třeba tady: http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=3672 )
varování - spoiler
poznámka - Nedostanu se dneska ke knize, takže jsem si nemohla jednu informaci ověřit, snad to nebude moc velkej problém. Ale prostě jsem u tohohle zadání tenhle fandom vytáhnout musela, bez ohledu na ostatní okolnosti.
Nevím, kolik jsem zabil lidí. Počtem lvů jsem si jistý. Byli čtyři.
To jejich oči mě pronásledují, když zavřu oči. Hluboké vyčítavé oči. Od Bagdádu jsem se nevyspal.
Zabíjet lidi je lehké. Rozkazy. Okolnosti. Stojíme na opačných stranách. Oni jsou protivníci. Oni jsou nepřátelé. Nesou si nálož svých vlastních vin. Nemusím je litovat. Nesmím je litovat. Nechci je litovat. Za to, co se stane, si můžou sami.
Ti lvi nenesli žádnou vinu. Neměli možnost svému osudu předejít. Chtěli jen...
Srst slepená lepkavou krví.
Lidé jsou přece rozumné bytosti.
Lidé mají svobodnou vůli.
Nevím, kolik jsem zabil lidí.
Nezajímá mě to.

Fandom: Equilibrium (opět vzdálená budoucnost)
Byl konečně pátek, venku svítilo jarní sluníčko, Leandros se pohupoval na židli, televize monotónně odříkávala jakýsi přírodopisný dokument a pubertální nadpřirozená stvoření nenadšeně zívala při další nudné hodině domácího vyučování.
„Africká příroda je velmi rozmanitá. Zde například máme lvy…“
Aiden strčil loktem do Riz a zazubil se. „Víš, že jsem někde četl, že to lev dokáže dělat až třicetkrát za den?“ zašeptal.
„Fákt?“ ozval se Alex z druhé strany.
„Fakt.“ Ušklíbl se Aiden a pokýval významně hlavou. Pak ale zkřivil obličej bolestí a ohnal se po Leandrově ruce, co ho chytla bolestivě za ucho. „Strejdo, vždyť to je taky biologie!“

Fandom: Chazarský slovník (Milorad Pavič)
(vím, toto knihu asi málokdo zná – alespoň se tu ještě neobjevila – ale je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Pavičovu poetiku jsem ovšem nevystihla.)
Avram Brankovič se nepoznaných míst, na mapách opatřených nápisem „zde jsou lvi“, obvykle nebál, ale teď cítil podivnou tíseň.
Nedávno přinutil písaře Theoktista Nikoljského, aby ze své obsáhlé paměti nadiktoval spis zvaný Tomášovo evangelium.
Když narazil na výrok o lvu v člověku, začal tušit, že naprozkoumaná část Adama Kadmona, ukrytá v chazarském slovníku, bude hrozivá (vždyť o kolik je Adamova přirozenost větší než přirozenost obyčejného člověka!).
Tušil, že jeho druhý písař schovává pod kutnou kopyto.
Možná zemře. Možná přijde i o duši. Přesto bude pokračovat.
Sestavit Adamovo tělo, vylovit jiskry Boží ve snu zajaté, nahlédnout Boží obraz za to stojí.

Fandom: Pippi Dlouhá punčocha
„Tak jsem de-fi-ni-tiv-ně ztratila motanici ke čtení,“ oznámila Pippi.
„Motivaci,“ zamumlal Tomy automaticky.
Seděli vedle sebe na stromě před vilou Vilekulou a Pippy klátila nohama ve vzduchu. Už asi před hodinou jí její obrovské černé boty daly sbohem a přistály ve skleníku.
„Tahle kapitola se jmenuje LVI, ale o lvech tam není asi slovo. Hledala jsem je vážně všude a nejsou tam napsaní ani neviditelným písmem.“
„Ukaž?“ natáhl se k ní Tomy. „To nejsou LVI, ale kapitola padesát šest. Je to napsané římsky.“
Pippi se na okamžik na knížku zamračila.
„No, pořád s ní ale můžu podložit nohu u stolu.“

Drabble: Zeměplocha
Nociboj Čvrtník se klidně procházel po lese s košíkem plným hub.
"QUO VADIS?" ozvalo se z koruny stromu a Nociboj nadskočil úlekem.
"Dobré odpoledne, vy jste mě vylekal. Odkud se tu berete?"
"PER ATRIA MORTIS," odpověděl Smrť trochu laškovně.
"Vy mluvíte latinsky?"
"REPETITIO EST MATER STUDIORUM."
"Jak to, že vám rozumím?" zeptal se překvapeně Nociboj.
"STATUS MORIENDI," řekl smutně Smrť.
"To znamená, že to je můj konec?" rozklepala se mu kolena.
"MORS PRINCIPIUM EST."
Najednou to Nociboje napadlo a vítězoslavně se usmál: "Tohle celé musí být mýlka. Na co by se v tomhle mírumilovném lese dalo zemřít?"
"HIC SUNT LEONES!"

„Drahoušku, vstupte na neprobádané území.“
Bohatá dáma z nejvyšších vrstev postrčila mladinkou neteř do audienčního sálu.
Na Coruscantu i v císařském paláci byla dívka poprvé.
Schovanka, původem ze zapadlé díry na Vnějším okraji galaxie,
dychtivě přehlédla shromážděné dvořany.
„Žádné lvy salónů nečekejte,“ ušklíbla se dáma. „Natož ženicha.“
„Jen se podívejte na tu snůšku,“ znuděně rozložila vějíř.
Přeřadila na šepot.
„Na císaře pozor. Holčičky on rád. Prý, aby s ním meditovaly a pozvedaly mu ducha.“
„Darth Vader, dýchavičná zrůda. Obskurní grobián. Naprosto nevhodná partie.“
„Velkoadmirál Thrawn, milovník umění. Sběratel abstraktních kosočtverců.“
„Tak dušinko, jak vidíte, zde barbaři nevládnou. Jen výkvět Impéria!“