Avevina totalita

Poznámka: Hned od začátku to rozjíždíme ve stylu BJB (bodík je bodík).
Varování pro neznalé fandomu: Totalita je drsná.
Země se chvěla vzrušením.
Měsíc předem se na náměstí objevily obrovské hodiny s odpočítávadlem, které neúprosně pomalu odměřovalo zbývající čas.
Šedesát úřednic, které na ně ze svých kanceláří viděly, museli hospitalizovat s akutním poškozením zraku zapříčiněným nedostatečným mrkáním.
Nejméně stovka lidí byla zadržena při pokusech hodiny pošoupnout.
Márnice zely prázdnotou, dokonce i počet sebevražd klesl na historické minimum. Teď stálo za to neumírat.
Poslední týden nikdo nemluvil o ničem jiném. Ve školách upustili od snah vyučovat, šéfové nestačili podepisovat dovolené.
V onen dlouho očekávaný den ze všech novinových stojanů vyřvávaly palcové titulky Blesku: Již dnes zveřejní Zářná vzora další kapču!!!

Téma: Co není v hlavě, musí být v nohách.
Fandom: Avevina totalita
Věnování: sice trošku se zpožděním, ale přece, všechno nejlepší, Ave!
Ministra školství proběhla dlouhou chodbou plnou dveří. Mířila samozřejmě až to těch nejvzdálenějších. Chtěla do dveří vtrhnout jako velká voda, ale na poslední chvíli si uvědomila, že občas je potřeba zachovávat dekorum. Nakráčela elegantně do zasedací místnosti, usmála se na totalitní elitu. Okolo stolu sedělo na fialových židlích zase o pár lidí víc. Hlavně přítomnost adoptivní dcery dělala ministře vyloženě radost. Dobře si s Povrchní cenzorou vybraly.
„No a nyní prezentace,“ kývla diktátora.
Ministra školství zbledla. Prezentace se válela na stole v její kanceláři.
Protočila oči a nešťastně vzdychla. Takže si tu dlouhou chodbu proběhne ještě dvakrát…

fandom: avevina totalita
poznámka: Bodík je bodík, znáte to...
--------------------------
Procesor přestal vydávat podrážděné zvuky, což znamenalo, že počítač se probudil a ona se může podívat, jestli jí nepřišel vytoužený e-mail od Předmětu obdivu. Místo toho však našla jen další dopis od nepřítele, o kterém předem věděla, že ji bude stát několik dnů života.
Neodbytný pocit si nech od cesty. Ještě nejsi diktátora, tak se podřiď a buď střízlivá, jasný? Nebo plánuj puč.
Tak tohle už přestává všechno. Musí s tím něco udělat. Předseda si demonstrativně otevřela láhev Modrého portugalu a dvojklikem spustila další aplikaci. Očima přelétla zobrazená data a s vervou se dala do pilování posledních detailů chystaného převratu.

fandom: avevina totalita
poznámka: Donuťme ji, aby měla ráda vlastní dítě!
--------------------------
Juliánkovi se dostávalo mu odpovídající výchovy pod vedením ministryně školství a osobního dohledu Diktátory. Rostl jako z vody. Stejně rostla jeho zvědavost.
Jednoho dne mu ukázali ve sklepení Vzoru, ale nikdo mu nedovedl vysvětlit, proč je za mříží. Vrtalo mu to hlavou.
V noci se mu povedlo nepozorovaně se připlížit zpátky k cele. Donesl vězenkyni mrkvový koláček.
Juliánek se s tetou Vzorou brzy skamarádil. Nosil jí tajně koláčky a ona mu vypravovala báječné vzrušující dobrodružné příběhy, aniž o tom někdo věděl. Jaké pak bylo překvapení Diktátory, když si chlapec jako dárek k narozeninám vybral mezi všemi plyšáky toho jediného šneka.

fandom: avevina totalita
poznámka: Za tohle může ave, která měla nějaké zvláštní poznámky ohledně toho, že jsou na ni lidi zlí. Tak aby viděla. (A může taky tuhle poznámku považovat za věnování.)
varování: Napsáno během polední pauzy.
---------------------------------------------------------
Diktátora byla plně zabraná do přípravy nového programu na podporu vzdělanosti. Blížilo se poledne. Jedním očkem kontrolovala na monitoru, zda se už začaly rozdávat mrkvové příděly.
Ručička dosáhla dvanáctky a v tento symbolický okamžik diktátora pocítila, že nadešla její chvíle. Chvíle, na kterou čeká celá země. Spisovatelé a spisovatelky se už dávno začali mezi sebou rvát, kdo napíše nejlepší oslavnou báseň. A ona bude rozdávat vyznamenání.
Příroda ale nečeká a nutí diktátoru přivolat asistenci.
Za 48 minut je malý Juliánek na světě. 51 cm a 3350 g. Diktátora ho předá pečovatelkám a přesně ve 13:00 zasedne zpět ke své práci.

fandom: avevina totalita
poznámka: Není zdravé občas sama sebe zabít?
varování: Neumím přesně zformulovat, ale varováni byste být měli.
-----------------------------------------------------------
Konečně nastala její poslední hodinka. Navzdory všem předpovědím a výhrůžkám diktátory to nebylo u té zdi.
Nastal čas bilancovat, řekla si. Jak to bylo s jejím realismem?
Když jí bylo pět, chtěla být baletkou. Se svou nadváhou a neohrabaností. Jak směšné.
V deseti chtěla být učitelkou. Se svými hlasivkami a nervy. Absurdní.
Ve dvaceti chtěla být mnichem. Ale nehodlala si měnit pohlaví. Patetické.
Ve třiceti chtěla být společnicí Doktora. To bylo realistické přání.
Od té doby už chtěla jen najít svůj pokoj.
Doběhla šedesátá minuta její poslední hodiny a ona vydechla naposledy.
Totalita se zbavila veřejného nepřítele.
Svůj pokoj našla.

V Paláci lidstva je mnoho dveří.
Jsou tu dveře do kanceláří všech minister a ministrů. Růžovofialové dveře do pokojíku, v němž Skvělá Budoucnost tluče panenkou do stolku, protože CHCE DALŠÍ MRKVOVÝ DORTÍK.
Pak pancéřové dveře do pokojů Diktátory. Je pronásledována děsy z budoucna i minula. Bohužel občas se dostanou i za dveře. Diktátora by je zakázala, ale... vlastně nechce. Je ráda, že ve svých komnatách není sama. I děsi jsou lepší než nic. Vlastně si s nimi Diktátora dobře rozumí. Hra na schovávanou je nikdy neomrzí.
Jsou tu dvířka, která vedou ke kobce Zářné Vzory.
A pak tyhle.
Otevři je...

varování: Obsahuje strašné byrokratické žvásty.
----------------------------------------------------------------------
Ministryně školství nervózně přešlápla a odkašlala si.
Poměry se ani po státním převratu ve školství moc nezměnily. Stále trvalo léta, než se podařilo prosadit potřebné reformy. Starému RVPčku ale konečně odzvonilo. Navíc doporučení o genderové vyváženosti vyjadřování byla značně upravena a doplněna nařízeními, která byla i dalším menšinovým skupinám obyvatelstva nakloněna mnohem příznivěji. Nehledě na to, že politika vlády tyto skupiny podporovala i jinými způsoby.
Ministryně pohlédla na odpočitávadlo. Ještě sedmnáct vteřin do zahájení přímého přenosu jejího přelomového projevu. Nonšalantně sáhla do kapsy saka a sáhla po strojopisném konceptu. Našla však jen starý papírový kapesník. Už zase bude muset improvizovat.

fandom: Avevina totalita
pozn. Ano, začínám se sama sebe děsit...
V pondělí řekla: Budiž diktatura! A byla diktatura.
V úterý zvolila svému režimu veřejného nepřítele. A hrozila. Tak byla vedena hranice oddělující přívržence od odpůrců.
Ve středu přidělila funkce věrným a ustavila vládu. A slibovala. Proto byli její ministři loajální.
Ve čtvrtek zvolila barvy a úderná hesla. A rozkazovala. Tak fialová vítězně zavlála nad krajem.
V pátek pronesla provolání k lidu. Získala další věrné následovníky. A lhala. Proto ji tolik oslavovali.
V sobotu se setkala se Zářnou vzorou. Obě mlčely. To bylo obzvláště obtížné. Realita.
A když přišlo nedělní ráno, přetáhla si peřinu přes hlavu a rozbrečela se do polštáře.

Je nedělní ráno. Alespoň myslím. Čas mi vzala jako první. Prý se tak budu moci lépe soustředit.
Nemám ani obligátní malé zamřížované okénko. I oblohu mi vzala. Aby mě nerozptylovala.
Vzala mi slunce, vítr i déšť. A moře. Sakra, jak mně se jen stýská po moři! Po vodní hladině…
Nejhorší je, že mi vzala možnost psát. Slova na papíře by dokázala prorazit tyhle zdi. Vrátit mi oblohu, slunce i to moře. Nejen to. Položila by mi vesmír do dlaně.
Jenomže já psát nesmím. Tu radost jí neudělám.
Sedím na podlaze a hlavu mám plnou příběhů, které si nikdy nikdo nepřečte.