Moře bylo dokonale modré a dokonale klidné, vítr něžně čechral chomáčky pěny na vrcholcích vln, které se staly odrazem obláčků.
"Víš jak na to?" zeptal se otec syna.
"Vím," odpověděl syn a protáhl si ramena. Spolu s nimi se zavlnilo bílé peří přilepené voskem.
"Ani vysoko, ani nízko. Nesmí tě smést vlny, nesmí tě spálit slunce," zopakoval stejně otec.
Íkaros obrátil oči v sloup. Daidalos znal svého syna, věděl, že je příliš sebevědomý, ale věřil v jeho rozum.
Vykročili do neznáma, nespadli do vln, vzlétli..
Íkaros se protáčel, plachtil, spouštěl a zvedal.
"Létá krásně," pomyslel si Daidalos, "dobře to dopadne."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak jak pro koho, že jo.
Kleio
Tak jak pro koho, že jo.
Ajajaj. Nechval dne před
Tora
Ajajaj. Nechval dne před večerem...
No sakra. Povedené, dobrý
Esclarte
No sakra. Povedené, dobrý nápad.
Ay :-( drabble moc dobré
Amaranta
Ay :-( drabble moc dobré
Úplně je mi Daidala líto, jak
Lady Peahen
Úplně je mi Daidala líto, jak uklidňuje sám sebe, ale pořád se přece jen bojí.