DMD č. 20. pro 20. 4. 2025. Téma: Pro někoho odpad pro jiného poklad

Medvěd je oportunistické zvíře. Nestřídá politické strany podle osobního prospěchu, ale umí vynalézavě využít různé zdroje potravy. Brooks river je nekonečným running sushi pásem, kde jedni mlsají mozečky, jikry a kůži, zatímco jiní vděčně ocucávají kostřičky. Někdy to vypadá, že ti nejúspěšnější lovci plýtvají rybami, když sežerou to nejlepší a zbytek pustí po vodě. Říká se tomu high grading.
Do řeky taky padají lidské věci. Lidi si pro ně dolů nesmějí dojít, ale tak si holt koupí nové sluneční brýle, novou lahev na vodu...
856 si pověsil mokrou rangerskou kšiltovku na ucho a připadal si po letech zase jako šéf.

Republika spěje ke světlým zítřkům, každý musí přispět svým úsilím. Školy přispívají sběrem druhotných surovin: starého papíru, kovů, ovocných pecek.

Tento týden probíhala soutěž ve sběru kostí. Zvítězila Maruška, která přivezla celý dvoukolák, její otec je totiž řezníkem. Pepa, jehož otec je hrobařem, přinesl čelist s plombou, ale soudružka učitelka ji odmítla převzít, dokonce i za cenu, že by nad námi měla zvítězit základka na sídlišti.

Na chodbě vyvěsil školník ozdobný nápis: Sběrem kostí k vítězství nad imperialistickým agresorem! Pod ním skladuje pytle s odpad(k)y.

Ve škole to začíná vonět jako v kafilérii.
Možná právě to je ta protiimperialistická zbraň.

Zaparkoval svůj sandcrawler v bezpečné vzdálenosti a dál se vydal pěšky. Nasadil tmavé brýle, aby ho neprozradily svítící oči, a dál se plížil směrem k paláci. Gamorreané nevynikali skvělým nočním viděním, a navíc měli tendenci během nočních služeb pospávat, takže nebylo tak těžké se přiblížit až ke vratům obslužného křídla. Dál nepotřeboval, jeho cílem byla hromada odpadků vršených hned u zdi Jabbova sídla.
Začal se prohrabávat slupkami z ovoce a zeleniny, ohlodanými kostmi a prázdnými jednorázovými obaly, nedbaje zápachu. Konečně narazil na něco tvrdého. Byl to překladatelský droid s dírou po blasteru, ale jinak úplně celý.
„Utinni!“ zvolal našeně Jawa.

"Koukej ten hadr vyčadit! Vypadáš jak strašák, se to na tobě rozpadá. Taj máš litra, kup si novou, prosimtě. Akorát děláš ostudu."

Namátkou:

Itálie - v ní jsem si poprvý dal aperolek na lehátku.
Irsko - v ní jsem poprvý řídil vlevo.
Finsko - v ní jsem se naučil pořádně bruslit.
Rumunsko - v ní jsem snědl svou první syrovou cibuli.

Výčet by mohl pokračovat, nemluvím o prvním rande s pani.

Modrá mikina značky Converse. Asi první, kterou jsem si koupil za svoje lóve. Tvar pytle, takže schová kilo navíc. Křiklavou oranžovou kapucu nepřehlídnete.

Dobrejch 7 let intenzivního nošení. Snad jich ještě 7 bude.

Letos se uskuteční první ročník mistrovství světa v rychlostním hloubení tunelů v kompostu. Ve snaze podpořit ekologické nakládání s odpadem bude šampionát navazovat na fotbalový turnaj býložravců, který má tradičně na svědomí velké množství rostlinného gastroodpadu.

„Svůj oblíbený sport jsme doposud provozovali pouze v rámci zájmových kroužků,“ popisuje žížalí sportovkyně, která se již na mistrovství kvalifikovala. „Tím jsme sice dělali čest svému kmeni, ale jsme rádi, že náš sport byl konečně povýšen na profesionální úroveň.“

Pořadatelé fotbalového turnaje, který mistrovství předchází, už zveřejnili plánovaný jídelníček fotbalistů.
„Aspoň už víme, na jaké občerstvení se při závodech můžeme těšit,“ dodává atletka spokojeně.

„Drużyna dwa jeden jeden pięć, ja pierdolę, otwórzcie nam!“
„Skąd?“ powiedziano.
„Z łasu!“
Drzwi skrzypnęły.
Wbiegliśmy do środka.
I wyruszyliśmy na sprawdzienie.
„Mors nie żywy.“ Skróciłem to. „Max, Mata a Biały tut.“
Zaczęli nas przeszukiwać.
„Śmieci?“ Strażnik wyciągnął z Matova buta brudny nóż motylkowy.
„To podarunek,“ warknął i zabrał mu nóż Mata.
W Twierdzy dozwolona była broń cięta.
„Od lalki tak?“ Szepnęłam mu.
Skinął głową na znak zgody, i zapalił nam papieros.

Gdy tylko skończyli z nami, zakopaliśmy się, całkowicie bardzo zdenerwowani, na najbliższe pubie.
* * *
„Więc za tych co nie mogą!“ Wznieśliśmy toast w tym duże dziesywym kraju nad Wisłą.

"Myslím, že jsi viděla dost," řekl jí rozhodně Hubert. "Vrať se za matkou a otcem, královnou a králem."
"Je nezajímám. Všechnu důvěru dávají v mého bratra. A dělají dobře, každým dnem vidím, jak krátkozrací jsou."
'Jdi!"
"Ne, dokážu být užitečná." Helga ztratila svou fasádu. Neměla se kam vrátit. Lidé v paláci ji v podstatě zavrhli.
"Nepochybuji o tobě. Svojí pozicí jsi ten nejužitečnější člověk, ať už jako zajatec nebo spojenec. Navíc máš krev své babičky."
"Nechte si mě tu. Prosím."
"Přestaň, nebo to udělám."
"Prosím."
Hubert ji objal, protože věděl, že tohle je naposledy, kdy bude moci cítit Helga klid.

„Dost divný tvar, s tím širokým okrajem."
„Chtěl jsem zkusit něco nového, neotřelého."
„Co ti vůbec trvalo takovou dobu?"
„Rytí. Chtěl jsem ho hezky ozdobit, jenže mi to vždycky sjelo nějak nakřivo."
„Šňůra by ti nakřivo nesjela," poučila ho. „A co je to tady? Tobě se do jílu dostal písek?"
„Možná?" připustil nesměle.
„Tak to je úplně k ničemu. Dívej se." Zvedla jeho životní dílo a ještě z docela malé výšky je upustila. Pohár se roztříštil na několik kusů.

Těžko tomu uvěřit, ale skutečně se podařilo objevit všechny střepy, které k sobě pasovaly.
Nejstarší známý nález zvoncovitého poháru byl úplný.

Už je to tři roky, co jsme ji přivedli domů. Byla hubená a špinavá. Kulhala na levou zadní nohu a přišla o půlku ucha. Byla v té době ještě koťátko. Slyšeli jsme její zoufalé mňoukání až na druhé straně ulice. Někdo ji strčil do igelitky a vyhodil ji do kontejneru. Zatracení šmejdi.
Ale od té doby se má u nás jak v bavlnce. Spí s náma v posteli a kupujeme jí jen to nejlepší jídlo a pamlsky. A samozřejmě utrácíme spoustu peněz i za hračky. A to i přes to, že víme, že si vždycky nejvíc vyhraje s tou krabicí.