Pipi Dlouhá Punčocha

A potom přiběhl Tomík a volal: „Pipy, pojď sem, honem. Něco ti nesu.“
Pipy vystrčila rozespalou hlavu z okna. „Co mi neseš, že u toho tropíš takový povyk?“
Nesu ti tvoji punčochu, kterou jsi ztratila a týden jsme ji hledali.
„To není moje punčocha,“ řekla zklamaně Pipy.
„Ale je,“ trval na svém kamarád. 
„Tomi má pravdu,“ přidala se Anika. „Maminka ji vyprala, protože byla hodně špinavá, zablácená a páchla."
„To je punčocha pro trpaslíka, ne?“ ušklíbla se Pipy.
„No, trochu se srazila.“ 
„Trochu? Ale co, dejte mi ji, budu ji nosit jako ponožku.“
„Na, Pipi Krátká Ponožko,“ rozřehtal  se Tomík.

1) Jak zní celé jméno Pipi?

a) Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá Punčocha
b) Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Krátká Punčocha
c) Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Černá ruka

2) Kde bydlí Pipi? Je to

a) vila Villebroka
b) dům U kanonýrů
c) vila Villekula

3) Dobrá kamarádka Pipi je

a) Arnika
b) Annika
c) Monika

4) Co je pro Pipi charakteristické? Má

a) v botě velkou díru
b) neobvyklou míru
c) velkou sílu

5) Kdo kromě koně ještě s Pipi bydlí?

a) jepice
b) opice
c) orlice

6) Její tatínek je

a) námořní kapitán a černošský král
b) prezident
c) pilot

„Pipi, Pipi,“ volala Anika, ruce kolem pusy místo hlásné trouby.
Ticho.
„Kde může být?“ rozhlížel se Tomy.
„Vítám vás,“ ozvalo se z koruny stromu.
Tomík a Anika vzhlédli vzhůru. Spatřili vlající ruce a copy.
„Co děláš?“ nechápal Tomík.
„Ty nevíš, že se takhle zdraví Vilekulané?“ houpala se Pipi na větvi zavěšená v podkolení.
„Nebojíš se, že spadneš?“ skousla Anika ret.
„Bojí se jen piráti, co mne potkají. Mám nápad,“ šibalsky mrkla Pipi. „Budeme závodit.“

Za chvíli děti skákaly z výšky do papírových krabic.
„Teď všichni najednou! Hop!“ zavelela Pipi.
Krach! Krabice se úplně rozložily.
Aúúúú.
„Kdo má největší bouli, vyhrál.“

Na střeše Vily Vilekuly vlála žlutá vlajka. “Nepřibližujte se!” hulákala Pipi z vikýře. “Na lodi vypukly kurděje!”
Tomík a Anika se zarazili v půli kroku. “Cožeto?” pípla Anika.
“Kurděje!” volala Pipi. “Hrozně nebezpečná nemoc!”
“Tobě je zle?” ptal se Tomík.
“Pozoruju první příznaky!”
“Je na to nějaký lék?” Anika měla v očích slzy.
Pipi chvíli přemýšlela. “Ovoce. Malinovka. A perníčky!”
Děti se obrátily a běžely zpátky domů. Za deset minut byly ve vile Vilekule s plným košíkem a Pipi se s chutí zakousla do jablka.
“Fakt máš kurděje?” ujišťoval se Tomík.
“Jachně!” zahuhlala Pipi plnou pusou. “Kýve che mi hub!”

Námořní kapitán Dlouhá punčocha si většiny své posádky vážil… ale plavčík Smith a navigátor O'Neill byli prostě blbci.
„Kapitáne, drhnutí paluby je přece ženská práce!“
„Jo, ať to udělá Pipi! Už je jí šest, měla by poznat ženský úděl. Haha!“
„Jo! A mytí nádobí taky! A vaření!“
Kapitán Dlouhá punčocha uznale pokýval hlavou. „To je dobrý nápad, chlapci. Tak jí to běžte říct.“
Nebyli pryč ani minutu, když se ozvala dvě mocná žblunknutí, jako by něco těžkého spadlo přes palubu.
„Já tu žádný ženský poděl podporovat nebudu!“ křičel dívčí hlas.
Kapitán spokojeně zabafal ze své dýmky. „To je moje holka…“

“Pozor! Nešlápněte na ni!” Hlas Pipi Dlouhé Punčochy zarazil Tomíka a Aniku hned u vrátek na zahradu Vily Vilekuly. Vzápětí jim došlo, že hromada větví na cestičce tam zřejmě není jen tak.
“Na co máš tu past?” zeptal se Tomík Pipi hned ve dveřích vily.
“To je doupě pro paniku,” odpověděla.
“Pro koho?” vyjevila se Anika.
“Pro paniku,” zopakovala Pipi. “Našla jsem ji dneska za dřevníkem. Byla úplně vyděšená a hrozně hladová.”
Tomík se mračil. To slovo už určitě někde slyšel. “A čím se živí?”
“Propadlíky,” zazubila se Pipi.
Ze zahrady se ozval praskot, rána a pak strašlivé pošťákovo zaklení.

Pipi stála na hlavě, v hlubokém zamyšlení si cucala konečky vlasů, přitom šlapala jako na kole.
"Kam jedeš?" zeptaly se děti.
"Cestuju do vesmíru odhalit jeho záhadu," odpověděla Pipi.
"Proč?" opáčil Tomi.
"Vesmír je záhada. Pořád se rozpíná a nepraskne, ale vezmeš balónek, foukáš do něho vzduch a najednou praskne. Nebo...." Pipi přestala šlapat. "Mám skvělý nápad," plácla se do čela. "Zahrajeme si báječnou hru."
"Jak se hraje?"
"Vila Vilekula bude černá díra," nadšeně švitořila Pipi. Pozamykala dveře. Klíč spláchla. "Už nikdy nemusíte jít domů."
Jak to?" s obavou se zeptala Anika.
"Co černá díra pohltí, už nepustí," zavýskla Pipi.

„Tomíku, pospěš si, ještě jeden!“ volala Pipi.
Tomy už měl promočené rukavice, ale nabral další plný kýbl sněhu a rozběhl se s ním k vile Vilekule.
„Nasyp ho do sklepa, do toho mrazícího boxu,“ popoháněla ho Pipi.
„A k čemu vlastně potřebuješ schovávat sníh?“ divila se Anika.
„To uvidíš,“ mrkla Pipi.
Pipi ale Tomymu s Anikou ve skutečnosti nikdy neřekne o té paní ve středních letech, kterou potkala na ulici. Vypadala strhaně a pořád ji zajímalo, kdeže má svůj loňský sníh.
Pipi nedopustí, aby se z ní stal někdo takový, a loňský sníh si pro jistotu bezpečně zamrazí ve sklepě.

Ráno Tomík s Anikou přiběhli do vily Vilekuly. Měli sice spoustu perníčků, ale Pipi, Tomík, Anika ani kůň Alfréd už na ně nějak neměli chuť. A pan Nislon si s nimi hrál.
Pipi se zamyslela: „Uděláme punčovou polevu!“ a začala hledat cukr. Našla ho brzy, byl v bedně na dříví. Ale ne a ne najít rum. „Dcera kapitána pirátů přece musí mít rum!“ Bědovala Pipi. „Škoda, že nejsme na Jamajce. Jamajští plavčíci vydrží i nejhorší počasí. Když už pláčou, tak pláčou rum.“ „Ale Pipi, přece bys kvůli polevě nerozplakala plavčíka!“ Namítl Tomík. Pipi posmutněla: „Máš pravdu, tak uděláme radši citrónovou.“