Severská mytologie

Ležela v trávě a pozorovala motýla sedícího na květu bodláku. Napřáhla k němu ruku, ale zase ji nesměle stáhla.
Ull si gesta všiml. Obratně zachytil vyplašeného motýla v letu a položil ho do její dlaně.
"Vidíš, pořád žije..."
Na prstech ji šimralo křehké stvoření a u srdce pohled šedivých očí.
"Zkoušel jsi někdy neulovit všechno, co vidíš?" pronesla ledově. Ne, aby ho ranila, nemohla mluvit jinak.
Chtěl říct, že ona pro něj žádná kořist není a nikdy nebyla. Ale nevěděl jak, aby to znělo uvěřitelně.
"Ne."
Lehounce zvedla koutky.
Naděje mezi nimi se třepotavě zachvěla. Ani jeden nedoufali ve víc.

Ostatní posluchači se během večera postupně přesouvali k jiným hloučkům, Loki se tím ovšem nenechal rozhodit a pokračoval v sáze své několikaměsíční výpravy. „… pak jsem se musel chvíli skrývat jako dobrotivá stařenka. Nevěřila bys, ke kolika buchtám takhle člověk přijde…“
Sigyn se cítila poněkud provinile, že nedokáže příběh naplno docenit. Byl vážně zábavný, ale jí bylo nějak smutno. Už měla na jazyku „Víš, že jsi mi chyběl?“, jenomže Loki brebentil bez přestávky, do které by se ta slova vešla.
Seděl dost blízko, aby se k němu naklonila a zlehka ho políbila.
Cítila, jak se usmál.
Mlčení má taky své kouzlo.

V řadě milostných vztahů nastává patová situace, kdy se partneři nedokáží pohnout z místa.
Neschopnost ustoupit a podat smířlivě ruku lze chápat, když jste přivázaní ke třem balvanům střevy vlastního syna a vaše žena má co dělat, aby do misky zachytila jed, který vám dští do obličeje had, jenž je nejspíš napojený na kanalizaci chemičky.
Když vaše partnerka jed nezachytí, pálí to tak ukrutně, že se svíjíte bolestí a země se chvěje.
Takováto krize může paradoxně problematickou situaci vyřešit. Například když se zbortí část jeskyně.
Nedlouho poté se objeví skupina geologů a turistů, jimž vaše žena navrhne vybudování odtokového potrubí.

Loki lehce nakopl obrovo tělo. Konečně bylo po něm. Loki se opřel o zakrvácenou sekyru. Snažil se popadnout dech a zaujmout hrdinskou pózu.
Sedlák objímal syna, kterého Loki před dotyčným obrem zachránil, přičemž ho musel v jednu dramatickou chvíli proměnit v kaviár.
„Děkujeme ti,“ pravil sedlák omámeně.
Kluk poulil oči. Možná to, že byl na okamžik teoretickou rybou, zanechalo jisté následky.
„Proč tak žasnete?“ odvětil Loki dotčeně.
„Nežasneme!“ chlácholil ho sedlák. „Složíme píseň na tvou počest!! A zmíníme v ní, jak skvěle si vedeš v boji!!!“
„To mě těší, ale pořád mě znepokojuje ten všeobecný údiv a všechny ty vykřičníky.“

V jednu chvíli Hel utíkala před nepřáteli, kteří zajali její bratry, (Jörmungandr byl takový mazel, že se nejspíš nějakému bohu omotal kolem ruky a nechal se odnést.) a v druhé padala ze srázu.
Nebyla si jistá, jestli si za to mohla sama, nebo jí někdo pomohl.
Když se probrala, najednou ocenila shnilou půlku svého těla. Aspoň zvládla vytáhnout z těla kořen, na který se napíchla.
Hel luskla prsty. Prsty jí neupadly a prostor naplnilo světlo.
Nějaký šupinatý tvor, který si ji prohlížel z blízkého balvanu, poodběhl.
Krápníky opodál scvakly. Pak se olízly.
Hel usoudila, že tady o dobrodružství nebude nouze.

Solveig na úzké horské cestě málem hodila držku.
Bohužel málem. Ke své hrůze najednou letěla déle, než by čekala, ale ne dost dlouho na to, aby stihla pochytit létání.
Propadla větvemi jakéhosi stromu. Pak se její sukně i divoce mávající ruce zachytily o vyčnívající kořeny.
Po chvíli se po horské cestě přehnala hlídka ledových obrů na rampouchových bahnicích. Solveig ani nedutala a visela. Potom na kořen nad ní usedla sojka zlověstná. „Vidíš, jak ti moje požehnání prospívá,“ řekla, poklepala ji křídlem po hlavě a frnkla.
„Ale jak se odtud vyškrábu?“ zabručela Solveig.
Proč musela mít zrovna ona za patrona Lokiho?

Šíp v jeho rukou byl spíš zaostřený, trošku křivý klacík. Děsivě lehký, a přesto smrtící.
Už tisíceletí se k Lokimu chovali, jako by byl podřadný. Kdejaký neúspěch na něj hodili, vynili ho z každé nepravosti, ohrnovali nos nad jeho metodami. Ale když něco potřebovali vyřešit...tak to jim byl dobrý.
Zvenku se k němu donesl Baldrův smích. Nepatrně zaváhal.
Baldr mu přece nikdy...
Ale ostatní ano. Loki znechuceně pozoroval, jak na krásného boha hází, co ostrého je zrovna napadne. Barbaři.
"Připoj se!" vyzval Hóda a vložil mu do rukou luk s šípem.
Baldr se znovu rozesmál. Loki zavřel oči.
"Střílej."

Loki spokojeně kráčel lesem s pytlem přes rameno, než dorazil ke kusu velké šedé skály. Sundal pytel a zaťukal na kámen. Po chvíli čekání se skála rozestoupila a ven vykoukl kus hlavy malé holčičky.

"Ahoj, Helo," usmál se Loki.

"Čau, tati," pozdravila Hela a ustoupila ode dveří, čímž odhalila svou mtrvou polovinu tváře.

Loki vešel dovnitř a byl málem poražen osminohým koněm, který se mu hnal v ústrety. Na podlaze kolem celé místnosti se vinul obrovský had.

"Děti, řekněte Fenrymu, že jsem doma, mám pro vás nějaké suvenýry z Midgardu. Až tu planetu ovládnu, mohli bychom tam zajet na prázdniny!"

Většinu dětí si nepamatoval.
Když měsíc zavolal, bylo z něj zvíře. Přestože ho něžná obryně čekala doma s večeří. Přestože už měl víc panchartů, než dokázal uživit. Bohové neplatí alimenty, ale musí se postarat – tu a tam...

„Kdes byl?“

„V lese.“ Přeměnil se, stopoval zajíce, měl náhodný sex... „Neměla bys sem chodit. Víš, že jsem teď nebezpečný.“

„Nebojím se.“

Zavětří a otočí se: „Vlčatům řekni, že se táta vrátil...“

„Nevrátil. Les tě zas volá... Liščí démonka mi to řekla – ta, co s ní máš to malé.“

Váli provinile hledí do země. Mech ustupuje pod vlčími tlapami.

„Tak pojď, půjdeme domů...“

„Studentka architektury v Pise… Hm, to moc bije do očí. Mají tam vůbec architekturu? Tedy, na univerzitě. Jinak o ni není nouze… Jsem z Bergama a jsem sluha… služebná? Ne, špatné století a recept na malér.“
Opřela se o zábradlí. Vymyslet si identitu nebylo jen tak.
Kolem prošly vlající postavy v maskách.
Na kanálech se třpytily odlesky luceren na loďkách.
Kolem se toho dělo tolik, že nějak ustála i davy kolem.
Kdyby toho na ni bylo moc, mohla se vždycky stáhnout na hřbitovní ostrov.
Místo toho ale tančila a vypadla úchvatně.

Hel o benátském karnevalu pořídila dlouhý záznam do deníčku.