Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Když se zaposloucháte do zpěvu Sirén, odvede vás to z pravé cesty. Nedokážete se vymanit.
Když se zadíváte do Medusiných očí, paralyzuje vás to. Zůstanete strnulí ve věčném okamžiku.
Když se zapovídáte se Sfingou, začne vám dávat nepříjemné otázky. Když neodpovíte, uhryzne vám hlavu.
Když se pokusíte zlikvidovat Hydru, začnou jí rašit stále nové hlavy. Čeká vás věčný boj.
Když už si musíte ze starořeckých příšer vybrat, tak berte Chiméru.
Chiméra vás ošálí vidinou, přeludem, čímsi nereálně krásným. Procitnutí bude asi kruté, ale ten okamžik štěstí, když propadnete nepopsatelně úžasnému pocitu, že máte konečně pořádně uklizenou kuchyni, za to stojí.
Já se omlouvám, ale rozbila se nám myčka a špinavé nádobí se děsivě kupí ;o)
Thyestés odložil příbor na stříbrný talíř, otřel si ústa a pohodlně se opřel. Sotva hladina vína v jeho poháru klesla, už tu byl sluha a doléval.
"Dobře jsi mě pohostil, bratře."
Átreus jeho směrem naznačil přípitek: "Bylo načase se usmířit." Sám jedl málo, jen uždiboval chléb. "Není dobré držet v rodině zášť."
"Když jsme u toho," navázal Thyestés, "rád bych viděl syny."
Átreus s úsměvem tleskl.
Sloužící přinesli podnos s dvěma chlapeckými hlavami.
Thyestés vykřikl, vyskočil a pak si zase sedl, když se mu zamotala hlava. Bezmocně natahoval ruce. "Kde... kde... pohřeb?"
Bratr ukázal na prázdný talíř: "Starý rodinný recept."
Jedna z nejprokletějších rodin řecké mytologie odvozuje svůj původ od Tantala, který prověřil božskou prozřetelnost tím, že jim na hostině předložil pokrm ze svého syna.
I když byl Pelops bohy oživen, Tantala čekal trest v Tartaru.
Po celé věky trpěl hlady přivázán ke stromu plnému ovoce, ale nikdy na něj nemohl dosáhnout.
I když stál po prsa ve vodě, kdykoli se sklonil, aby utišil žízeň, voda poklesla.
Ovšem ani Pelopovi synové, Tantalovi vnuci Átreus a Thyestés nebyli šťastní. Dlouhá léta spolu vedli válku o vládu v Mykénách.
Thyestés nakonec zvítězí, ale ani jeho potomci, Agamemnón a Orestés, to nebudou mít lehké.
Se zasupěním zaťal svaly, které mu po staletích pod zemí ztuhly v železo. Kámen se zase o kousek zvedl výš.
Zapřel se s břemenem opřeným o záda a vydechl si. Kamínky uvolněné jeho bosýma nohama se skutálely dolů. Ale to nebyly kameny, které ho zajímaly.
Nadechl se, vydechl a znovu zabral. Ruce držící balvan měly zlámané nehty a dlaně rozedřené do krve.
Krev je kluzká.
Ztratil vládu nad svým závažím a balvan se svalil.
Zítra, řekl si dlouhou cestou dolů, budeš se namáhat, lopotit a dřít. Budeš se nahoru plazit, škrábat a trmácet. Ale zítra to vyjde. Zítra budeš volný.
(ZEUS se drží rukama za hlavu, v očích má slzy, několikrát se zhluboka nadechne.)
Zeus: Doufám, pánové, že budete diskrétní.
(Ticho)
Zeus: Já vím, že jsem zlobil, já vím, že jsem Héru podvedl víckrát, než jsem ji nepodvedl, ale ta bolest se nedá vydržet, musíte mi pomoci.
(APOLLÓN se podívá na dva bohy vedle sebe, ti pokrčí rameny.
ZEUS zavře oči, jakoby studem.)
Zeus: Věc se má tak, pánové, že jsem těhotný.
( APOLLÓN vybuchne smíchy.
Zeus zvedá ruce v obranném gestu.)
Zeus: Já vím, je to směšné, ale je to tak.
(Ticho)
Zeus: Ano, zasloužím si to. Pomůžete mi prosím?
Drabble zachycuje Dia v jedné z jeho nejhorších chvil, v době, kdy otěhotněl po té, co snědl její matku Métis, bohyni rozumu. Métis snědl, protože se bál, že by ho jejich společné dítě svrhlo, tak nevymyslel lepší způsob, jak se jí zbavit
No a výsledkem z toho všeho byla bohyně Athéna, která se z Diovy hlavy narodila poté, co hlavu nejvyššího boha rozťali ostatní bohové sekerou, aby mu ulevili od bolesti.
Mě samotného teď bolí hlava jako střep, tak doufám, že drabble má hlavu a patu.
Eurykleia shrbená procházela chodbami a potichu, ovšem slyšitelně skuhrala na svá záda a ostatně i zbytek těla.
Měla všeho dost, ráno musela zařizovat pohřeb psa a teď se musela starat o nějakého starého plesnivého tuláka, který určitě nebožtíka Arga zabil.
Jenže pohostinnost je pohostinnost a rozkaz je rozkaz.
Vešla do místnosti, na žebráka se ani nepodívala a začala chystat vodu.
Klekla a snažila se nedýchat nosem, určitě hrozně smrděl.
"Nohu," zavelela.
Noha se natáhla k umyvadlu.
Nakonec nebyla tak hrozná, nebyla to noha tuláka, spíš námořníka. A pak ta jizva...
"Dohlédni, aby v jídelně bylo dost šípů," zavelel její pán.
Když se Odysseu vrátil ze své dlouhé pouti domů, jeho služebná a stará chůva Eurykleia byla první člověk, který ho i v jeho převleku poznal. Poznávacím znamením byla jizva na noze, kterou Odyseus kdysi získal na lovu.
První bytostí, která Odysea na Ithace poznala byl ale jeho pes Argos, který nadšením bohužel zemřel.
Jovův příchod doprovázelo zahřmění. Bylo ale neobvykle tiché, skoro stydlivé.
Harpokratés vstal aby hromovládce přivítal.
Zeus se zdál zachmuřený, tak Harpokratés odložil úsměv, poklonil se a ukázal k lavičce pod růžovým keřem.
"Mám potíže, kamaráde."
Jupiter vyprávěl o vnadných smrtelnicích a smrtelnících, proměnách ve faunu (Fauna prý pozdravuje) a útěcích před manželi a manželkami.
Harpokratés přikyvoval, lapal po dechu a plácal se do čela v těch nejpřekvapivějších momentech.
"Už mě to zmáhá. Navíc mám dojem, že Juno něco tuší. Ještěže se aspoň tobě můžu svěřit."
Harpokratés ukázal nahoru k růžím a pak si přiložil prst na ústa.
Opodál zaječel páv.
Harpokratés je jeden z méně známých antických bohů. Je méně známý možná i kvůli tomu, že nepochází z Řecka ani Itálie.
Římané si Harpokrata převzali z Egypta (jako mnoho jiných bohů), ale nepřevzali ho přímo, Harpokratés jim totiž vzniknul někde na cestě.
Harpokratova podoba (dítě, často s egyptskou korunou, dávající si prst k ústům) totiž představovala staroegyptský hieroglyf pro slovo dítě.
Vyjádření hieroglyfu dítě sochou mělo symbolizovat egyptského boha Hora (Horus) v jeho dětství (kdy byl rozsekán svým strýcem a později znovu sestaven svou matkou) a protože byl Horus mimo jiné bohem slunce, socha/hieroglyf znamenala například úsvit, počátek jara atd.
Římané posvátné sošky převzali, nazvali ho Harpokratés, což sice zní řecky, ale je to jen úprava staroegyptského slova Har-pa-khered (v anglické transkripci), které znamená Horus dítě, a podle prstu u úst (občas ale v nose), které už tehdy symbolizovalo mlčení a tajemství.
Harpokratés měl v mytologii blízko k bohyni lásky, a tak často splývá s Erótem/Kupidem, jsou to ale odlišné postavy. Erós podle jednoho příběhu dal Harpokratovi růži, aby bůžek mlčení zajistil, že se o záletech bohyně lásky nebude dále mluvit. Zavěšená růže se tak stala symbolem tajemství.
Co se člověk všechno nedozví, když dohledává mýty o mlčení...
Zvuk křídel se pomalu vzdaloval.
Prométheus zasténal a hlava mu padla na prsa. Vše co viděl, bylo rudé. Rozšklebená rána na břiše a proudy krve stékající mu po nohou a po skále pod ním.
"Dobré ráno," zasténal.
Slunce se zvedlo nad horský obzor. Začal nový den.
Zpozoroval sloup kouře stoupající k nebi a vzpomněl si na studené noci, na smečky vlků stopující zmatené lidské rodiny, na syrové zrní nezahánějící hlad, na tmu, na neobratné dřevěné nástroje.
Znovu zasténal bolestí, vzpomněl si na krádež, které se dopustil.
Hlasitě se rozesmál směrem, kde tušil Olymp.
Z břicha se mu vylila další krev.
V drabblu se vyskytují následky Diovy nevěry, která málokdy bývá z té druhé strany dobrovolná. V tomto případě asi ano, ale pro jistotu...
Zafuněl námahou a znovu popohnal jejich loďku vpřed.
Vlny jimi houpaly a kývaly, občas se studená voda přelila přes okraj lodi. Nebylo to dobré počasí pro platbu, ale museli spěchat. Voda za nimi se totiž zdvihala.
"Neohlížej se," varoval ji Zeus přes zaťaté zuby a opřel se do vesel.
"Proč?"
"Je za námi."
"Kdo?"
Bůh neodpověděl. Létó by se zeptala dál, ale právě ji mocně kopla obě dvojčata, která nosila pod srdcem.
Početí je ale jedna věc a hněv nejvyšší bohyně druhá.
Přistáli, vystoupili na pláž a sotva stála oběma nohama na souši, ozval se zvuk drceného dřeva.
"Neohlížej se."
Bohyně Létó je jednou z žen, se kterou nejvyšší řecký bůh podvedl svou manželku Héru. Na rozdíl od ostatních žen se o Létó aspoň trochu postaral, odvezl ji na nově vytvořený ostrov Délos, kde mohla poradit dvojčata, bohyni lovu Artemis a multiboha Apollona.
Všichni tři zůstali uvězněni na ostrově, protože jej obkličoval nestvůrný had Python (nikoli Monty). Nakonec se Apollonovi povedlo hada zabít a na ostrově pak vznikla jeho svatyně.
Oidipus, takže incest, násilí na dětech a sebepoškozování.
Dopravní otázka
Přednost v jízdě má ten, který...?
a) Jede zprava
b) Toho druhého urazí, praští bičem a tím vyprovokuje
c) Po urážce a ráně bičem toho druhého shodí z vozu a zabije.
Logická otázka
Kdo chodí ráno po čtyřech, přes den po dvou, večer po třech?
a) Člověk
b) Ještěrka
c) Zeus na lovu smrtelnic proměňující se na zvěř
Politická otázka
Příčinou moru v Thébách je to, že máte děti ze svou matkou
a) Vypíchnete si oči
b) Investujete do lékařů
c) Rozvedete se a děti pošlete do lesa, kde jim necháte propíchnout nohy, protože je to rodinná tradice.
Moře bylo dokonale modré a dokonale klidné, vítr něžně čechral chomáčky pěny na vrcholcích vln, které se staly odrazem obláčků.
"Víš jak na to?" zeptal se otec syna.
"Vím," odpověděl syn a protáhl si ramena. Spolu s nimi se zavlnilo bílé peří přilepené voskem.
"Ani vysoko, ani nízko. Nesmí tě smést vlny, nesmí tě spálit slunce," zopakoval stejně otec.
Íkaros obrátil oči v sloup. Daidalos znal svého syna, věděl, že je příliš sebevědomý, ale věřil v jeho rozum.
Vykročili do neznáma, nespadli do vln, vzlétli..
Íkaros se protáčel, plachtil, spouštěl a zvedal.
"Létá krásně," pomyslel si Daidalos, "dobře to dopadne."
