Odysseia

Oči zchytralého Odysea, z Láerta vladyky jasného nereagovaly na podněty. Kirké do něj zamyšleně šťouchla nohou.
Tohle si možná nezasloužil. Lahvička místo moudrosti přinesla Odyseovi další trip do podsvětí.
Přes víčka se mu teď promítá celá válka, rychlonohý Achilles, padlý silák Ajás, Odyseův stařičký otec, obětní krávy i moudrý věštec Teiresiés, jenž mu snad konečně poradil. Ale taky dost bolesti a hrůz.
"Neměla bych tě v tom nechat..." Kirké do vypila druhou lahvičku a ulehla do stínu stromu.
Když uslyšel její pravidelné oddechování, Odyseus otevřel oko, pak druhé, nakonec vstal a vzal si její hůlku.
"Uvidíme, jak budeš vyjednávat teď."

„Já to vzdávám,“ řekl Eurylochos a prudce vstal od potrhané, sluncem, deštěm i vodou poničené mapy. „Přes moře se domů nedostaneme nikdy. Nešlo by někde zakotvit a vzít to po souši?“
Perimedes od mapy ani nevzhlédl, jen metodicky zakreslil nejnovější monstrum, které je stálo dva námořníky a zásobu rumu. Chvíli musel hledat místo, které ještě žádnou značku nemělo. „To už jsme zkoušeli, nepamatuješ si ty kanibaly?“
„Dochází mi nápady. A co Odysseův plán?“
Perimedes svraštil obočí. „Já chápu, že kůň fungoval proti Trojanům. Ale rozsekat naši poslední plavby schopnou loď, a postavit z ní dřevěnou velrybu? Takhle zoufalí ještě nejsme.“

Bolestná touha jím zmítala a vzteky se mu tmělo před očima.
„Poslouchejte mě! Vždyť nejste hluší, no tak, odezírejte mi ze rtů, nařizuji vám to!“ řval, až se zajíkal.
Nikdo z mužů ani nezvedl hlavu. Škubal sebou a dupal – dělají to schválně, rozhodně to dělají schválně, nedívají se ani jeho směrem, za to zaplatí, krvavě zaplatí! Kdesi vzadu v hlavě jakoby vzpomínka, že jim to nařídil sám, že i ty provazy si na sebe vymyslel on, ale to byl nesmysl, zhůvěřilost!
„Pusťte mě, je mi jedno, že mě to zabije!“ ječel a myslel to smrtelně vážně. Naštěstí ho nikdo neposlouchal.

V hodovní síni se smrákalo. Některým se v hlavě ještě honily myšlenky, zastřené vínem.
„Už to trvá dlouho, ale já vydržím. Tenhle pěkný malý ostrov mi za to stojí. Vybere si mne, jsem z nich nejmocnější.“
„Doufám, že si vybere co nejpozději. Nebudu to já, ale hostiny jsou fajn.“
„Jak se teď hezky zachovala k tomu žebrákovi. Je krásná, ale celá vyčerpaná. Musím ji před těmi pitomci chránit. Pořád miluje svého muže. Mohl bych jí o něm povědět pár nepěkných historek od Tróje – vždyť jsem tam byl taky. Ale neudělám to. To by bylo moc laciné. Budu raději dál čekat.“