DMD č. 19. pro 19. 4. 2019. Téma: Hřích který se neodpouští

Místo, kam měla Yllanit odjet, patřilo nepochybně k tajemstvím Kamenného domu. Proto o něm Adeliza nechtěla mluvit.
Rotolf se však odbýt nenechal: „Slíbil jsem, že ji doprovodím.“
Zpytavě na něj pohlédla.
Tenhle upřený pohled nesnášel. Zatnul zuby. Pochybovala snad o jeho věrnosti? Copak ji už několikrát neprokázal? Vždyť k ní byl dokonce ještě loajálnější než ke knížeti! Což by mu samozřejmě Legelden nikdy neodpustil, kdyby to zjistil.
„Ráda bych ti vyhověla,“ přerušila protahující se ticho. „Ale je to složité. Musel by ses zavázat Kamennému domu. Nevím, zda po tobě něco takového vůbec smím žádat...“
„Jsem pánem svých rozhodnutí,“ ujistil ji.

Něco se dělo. A cítili to i ostatní kožoměnci v aréně. Postupně všichni přestali bojovat a vyčkávali.

A pak propuklo peklo! Někdo zaútočil na jejich věznitele.
Nejprve vyřadili hlavní světla. Zůstal je slabý svit svíček. Jiřímu to však stačilo.

Jiří je poznal ihned!
Václav s Nelou vedli útok.
Filip s Mirkem je chránili zezadu.

A pak najednou vstoupil do klece Tomáš a v Jiřím se vzedmula vlna nenávisti.

Starej se o svého kožoměnce. Pravidlo, které zradil. Možná že pro něj přišel. Ale už bylo pozdě. Nikdy mu neodpustí, že ho v těch lesích nejistil.

Bez váhání mu skočil po krku.

Malý kostelík, úplně obyčejný, ale Mickovi stačil, aby si v něm s Bohem promluvil. Přinesl s sebou výčitky svědomí a provaz.
„Nevím, jestli ještě někde seš,“ řekl do prázdna z lavice v první řadě. „I tak ti chci říct, že už je toho trochu moc.“
Vedl monolog doprovázený ševelením větru. Dřevěné trámoví nad ním poklidně vrzalo. Vyprávěl Bohovi hlavně o Jess, o tom, co mohlo být, kdyby také přežila.
„Do prdele s tím. Proč myslet na rodinu, když jsem ji nedoved ochránit. A do toho teď spím s tím klukem... Nevydržel jsem to, Bože... Jsem nechutnej.“
Trámoví zpívalo. Pevné trámoví.

„Promiňte, zdá se, že byste potřeboval pomoct.“
„Co se do mě navážíš?“
„Nenavážím se, já jen, že jste patrně sklouzl do bažiny a nemůžete ven.“
„To je moje věc.“
„To samozřejmě je. Já jen že mohu pomoci. Nic od vás nežádám, jen vás vytáhnu.“
„Nestarej se.“
„Vážně vás nechci obtěžovat, jen vám pomoct. Pak hned půjdu.“
„Ne, já nic nepotřebuju.“
„Ale vždyť se pořád propadáte! Za chvíli se utopíte!“
„Řekl jsem, že si poradim.“
„Ale jak?“
„Nemontuj se do mě!“
„A proč nechcete pomoct? Já vážně nic nechci, přísahám! Jen natáhněte ruku.“
„Nerozuměls? Poradím si. A přestaň mě laskavě obtěžovat!“

Hvězdný destruktor Avenger neúnavně pronásledoval loď jménem Millennium Falcon, které zcela zjevně nefungovaly hypermotory. Bylo jen otázkou času, kdy se dostane na dosah tažného paprsku Avengeru.
Kapitán Needa nervózně přecházel po můstku a netrpělivě vyčkával, kdy ten okamžik konečně nastane. Když tu náhle… Millennium Falcon zmizel ze všech radarů. Jako by se na místě vypařil. Žádný skok do hyperprostoru, prostě nic.
Veškeré optimistické vyhlídky na možné povýšení se najednou otočily zcela opačným směrem. Bylo totiž všeobecně známo, že Lord Vader selhání neodpouští.
Kapitán Needa však nepatřil k těm lidem, kteří hledají výmluvy. "Vezmu na sebe odpovědnost - včetně omluvy lordu Vaderovi."

Žena, stulená do klubíčka na gauči, se mírně chvěje. "Nevaroval mě," řekne do ticha místnosti. "Prostě mi řekl, ať se mu koukám nad pravé ucho, pak se mě dotkl na hlavě a řekl ostře: Spi."

"Teď nevím, co je skutečnost a co ne." Dodává a její hlas se ztrácí v prázdnotě prostoru. "Co jsem já a co je on? Kde končí moje mysl a začínají jeho sugesce?" Žena si nervózně hladí předloktí. Pamatuje si pocit důvěry, uhrančivé oči, dotek, příkaz, vlídná slova a potom probuzení.

Tak proč si vnitřně přijde trochu znásilněná?

"Hajzl jeden," uleví si.

Ale nějak to nestačí.

Mohli by toho o něm říct hodně, ale nebyl neupřímný.
Občas ho obviňovali z přílišné přímočarosti, tvrdosti a zbrklosti.
Když se mu něco nelíbilo, dal to provinilému patřičně najevo.
Na druhou stranu, občas člověk musí projevit i trochu velkorysosti.
V určitých hranicích, samozřejmě.
"Kolikrát mám odpustit tomu, kdo se proti mě proviní?"
Samotná otázka zní stroze, nevstřícně. Proto dodá trochu nesměleji: "...snad až sedmkrát?"
Číslo plnosti, to by mohlo stačit.
"Sedmdesát krát sedm krát," přišla uzemňující odpověď a pohled příliš laskavých očí.
Ten samý pohled, který se k němu otočil při kohoutím zakokrhání.
"Ještě alespoň jednou, Pane," zaprosily hořké slzy.

"A včel, mozeko, tu našu!"
Paličky se rozeběhnou po strunách cimbálu, smyčce po strunách houslí.
Hospoda dojatá mladým vínem se přidá vzápětí:
"Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází chasa ušlechtilá..."

Ušlechtilí ogaři se objímají kolem ramen, jímavá melodie jim vhání vlastenecké slzy do očí.
"Múčka, ty nespiváš? Ogaři, Múčka nechce spivat našu hemnu!"
"Mučka, ty snad nési Moravan?"
"Ty nési vlastenec!"
Múčka vlastenec je: "Jsem Moravan, a jsem také Čechoslovák."
"Morava mu nemrgas!"
"Ogaři, dáme mu par po tlamje!"

"Chasa ušlechtilá, žádostivá boje..," vyhrává cimbálovka a ogaři se snaží dostát slovům moravské hymny, co se do Múčky vejde.

O nebývalý skandál se postaral lví komentátor na atletickém mistrovství světa. Při běhu na 400 metrů věnoval neobvyklou pozornost jedné z gazelích sprinterek, o níž prohlásil, že je „naprosto k sežrání“, „neuvěřitelná kost“ a má „zlaté kejtičky“. Poté dodal, že si s ní klidně zaběhá.

Šokovaná sportovkyně si prý připadala jako v jámě lvové. Protože si nebyla jistá, zda jde spíše o sexuální obtěžování nebo o vyhrožování smrtí, pro jistotu obvinila lva z obojího.

Ať už se prokáže cokoliv, o místo komentátor přijde určitě.

„Přestože byl do práce jako lev, takové prohřešky se jednoduše nepromíjejí,“ dodal k případu jeho nadřízený.

Střely z bazukoidu páraly vybavení Kosmiku na padrť.
„Co do tý plechový hlavy zase vjelo?“ kvílel Kocour schovaný za dveřmi na záchod. „Udělal mi díru do obleku. Ohořelá rozhodně není barva sezóny!“
„Neskuhrej pořád, kocoure, aspoň jsi celej. To se se o mně říct nedá,“ odpověděl mu Lister a ukázal si na čerstvě ohořelou holou hlavu. Mezitím dozněla palba, jak střelec začal přebíjet.
„Nejde mi to do hlavy, negátor jsme mu přece vyměnili. Já věděl, že nemáme brát náhradní od toho replikanta, určitě tam nechal virus nebo něco."
„Humr a hnědý kečup?!“ zařval Kryton a znovu začal střílet po kabině.