Kladivo na čaroděje

„Ztlum je!“

Klaudie vyhovět nedokázala. Sjednocená hradba myslí byla příliš silná. Mohla oddrobit kousek, ale to bylo málo. Pak něco začalo odlamovat větší kusy. Dobře tak. Ale... Zvláštní bylo, že ty kusy se nevracely, ale ani nemizely. Skládaly se v podivný korálový útes s obřím květem na vrcholu.

Nicméně tlak polevil a Klaudie na okamžik zaostřila na realitu. Vincenc vesele řádil v davu. Walter se schovával za mrtvolou a Felix... 

„Ne!“ vyjekla Klaudie. Pozdě. Svatý granát vybuchl v miriádě jisker.

***

Felix se překvapeně otočil ke Klaudii, vytreštěně zmírající do davu. 

„Co?“

„Korály nekvetou," vydechla Klaudie a sesula se k zemi.

„Velevážené publikum, dovolte mi uvítat speciálního hosta!“ zadeklamoval Felix z pódia. Vincenc udeřil do bubnu a Walther otevřel bednu. Mrtvý udělal krok vpřed. A druhý. Klaudie pilně zachytávala vlnky údivu a měnila je v nadšení a víru v zázrak. Velmi účinně . Když Ferda uchopil kytaru, už nikomu nevadilo, že se pohybuje poněkud strnule a akordy drží jak prase kost. Publikum vřelo.

Jak voda na humra, radoval se Felix. Ještě chvilku a ten božský hajzl to nevydrží a skočí přímo do hrnce.

A pak dav překypěl a jako jeden muž se vrhl k pódiu v touze dotknout se svého nového idolu.

"Už jsme skoro na řadě. Musíme..."

"Já nic nemusím, já jsem pricezna!"

Felix se zadrhl v půli slova. Tohle od Klaudie opravdu nečekal. Pozorně si ji prohlédl. Tváře jí hořely a oči trochu ujížděly stranou, ale jinak vypadala celkem při smyslech. Což nic nedokazovalo.

"Tobě...?" začal. 

"Přeskočilo?" nenechala ho domluvit Klaudie. "Kupodivu ne. Jen jsem trochu předávkovaná kofeinem a irskou whiskey. A měla jsem strašnou chuť tě trochu nasrat. Měl jsi vidět, jak jsi se zatvářil," ušklíbla se pobaveně.

Felix se zas tak moc nebavil, pro jednou začínal být spíš nervózní. Nabuzený telepat bez zábran mohl jejich plánem slušně zamávat.

„Seš si jistej, že to tvoje božstvo dorazí? Za mě sem nemůže žádnej zázrakoprd s trochou sebeúcty strčit ani špičku nosu,“brblal Vincenc.

„Bez obav.“ Felix, vytáhl z kapsy zavírák a odklopil víko loďáku 

„Co blbneš?“ vyjekl Walter, když se špička nože opřela o tetování na hrudi mrtvoly. „Netrval jsi náhodou na tom, že to nesmíme ani škrábnout?“

„Trval,“ souhlasil Felix klidně. „Tehdy. Všechno má svůj čas.“

 Zatlačil na nůž a ostří proťalo jednu z linií. Porušená ochrana propustila pramének moci. A někde v ulicích zapomněli Elio s bohem na neshody ohledně harému a obrátili svou pozornost ve směru Porty.

Klaudie mávla kupónem na kávu. Před chvílí je dostala od pořadatele s omluvou, že zapomněl a rozhodla se je rovnou uvyužít. Všechny. Pravidlem jeden člověk jeden kupón se nehodlala nijak omezovat.

 Servírka, která rozumně usoudila, že jí to za hádku nestojí, jí donesla další irskou.

Klaudie by, pravda, dala přednost čisté whiskey, ale tu na kupóny nenalévali. A alkohol akutně potřebovala.

"Prý klídek, bude to brnkačka," zavrčela. "Ha! Brnkačka! Cítím se jak šílenec s mnohonásobným rozštěpem osobnosti. Ale koho to zajímá? Hlavně, že je Felix spokojený. Se mu na to taky můžu..."

Kopla do sebe kafe a mávla posledním kupónem.

A potom...

Nevypadala nijak zajímavě. Prostě ponožka. Neválet se na lince, asi by si jí Klaudie ani nevšimla. Ale tohle bylo moc.

"To vám nestačí, že sem chodíte jak domů?" vybuchla. "Nemůžete si alespoň ponožky svlíkat jinde, než v kuchyni?"

"Já ponožky nenosím," ohradil se Vincenc.

"Ce n'était pas moi. Já mám ponožky na nohou," přidal se Walter.

"Jaké ponožky?" nakoukl Felix do kuchyně zvědavě.

"Ty ji ne..."  Klaudie se zarazila. Přece tu byla, ne? Za tu chvilku, co ji spustila z očí, se nemohla vypařit.

"Nechceš kafe?" nadhodil Felix starostlivě, když viděl její výraz.

"S rumem," povzdechla si Klaudie.  

Muž vyzbrojený klipovými deskami se obrátil k dalším příchozím a vytřeštil oči.

"Tohle je co?" vyhrkl, zíraje na obří loďák mezi Vincencem a Walterem.

"Bomba," zazubil se Vincenc.

"Bombastická součást vystoupení," upřesnil rychle Felix.

"Nepřichází v úvahu," zasekl se pořadatel. "Nejsme varieré. A pak..."

"Promiňte, pane," přerušil ho ženský hlas. Obrátil se, aby jí řekl, ať počká a ztratil pojem o světě. Když se probral, byla chodba prázdná a on se nemohl zbavit dojmu, že mu něco uniká. Chvíli zíral do desek a pak se plácl do čela. Jasně, zapomněl dát těm posledním poukázku na kafe!  Nevadí, dostanou ji později.

Krystal fungoval. Asi. Nebo za to mohlo zbožňování, jímž je zahrnula Marie, donedávna kurátorka lokálního muzea, nyní jejich nová následovnice.

Každopádně Eliův bůh doslova kvetl. 

„Neměli jsme být zatím nenápadní?“ ohlédl se Elio nervózně. Za ním už se táhla celá suita žen. Bohužel vesměs ve věku Eliovy matky a starší. Eliovi připomínaly střídavě sbor načepýřených slepic a útočnou jednotku vyřazených armádních stíhaček.

"Bůh potřebuje následovníky,“ zaduněl hlas v jeho hlavě podrážděně. „Stanou se mými kněžkami! Založí mou první svatyni!"

Elia rouhavě napadlo, že spíš kurník, ale rychle tu myšlenku potlačil.

„Jistě, založí,“ uklidňoval svého hosta. „A neměly by už začít?“

Je to moje chyba. Měl jsem být rychlejší. Je mi to líto.

Věty, které Felix nikdy nevyslovil. Které stejně nemohly nic změnit. 

Dokud se zvládl nějak zaměstnat, dalo se to, ale teď mu v hlavě hučí jak rozzuřený včelí roj. A když zavře oči, přidá se obraz bledého obličeje muže, aktuálně uloženého v chladícím boxu. A tváří se tak vyčítavě, že se raději rozhodl bez spánku obejít. 

Jen kdyby ten blboun měl by alespoň nějaké kafe. No nic, asi si bude muset zajet do nějaké večerky. Alespoň odvede pozornost od úvah, jestli neměl říct alespoň to promiň, dokud ještě mohl.