DMD č. 21. pro 21. 4. 2019. Téma: Jednou za sto let

Ředitelé Bradavic každoročně varovali studenty před vstupem do Zakázaného lesa.
Většinou marně. Každý rok se našel jeden či dva neposluchové.
Většinou se jim nic nestalo, kromě takových drobností jako je zlomená noha či otřes mozku.

Avšak jednou za sto let pořádali kentauři Slavnost Plodnosti. V tu dobu jim mizelo z cesty vše, co mělo aspoň ždibíček zdravého rozumu. Což se nedalo říct o pubertálních kouzelnících. Kombinace rozbouřených hormonů a ješitných eg způsobila, že ani dvojnásobné varování nezabralo. Jenže tentokrát to provinilce stálo život. Zatím k tomu došlo pokaždé. Letos Minerva McGonagallová přísahala, že nikdo nezemře. I kdyby měla studenty omráčit.

"Ovšemže mluvil o lásce, takové, která vzklíčí jednou za sto let a věky přetrvává, když si mě namlouval, když si mě přišel vyprosit. Já si ho vzala pouze pro peníze," podívala se na mě úkosem. Vplouvali jsme do přístavu a já sledoval město, kanály, gondoly a vyhýbal se výzvě v jejím pohledu.
Později toho dne jsem je potkal na náměstí svatého Marka, on se pomalu šoural, starý a shrbený, však s jasným zrakem mladíka. Ona vedle něj, vysoká a ztepilá, netrpělivě přizpůsobovala svůj krok jeho.
Blížilo se k poledni. V neúprosném jasu italského slunce byly její oči matné, jako stoleté.

"Tak jdeme na to?" zeptal se Galt'aran rozverně a zamával svazkem čtverečkovaných papírů.
Haralal se zatvářil zmateně, jednou za sto let sestoupil bůh na Zeměplochu, aby předal veleknězi tajemná mystéria. Vůbec se to neodvíjelo tak, jak čekal.
"Cože?" vyhrkl.
"Jdeme hrát piškvorky."
"Cože?!"
Galt'aran si povzdech: "Nechápu, proč se vždycky tak divíte. S tím vaším prvním prorokem jsem se domluvil na tom, že vás budu chránit a tak podobně, za pravidelnou partičku piškvorek."
"Ale lidé očekávají, že od tebe přinesu nadplošskou moudrost a tajemná mystéria!" vybuchl velekněz poněkud neuctivě.
Bůh mávl rukou: "Tak si taky něco vymysli. Křížek nebo kolečko?"

Že jednou za uherský rok přijde přednostu kanceláře navštívit jeskyňka s jejich dcerou, to se k vám asi doneslo. Ale nevíte, kdo jednou za sto let navštěvuje rytíře Smila.

Etymologická vsuvka: píše se to s měkkým, což by Chvojka jako učitel dějepisu měl vědět. Smil Flaška z Pardubic nebyl žádný ořezávátko. To jméno znamená zbožný, o čemž mám pochyby já, Jaroslav Vrchlický i Smilův návštěvník. Protože k tomu jménu mnohem lépe pasuje slovo smilstvo.

Takže ten návštěvník. Jednou za sto let odvolá všechno zachraňování světa, focení pro charitativní kalendáře a flirtování s kýmkoli a čímkoli a se Smilem celou noc...

Drahá Dezinvektilo,

ptala ses na naději. Nebudu se zabývat stavem, kdy pacienta přimějeme veškerou naději odhodit. Skrývá nebezpečí: Nemálo pacientů nám uniklo, protože v poslední chvíli, kdy pro jejich pozemské žití bylo pozdě, prohlédli a přijali nabízenou ruku Nepřítele.
Lepší je pacientům občas přikrášlená zrníčka naděje předkládat. Vzbudit pocit, že právě tohle jim změní život, že za tím musí jít, na nikoho a nic nedbat.
My se pak můžeme radovat z rozbitých vztahů, opuštěných povinností, nesplněných slibů…
Znovu a znovu, protože při troše obratnosti pacientovi nikdy nedojde, kolik těch jedinečných příležitostí za svůj krátký život potkal.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

The hall was beautiful. Filled with dancers, expensive paintings and classical music. This was the largest vampire ball in Europe. An event that happens only once in a hundred years. Lestat smiled and took Nicki's hand. They danced, had some blood and then they kissed. They playfully hid in the shadows and then kissed some more. Since Nicolas became a vampire, their lives felt full again. Happy even. If only the night would never end.

That evening Lestat woke up screaming and crying. Alone. He'd never admit it but since Nicki killed himself, Lestat couldn't sleep. Couldn't escape those nightmares.

Zakřivenou čepelí přejel po předloktí a krev zkropila prastarou rytinu. Netrvalo dlouho a karmínové krůpěje se vsákly do kamene. Rituál byl téměř připraven.
Světlo pronikající zřícenou střechou kdysi honosného chrámu dohasínalo, jak se slunce blížilo k plnému zatmění. Ještě jednou si s pýchou prohlédl své dílo a v rukou sevřel prastarý grimoár vázaný v lidské kůži. Vtom se zhroutil na zem, jak jím projela bolest.
„Přišel čas, planety jsou na svých pozicích. Teď anebo až za sto let!“ uslyšel šeptat hlas svého pána.
Horečnatě ale pečlivě přednesl formuli rituálu a zkolaboval.
Z brány světů vystoupila tlama plná zubů a očí.

Kdo se pozorně dívá, dočká se okamžiku, kdy se otevřou skryté dveře do tajemné země. Stane se to jednou za sto let.
Jejich podoba není pevná, vzaly už na sebe tíhu hradní brány i lehkost tepaných vrátek zahradního altánu.
Kdo je v úleku nezabouchne a odváží se jimi projít, se vydá na cestu, která navždy změní jeho život, nebo ho zabije.
Kdo projde skrytými dveřmi, už nikdy nebude stejný.
Budeš je hledat? Pak bys měl poznat ještě jedno tajemství. Otevřou se jednou za sto let, ale pokud toužíš změnit svůj život, stačí ti síla vůle a řada docela obyčejných dnů.

Rozsáhlý klan Weasleyů se sešel v plném počtu tak zřídka, že Ron už poněkolikáté všechny obcházel a přepočítával.

"To není možný. Nikdo nechybí! To se stane tak jednou za sto let!" opakoval každému, kdo byl ochoten poslouchat.

Opravdu výjimečně dorazili všichni. Hermiona, která byla neuvěřitelně zaměstnaná, James Sirius, který byl každou chvíli někde pryč kvůli famrpálu, Teddy, který s sebou vzal několik svých opuštěných vlčat...

A Ginny. Sama.

"Kde je Dean?" uniklo Harrymu, když ji zahlédl.

Lily Luna ho vzala kolem ramen.

"Tati... mamka není s Deanem už asi čtyři roky."

Harry vykulil oči. "Proč nic neřekla?!"

Lily si povzdechla.

VÝCHODNÍ FRONTA 1917
V zákopu se krčí vojáci a snaží se ve svých dírách co nejlépe uchránit před deštěm, který postupně mění zákop v bažinu.
Dva kamarádi, kteří zde již čtyři měsíce odolávají počasí, nepříteli, nemocem a krysám, si podávají láhev pálenky.
Oba mlčí zahloubaní do svých myšlenek. Jeden z mazáků se však náhle uchechtne.
"Zkus si třeba představit, že by si na tohle někdo jednou za sto let chtěl hrát"
"Tak to by byla pěkná šílenost" zachechtal se druhý mazák a přihnul si z nabízené láhve.

MLADĚJOV V ČECHÁCH 2017
"Vážení diváci, vítáme vás na rekonstrukci bitvy u Zborova..."