Avevina totalita

fandom: avevina totalita
poznámka: Jak říkám, toto je příliš inspirativní fandom.
--------------------------------------------------------
Nebyla to zrovna rychlá akce, spíš dlouho propracovávaný a vypilovávaný plán. Tak dlouho se o to diktátora snažila, že se to jednou povést muselo. Pravdou taky bylo, že k stáru to šlo s veřejným nepřítelem z kopce. A pokud měla být upřímná, to „k stáru“ se jí týkalo v podstatě od dob puče.
Konečně ji chytili. Teď seděla v podzemní kobce a čekala na úsvit. O jejím osudu už prý bylo rozhodnuto. Veřejný nepřítel se vždycky snažila být realistická.
Ale když uslyšela nesmělé ťukání – bylo to za zdí? – nemohla se zbavit intenzivního pocitu, že smrt už jí klepe na dveře...

poznámka: Asi bych měla psát víc i v jiných fandomech, ale když tenhle je tak inspirativní a pro drabble jako stvořený...
----------------------------------------------------------------
Zářná vzora si popostrčila brýle. Už třetí den kromě nezbytných mrkví dostávala i solidní stravu. Dneska přišla sama diktátora a dala jí kus čokoládové tyčinky. Je to jasné: musí se udělat nové propagační fotky a diktátora chce, aby na nich Vzora měla zdravější barvu. Pohrdlivě si odfrkla. Proč ji radši nepustí na chvilku na sluníčko?
Změnu jídelníčku ucítila i šedivá myš, Vzořina stará známá. Po očku na ni hleděla a váhala, jestli má jít blíž. Vězeňkyně vzala kus sýra a nabídla ho myši. Byla ráda, že má chvíli společnost. A zvrhle doufala, že z té čokolády bude mít ošklivé uhry.

poznámka: Uvědomuju si, že po vzletném stylu, kterým píše ave a který si můžete připomenout zde, je tohle suché, nepoetické, a jak doufám, o poznání realističtější.
-----------------------------------------------------------------
Pozapomenutý klíč jí stále leží u nohou. Diktátora horečně přemýšlí, zatímco kolem pobíhají věrní nohsledové a nohsledky.
Jediným důstojným gestem je utiší. Pak je pošle pryč.
Agenti už vyrazili.
Hnutí odporu v posledních měsících sílilo. Dokonce dostala i jeden anonymní dopis. Asi tohle měla čekat. Byla ale příliš zaměstnaná, příliš se starala o svůj nevděčný lid, dívala se příliš dopředu.
Je čas sebrat se, znovu se nadechnout, dát se do práce…
Cestou zavadila o kus tkaniny. Tmavomodrá říkala jediné: nepřítel ztratila část svého chatrného oděvu. Diktátora látku pevně uchopila. Ona už zařídí, že se tahle oběť ukáže jako zhola zbytečná!

Hlavní stan. Hnutí odporu.
Musíme se trefit do citlivého místa!
Je plán? Varianta A, B, C!
Zachráníme Zářnou vzoru. Zatraceně!
A nejdřív přijde varování.
Výbuch! Pár vhodně umístěných náloží.
Klasicky. Dovnitř a ven.
Jen tiše, čas se krátí. Hlídka na obhlídce.
Než se usadí prach.
Teď kudy?
Zářná vzora.
Brání se? Je jen rozespalá. Překvapená. Už nečekala.
Hvězdná obloha.
Dokázali jsme to! Ještě pořád šeptejte.
*
Diktátora. Tiché kroky ve tmě.
Koušu se do rtu.
Prázdný pokoj.
... když se nevrátí, nikdy mi nepatřila.
Trosky dveří.
Převracím v prstech nepotřebný kousek kovu.
Cinknutí. Padá.
Nesehnu se pro něj. Klíč, kterému zničili zámek.

poznámka: Zpráva je z oficiálního periodika – je na vás, nakolik jí budete věřit. (A nepopírám, že byla částečně inspirována touto zprávou.)
----------------------------------------------------
(Z vládního paláce)
Nový počítač a převratný operační systém ovladatelný pomocí sedmi fialových knoflíků byl dnes představen veřejnosti. Také bylo oznámeno, že Zářná vzora, která se na vývoji osobně podílela, byla jmenována ministryní informatiky.
V soupravě je dodáváno Avevino kukátko, které uživatele provede všemi schválenými weby, a také hry „Juliman“ či „Zlynčujte si veřejného nepřítele“.
Dojatá diktátora při slavnostním představení zavzpomínala na své mládí, kdy ještě existovaly problémy s výpočetní technikou.
Systém bude v prodeji již zítra a ministerstvo informatiky při té příležitosti upozorňuje, že starší verze počítačů, jejichž držení je ode dneška trestné, lze bezplatně odevzdat ve sběrných surovinách.

poznámka: Omlouvám se za tu mařenovitost.
----------------------------------------------------
Zlá beta seděla uprostřed opuštěného lomu, který byl už dlouho jejím novým domovem.
Dnes se ještě nerozhodla, jak si opatří něco k jídlu. Šípkový keř na konci lomu byl skoro očesaný a na kořínky zrovna neměla chuť.
Byla realista, ale začínala mít pocit, že realismus je luxus, který si už nemůže dovolit. Zbývalo držet se jediné naděje – že ji najde. Z blízkého hájku přitáhla asi třicet větví a poskládala z nich výkřik, který dlouhé měsíce chtěla vyřvat z plných plic: Doktore!
Zbytky jejího realismu ji donutily nápis ihned rozmetat. Jediní, kdo by si nápisu mohl všimnout, byli špioni všemocné diktátory.

Poznámka: Já se strašně omlouvám, ale nemohla jsem jinak. Na mou duši doléhá vzpomínka na Alexandru Berkovou.
Ministra práce učinila první prohlášení. Od této chvíle je povinné při práci zpívat. Arci pouze písně oslavné a díkuvzdávající, ale i to je pokrok, ne? A pokrok, holenku, pokrok nezastavíš, ten se dostane všude. Na oslavu tohoto rozhodnutí potvrzeného slavnostně Diktátorou byla rozdána mimořádná dávka chlebů pro všechny, kdo se neprovinili, ať už čímkoliv. Ministra financí a Ministra výživy u této příležitosti vystoupily na veřejnosti a oslavným projevem pochválily úspornost tohoto opatření. Podvrchní cenzora již sepsala seznam doporučených písní,
které budou zamřížovaným okénkem dnes a denně doléhat k uchu Zářné Vzory,
která potom...
protože pro ni to všechno...
přece...
ne?

poznámka: Nejlepší obrana je útok...
------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve sklepení je jedno, jak je venku. Léto jako zima, den jako noc. Některé znaky jara však ignorovat nelze. Ptačí zpěv, svědící nos…
To se pak Vzora cítí osaměle. Někdy se jí zasteskne i po Zlé betě, ačkoliv obyčejně ji chce spíš uškrtit. Diktátora sice tvrdí, že Beta teď vede ministerstvo zahraničí, musí jezdit po světě, a proto nemá čas, ale Vzora v hloubi duši ví, že to jsou jen lži, které ji mají ukolébat.
Když jeden kos sletěl k okýnku vysoko u stropu a spustil nanovo, jen si povzdechla a sesula se mezi hromadu papírů a stále ořezaných tužek.

Poznámka: Realita a fikce se prolínají čím dál nebezpečněji...
Když nad Avevinou totalitou zakroužily vlaštovky a vítr zvedl vůni rašící trávy, vyhlásila diktátora Den Jarní Hry. Na paměť jednoho dávného jarního odpoledne mohli všichni poddaní na den upustit od své práce a odávajíce se hře, velebit dobrou diktátoru.
Diktátora šla v kruhu svých věrných příkladem. Ministr pro zdraví a spokojenost lidu chystal hřiště sledován jejím pozorným pohledem. Ministra financí a Šílená lingvistka poněkud nervózně očekávaly začátek hry. I zářná vzora byla pro ten den propuštěna ze své klauzury a trochu oslněně mrkala do jarního slunce. Konečně bylo všechno přichystáno. Diktátora sáhla do svého fialového měšce a odcvrnkla první kuličku.

poznámka: Technika je zlo!
Nočním tichem se nesou vzteklé údery do klávesnice.
„*píp*“ procedí skrz zuby budoucí všesvětová diktátora, „*píp* *píp* *píp* *píp*“
A několik úderů ještě vzteklejších.
Když tu náhle v temném koutě zlatavá záře. Tři rychlé kroky. Ruce diktátořiny jsou odstrčeny a jiné prsty se lehce rozběhnou po klávesnici.
Diktátora fascinovaně zvedne oči a zírá.
„Jmenuji se Gary, Gary Stu,“ představí se dosud neznámý, usměje se, dvorně políbí diktátoře ruku a znovu zmizí ve zlatavé záři.
Diktátora zamrká, aby se zbavila oslnivých mžitek před očima. Potom se podívá na obrazovku. Ach! Všechno je v pořádku. Její plán na ovládnutí planety byl zachráněn!