Kladivo na čaroděje

Zastavili se až na Malostranském náměstí. Walter ztěžka oddechoval, zjevně na pokraji sil, Vincenc vypadal znechuceně, asi že se nemohl poprat a Klaudie měla lehce nepřítomný pohled někoho, koho právě začala bolet hlava.
„Svěřila se ti Otýlie, proč stojí zrovna o tuhle rusalku?“ udeřila na Felixe, jakmile se dostali do bezpečí.
„Ani ne,“ přiznal. „Proč? Zjistila jsi něco?“
„Moc ne, protože ta rusalka je dost šílená i na vodní vílu, ale jedno vím jistě. Je to Otýliina dcera. A matku i ve svém šílenství nenávidí tak, že bych to od ní klidně mohla chytit, i kdybych doteď měla Otýlii ráda.

„Potřebuje Otýlie zrovna tuhle rusalku?“ nadhodila Klaudie. „Určitě jich je ve Vltavě víc.“
Felix se nadechl k odpovědi, když se z vody ozvalo zaječení hodné spíš bánší, než vodní víly.
„Otýlie?“ vřískala rusalka vztekle. „Ta stará čarodějnice? To ona vás poslala?“
„Vypadá to, že Otylka není zrovna všeobecně oblíbená osoba,“ konstatoval Vincenc a se zájmem pozoroval vodu. Řeka na rusalčin hněv reagovala po svém. Vzdouvající se vlny málem překlopily projíždějící motorový člun a hladina se začínala sápat ven z břehů, směrem k postávající čtveřici.
„Vyhlašuji taktický ústup,“ zavelel Felix a dal se na útěk. Ostatní ho víc než ochotně následovali.

Z Otýliiných informací Felix usoudil, že se bude rusalka zdržovat poblíž Malostranské, ale pokud možno mimo větší davy lidí. Tak se snaživě škrábali po špatně dostupných březích a prolézali křoviska. Narazili na pár bezdomovců, ale na rusalku ne.
Tu nakonec našli na volně přístupném nábřeží, kousek od Mánesova mostu. Seděla pod stromem, máchala si nohy ve vodě a dělala obličeje na turisty. Turisté ji houfně ignorovali. Nejspíš, že ji kryla magie.
Když si uvědomila, že ji někdo vidí, mrskla sebou a byla v řece.
„Très bien,“ okomentoval to Walter a vytáhl si z vlasů suchou větev. „Už můžeme jít domů?“

Vincence podrobnosti o dnešní misi celkem nezajímají. Zvědavě se rozhlíží kolem a pohled mu padne na pomlázku, vyhozenou do koše u cesty. Vzpomínka na nedávné svátky má proutí trochu roztřepené, ale barevné střapce na konci vesele povlávají ve větru.
„Hele!“ zajásá. „Mohli bysme si s Ester udělat Velikonoce.“
„Jen aby ti nezmalovala vejce,“ ušklíbne se Felix a pro jistotu ještě výmluvným posunkem naznačí, o kterých vejcí mluví. A slepičí to rozhodně nejsou.
„Myslíš, že by?“ zabručí Vincenc zamyšleně. Nezdá se ale, že by ho Felixovo varování od plánu na veselé hrátky s Ester odradilo. Rozhodně pomlázku, vytaženou z odpadků, nezahodí.

„Co vlastně té rusalce chceme?“ ozve se Klaudie, aby zaplašila nepříjemné vzpomínky.
„Výměnný obchod,“ upustí Felix informaci.
„Něco konkrétního?“ Klaudie moc o magii věci neví, ale že může mít rusalka leccos mocného je jí jasné.
„Cokoliv jejího,“ překvapí Felix. „Třeba kus šatů nebo nějakou škebli.“
Klaudie to zjevně překvapí. Felix s ní v duchu souhlasí. Hlavně proto, kolik Otýlie nabídla za tak neurčitou tretku.
Věci dotýkané rusalkou sice mají všechny zbytkovou moc, ale minimální. Na druhou stranu, měly by to být slušné peníze za minimum práce, nejspíš jen proto, že se Otýlie k řece bojí. Tak co by se hádal.

Klaudie se táhne kus za ostatními a vzpomíná. Otýlie byla stará svraskalá čarodějnice už když se prvně potkaly. To ještě byla Klaudie svobodná.
Bohužel se ukázalo, že mají stejný vkus na chlapy. A Otýlie měla své metody. Očarovala jejich vyhlídnutému boty, že šel za ní jak robot.
Klaudie to věděla, ale co mohla dělat? Vrhnout se na něj a začít ho zouvat?
Nakonec na něj skočila po svém. Rovnou do hlavy. Uspěla jen na půl. Boty sundal a s Otýlií už nikdy nepromluvil.
Ale s Klaudií taky ne. Její zásah ho vyděsil tak, že se raději odstěhoval kamsi do Tater.

Proč vlastně jdeme vyslýchat nějakou rusalku?“ zajímá se Klaudie.
„Protože za to dostaneme zaplaceno,“ odsekne Felix. Klaudii to zjevně nestačí.
„Zaplaceno od koho?“ dožaduje se. „A za co přesně? Není to náhodou zas nějaký tvůj pochybný kšeft?“
„Zaplaceno od Otýlie,“ upřesní Felix.
„Od Otýlie? Od té ochechule? Pro tu si dělej sám,“ zaječí Klaudie.
„To jsem čekal. Stará zášť místo profesionální neutrality vůči platícímu zákazníkovi, který se nám nás obrátil v nouzi,“ pronese Felix vyčítavě. „No, nutit tě nebudu.“
Obrátí se k odchodu a Vincenc s Waterem ho následují. Po chvilce váhání je s mumláním „Otýlie, fosílie“ dožene i Klaudie.

„Jdeme si promluvit s rusalkou,“ informuje Felix.
„Promluvit, jo?“ Vincenc výmluvně uhodí pěstí do dlaně.
„Promluvit,“ ujistí ho Felix. „Ty jdeš, protože z nějakého záhadného důvodu ženy přitahuješ.“
Klaudie si tiše odfrkne.
„Přinejmenším některé,“ upřesní Felix. „Magicky nadané.“
Klaudie si odfrkne hlasitěji a Felix raději zmlkne.
„Jo ták,“ chytí se Vincenc, „chceš zneužít můj sex appeal. To se Ester nebude líbit, že mě chceš takhle zaprodat.“
Felix ho ignoruje. „Mluvit budu já,“ instruuje tým. „Klaudie je s námi jako ženský prvek pochopení,“ poklepe si významně na čelo „a Walter bude v záloze, kdyby, no rusalky jsou v podstatě mrtvé, jasné?“

Vůz se setrvačností prořítil zastávkou. Jízdu vzdal až v další zatáčce. Kupodivu se nepřeklopil, zato se zasekl tak, že účinně blokuje její průjezd.
"Nemohl jsi ukrást auto, jako obvykle?" zeptá se Felix.
"Tramvaj jsem ještě neřídil," pokrčí Vincenc rameny.
"Mohl jsi někoho zabít," nabere konečně dech Klaudie. Z jejího pohledu jasně čiší otázka, jestli má Vincencovo šílenství nějaké meze.
"Nikdo v ní nebyl," brání se Vincenc. A ti okolo můžou uskočit ne?
Na námitku proti téhle logice se nevzmůže nikdo. Ani na otázku, kde vzal Vincenc prázdnou tramvaj. Zato odpověď na tu Klaudiinu je jasná. Vincencovo šílenství je zřejmě bezmezné.

„Kde je sakra Vincenc?“
Klaudie pokrčí rameny.
„Snad na cestě,“ zadoufá. „Říkal, že jen skočí na tramvaj.“
„Na tramvaj, vraiment?“ zapochybuje Walter.
Hodlá poznamenat ještě něco, ale přeruší ho hlasité řinčení. Tramvaj se žene Chotkovou ulicí bez snahy zpomalit, jen se divoce kýve a pravděpodobnost že vyletí z kolejí roste každým okamžikem. Nakonec ale jen z vozu další v zatáčce vyletí vytáhlá postava a dopadne jim k nohám, zatímco tramvaj pokračuje na Malostranskou, pronásledovaná houkajícím policejním vozem.
První se vzpamatuje Felix.
„Já myslel, že osmička tudy nejezdí,“ poznamená suše.
„Manipulační jízda, ne?“ Zašklebí se Vincenc. „Tak co, koho jdeme zbít?“