DMD č. 18. pro 18. 4. 2023. Téma: Poznávací znamení

Kruhy pod očima z důvodu poflakování se na párty, případně mnohahodinového sezení nad skripty. Spíše z toho druhého. Napovídají tomu i prsty umazané od zvýrazňovačů.
Fonendoskop kolem krku, ačkoli nepoznají chrůpky od vrzotů a šelest na srdci neuslyší ani v případě, že zkušený kardiolog ho díky hlasitosti pozná už od dveří.
Fotí se v jednorázovém sálovém oblečení, aby mohli za pět minut utéct do vedlejší místnosti a sednout si, protože se jim na operačním sále dělá špatně.
Jsou cyničtí. A s oblibou vypráví nechutné historky z nemocnice a očekávají, že se lidi kolem budou smát.
Jak je ulovit? Jednoduché. Kafe.

Jo, kdybych tak dával pozor v hodinách exobiologie. Jenže moje pozornost byla zaměřená všude, jen ne na výuku. Kondenzační čáry stratoletounů. Hoverballový zápas na hřišti akademie. Klikyháky a obrazce, co jsem si čmáral na tablet místo poznámek. Rozjímání nad nesmrtelností fraktálního chrousta, jehož tykadla se rozvětvují donekonečna. Zadek mladé profesorky, co se tak hypnoticky natřásal, když psala fixou na bílou tabuli. Na svůj věk byla v leccčems staromódní.

Možná bych si i býval zapamatoval, která z těch skoro identických fialových ještěrek s nepatrně se lišící kresbou je jedlá, a která vám pomalu rozpustí vnitřnosti v nepopsatelné agónii. Velmi pomalu.

Au.

Procházel po perónu a hledal svůj kontakt. Tam! Spatřil, co hledal. Stará žena s kufříkem a ve klopě bílý karafiát - poznávací znamení. Přistoupil k ní a položil kufřík na zem vedle jejího. Chvíli stál, čekal. Potom sebral její kufřík a zmizel.
***
Tlustý Tony byl rudý vzteky: “Kolumbijci tvrdí, že zboží nikdy nedostali! Kde je, ty nemehlo? A kde jsi vzal ty peníze?”
“Říkám šéfe, předal jsem ho spojce. Nějaká babka, ale znamení měla! Přísahám!”
***
Baculatá Boženka byla rudá vzteky:” Co to je?! Měla jsi donést pletací přízi z dovozu! Peníze jsou pryč a já tu mám kufr prášku do pečiva!”

"I'm telling you, Fox, this is different!" Lion argued. They were several weeks into their assignment, infiltrating an artifact smuggling ring in France. Mostly it was gruntwork in various warehouses.
"It was awfully hush hush that whole thing, init?" Fox agreed. "An' the orders for it came from Paris..."
"If there is someone else in charge - "
"We need to find out. Better send word back though."
They did, but before they heard back from HQ, Lion volunteered as courier to Paris.
When he caught a glimpse of the leader of that operation, he knew he saw those scars somewhere before...

Z šatny pro personál vyšel v číšnickém úboru a zamířil do hlavního sálu. Zvolnil krok, a zklidnil dech. Před dvěma hodinami rychlé jízdy ve vypůjčeném BMW připlul miniponorkou na prázdnou pláž, kde měl po obědě relaxovat baron Lanimirc, a šokovaně zíral na zapadající slunce. Taková začátečnická chyba, zatracená časová pásma.

Vstoupil do sálu a oddychl si, když uviděl barona i celou společnost účastnící se banketu. Tu z baronových asistentek, nyní oblečených v honosných večerních šatech, se kterou se měl setkat dříve na pláži a která mu prozradí kód k baronovu trezoru, pozná podle ... a sakra, to bude ještě zajímavý večer.

Stede Bonnet se měnil. Aktivně se zapojoval do všech prací, které udržovaly loď v chodu. Dokonce se naučil i šplhat po provazovém žebříku. Byl opálený a větrem ošlehaný, s tváří orámovanou krátkým vousem. Drahé látky a zdobný šat vystřídala jednoduchá bílá košile.
Největší změnu ale doznalo jeho poznávací znamení - vybrané gentlemanské chování.
Při pirátských přepadeních, které podnikali, teď nezřídka tekla krev a jednoho dne dokonce Stede probodl kordem protivníka, který ohrožoval Švéda.
Navzdory očekávání posádky se následně nezhroutil.
V jeho očích bylo odhodlání a jakási zasmušilá tvrdost.
Na tázavé pohledy odpověděl:
"Pirát gentleman si vzal dovolenou. Teď velí kapitán Thomas."

„Tati, jdeme na hřiště!“ oznámila Dahlia, nečekala na odpověď a odběhla se sestřenkou. Lilly se u Dursleyových líbilo, především hračky, Barbie, s autem a domečkem, několik sad Lega. A žádní otravní bratři. Navíc kousek od domu hřiště s prolézačkami, skluzavkou a houpačkami.

Když je unavilo blbnutí na prolézačkách, seděly na houpačkách a klábosily.
„Opravdu se kouzelníci nijak neliší od mudlů?“
„Ptáš se už po páté,“ usmála se Lilly, „ne, nemají žádné zvláštní znamení, podle kterého bys je poznala.“
„Ale to holka na proti vypadá jako čarodějka,“ ukázala na zrzku, která se k nim blížila.
„Máš pravdu, to je Rose Weasleyová.“

Vyvolení bylo hořkosladkým údělem už od začátku.
Myslel si, že to nejhorší má za sebou, když konečně přestal bojovat o život a usedl na trůn.
Jak hluboce se mýlil!
Hluboce bolelo, když slyšel "nemůžeš mi zbudovat dům rukama od krve".
Ale tehdy ještě slyšel "ale já zbuduji dům tobě".
Jenže ten příslib mu právě teď působil těžkou hlavu.
Jak poznat, který z jeho synů je tím dědicem, o němž Hospodin mluvil?
Ten, na kterého sázel, byl teď mrtvý.
Snad Nejvyšší neodvrátil svoji tvář od jeho rodu nadobro...
"Dej mi znamení," zašeptal.
V tu chvíli k němu vstoupila jeho ukradená žena.

„Miluji tě!" zvolal věrný lékař. Detektiv milující hru na smyčcové nástroje na něho zůstal hledět v údivu.
„Navždy tvůj," šeptal kapitán do špičatého ucha, a jeho důstojníkovi stekla po tváři slza.
Plavovlasý zmijozel si zálibně prohlížel vypracované svaly na hrudi nebelvírského chytače, načež ho rozverně pleskl po hýždích.
Meskalerský náčelník k sobě přitáhl greenhorna z dalekého Německa a společně se uložili k spánku a jiným aktivitám.
Anděl se probudil nahý vedle stejně nahého démona a nebyl si jist, co se včera večer dělo.

Znechuceně zavřela okno prohlížeče. Jména různá, charakter pořád stejný. Nijace prázdný. Svoje oblíbené postavy v povídkách nenacházela.