Avevina totalita

varování: Je to ještě šílenější, než jste čekali...
Věnováno Julii k narozeninám. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby to nechtěla.
-------------------------------------------------------------------------
Ministra financí nemůže spát. Trápí ji starosti. Diktátora po ní chce zvýšení hotovosti ve státní pokladně. Inflace v poslední době vystoupala do závratné výšky. Ale jak?
Převalování ministru nakonec omrzelo. Hodila na sebe župan a vydala se do sklepení.
Ležela tak klidně. Oknem se tiše vkrádal měsíční svit a ozařoval její unavenou tvář. Když lehce pohnula hlavou, všimla si ministra nového přírůstku. V hnědých kadeřích se třpytil další, už třicátý stříbrný vlas. Lehkými prsty po něm ministra chňapla. Předmět všeobecného obdivu ani nepootevřel oči.
Zítra může být další dražba. To by bylo, aby lid nezaplatil horentní sumu za takovou vzácnost.

Znáte ten pocit, co přijde, když něco dotáhnete? Otevřou se nedozírné obzory.
Čistý papír na mém stole.
Začala jsem psát. Tak lehce jako už dlouho ne.
Slova. Slova. Slova.
Když se začalo stmívat, zvedla jsem oči.
S večerem šel chlad. Rozhodla jsem se zavřít okno.
Venku mávali fialovými vlajkami. A ještě pořád jásali.
Pak jsem si to uvědomila. Tohle už není hra. Tohle se skutečně stalo.
Na stole leží koncept prvního diktátorského projevu. S trochou nejisté naděje se rozhlížím okolo. Ale mám smůlu. Realita zrovna nemá chuť začít se smát a křičet apríl.
Kdo uvěří, že diktátoři maj těžkej život?

varování: Asi vám to přijde o ničem, zvlášť pokud neznáte fandom.
prohlášení: Povídka byla napsána za účelem zisku bodíku.
---------------------------------------------------------
Předseda se vydala do civilizace a přemítala, jestli už má dost sil uskutečnit své smělé plány. Stálo za ní dost lidí. (Fronty na tramvajenky okolo prvního bývají neuvěřitelné.) Ale vzadu v hlavě hlodal červík pochybností.
Nakonec se rozhodla, že nemá cenu s tím dál otálet. Se svými věrnými se vydala na pochod k sídlu vlády. Té, která bude už brzo nahrazena růžovou totalitou.
Davem s transparenty to zašumělo. Někdo vykřikl, že dorazila už i Zářná vzora. To rozhodlo. Dav se vrhl na hromadu žulových kamenů, které tu zbyly po dlaždičích, aby ji použil jako munici.
A tak byly kostky vrženy...

Začínal první den diktátořina nejoblíbenějšího měsíce. Duben byl vyhlášen měsícem velkých slavností. Diktátora totiž nebyla sobecká. Chtěla se s poslušnými a milujícími občany rozdělit o radost ze svých narozenin. Celý měsíc duben udělovala diktátora milosti. A rozdávala dary. Každému, kdo o to žádal. Vlastně je vnutila i tomu, kdo s ní nechtěl mít nic do činění.
I dnes měla milostivou náladu.
Vstoupila do cely Objektu, který byl už roky nazýván Zářnou vzorou.
„Jdi, můžeš ven“ pronesla diktátora a otevřela mříž.
Objekt se unavenýma očima podíval směr svoboda.
„To znám. Jako každý rok. A při prvním kroku zazní tvé kruté apríl!“