A jsme přesně v polovině.
Přeji krásné drabblení.
Téma pro 15. 4. 2025: Manipulační jízda
Toto téma bude uzavřeno 15. 4. 2025 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
Známý velrybí miliardář, který vydělal jmění na návrhu a prodeji filtračních zařízení inspirovaných systémem, jakým velryby filtrují potravu z vody, plánuje vyrazit na letošní letní olympijské hry. Skutečnost, že se hry uskuteční více než 300 kilometrů směrem do vnitrozemí, pro něj nepředstavuje žádný problém.
Velrybí podnikatel už prý nechává vyrobit speciální kamion s akváriem v návěsu, který ho do místa konání olympiády bezpečně přepraví. V konvoji s kamionem pojedou i jeřáby, které poslouží k přemisťování obřího akvária mezi hledišti stadionů.
S ohledem na monumentálnost celé akce je pravděpodobné, že cestování velrybího miliardáře bude pro mnohé zajímavější podívanou než olympiáda samotná.
After the million year mark, Holly allowed himself to be cautiously optimistic. They were making great time, and the cats were doing their best to repopulate. All right, so it'd be a bit of a different population that originally intended, but Holly didn't like to be pedantic.
The second million mark was the worst. Holly had gone through every possible gender option xe could find, but none of them made xem feel better. Things were not going great with the cats; they'd probably leave eventually, and then what?
Silent running?
He put on a brave face, literally, when Lister woke.
„Podesáté vám říkám, že než začnete otvírat vagony, musíte vyplnit protokol o doručeném materiálu!“ rozčiloval se stormtrooper hlídkující v geonosiánském vesmírném přístavu.
„A já vám podesáté říkám, že do toho vašeho protokolu nemám co vyplnit, protože jsme přiletěli s prázdnými vagony pro marsalit!“ hádal se kapitán nákladního konvoje.
„Kde byste ho asi tady vzali?! Nesnažte se mě-“ stormtrooper se zarazil, protože jeden z vagonů se začal otevírat. „Co to má být?!!“
Z vagonu se překvapeně rozhlíželi dva muži v teplých kombinézách s lyžemi přes rameno.
„Sakra, tohle není Hoth!“ vyhrkl jeden.
„Já ti říkal, že si máme normálně koupit jízdenky…“
Kapitán policejního sboru nervózně přešlapoval před shromážděným mužstvem.
“Za několik minut k nám dorazí ministr vnitra na inspekci. Bude se chtít podívat jak vypadá naše práce! Na tohle jsme trénovali. Strážmistr Vomáčka ho vezme autem na “rutinní hlídku”. Ale už v devět hodin mu přijde hlášení o kapsářích v elektrice. Kapsáře máme?”
Skupina policistů v dlouhých kabátech zamručela.”
“Výborně. Následuje v deset přepadení banky. Vy!”
“Jasný šéfe.” Skupina strážníků natáhla kukly.
“Po obědě máme ještě úchyla v parku.”
“Tady!”
“A podvečer hvězdný bod programu - vražda. Do role oběti byl dobrovolně obsazen rotný Havelka.”
“Hele kapitáne, mně to přijde jako blbost.”
Bez nároku na bodík.
Kluci z Ostrovů, na pokračování nebo na přeskáčku.
Ze sedla do údolí je dál, než počítali. Ale teď jsou si díky rozhledu naprosto jistí, kde jsou.
Támhle dole je moře, a na půl cesty další zajímavá opuštěná vesnice.
Skalní plotny pod nohami kloužou. Tady nahoře se vřes horko těžko uchycuje na jejich okrajích. Světle šedá se dere skrze zelenofialovou.
Dolů je to daleko.
Calum hodnotí terén s jiskrou v oku.
„Pamatujete na trhač kalhot?“
„Zbláznil ses?“ odpoví Malcolm. „Zabijeme se.“
„Lepší mít kontrolou, než uklouznout náhodou,“ pokrčí Calum rameny. „A zkrátí nám to cestu. O dost.“
„Támhleten vřes nás zbrzdí,“ rekognoskuje Norman terén.
„Jste blázni!“
Nakonec jeli všichni.
Dnes v seriálu „Všichni trpí, jenom Alexandr si někde žije svůj discopříběh“, epizoda 126.: Zase vám neřeknu, co se děje.
Pro jistotu řeknu, že nenavazuju na včerejšek (kromě toho, že se všechno odehrává zhruba ve stejném časovém rozpětí). Nejblíže je dnešnímu drabblu Dohoda o cibuli.
„Slíbils mi to,“ opakuje snad posté, přecházejíc po pokoji jako zvíře v kleci. „Slíbils mi, že to Alexandrovi řekneš, až se vrátíme! Nikdy jsme si nelhali. A že ty teď začneš… Neměl jsi, kam v tom vlaku odejít! Teď už to chápu. Řekls mi, cos myslel, že chci slyšet!“
Ví, že ji slova uklidňují. Že mluví, aby nekřičela, že křičí, aby se nezhroutila. Přesto ho bolí, že ho nechce chápat.
„Je šťastný,“ řekne nakonec. „Chci… Potřebuji, aby byl šťastný, jak dlouho to půjde.“
Okamžik na něj hledí bez hlesu. Pak se hořce usměje. „Jeden ze tří. To je tedy výhra.“
Manipulační jízdu beru řekněme více doslovně. Aneta má za to, že ji Wilhelm zmanipuloval, když spolu jeli vlakem domů, ale sloveso manipulovat (byť krásné původu latinského) mi zní v tomto kontextu jako novodobá therapy speech, takže jsem ho nenechala zaznít na plnou hubu.
Tentokrát je Tonička jen němý pozorovatel.
Ťuk ťuk ozvalo se opatrné zaklepání na dveře.
„Anagramo? Jsi tu?“
„Jsme tady vzadu, Petulie.“
Petulie odložila koště za dveřmi, svěsila z něj kbelík s balíčky a odnesla ho do světnice.
„Tady máš tu svou objednávku z katalogu.“
„Děkuji ti,“ nepřítomně poděkovala, zatímco plnou pozornost věnovala rozbalování.
„Ale ne, vždyť jsem jim psala, že potřebuji zelené, ne oranžové. Petulie, drahoušku, mohla bys to zanést zpátky i s dopisem? Tohle nemůžu použít. A až to pošlou znovu, můžeš mi to kdykoliv zas donést, jo?“
„Nejsem žádný tvůj poslíček!“ tentokrát se už Petulie doopravdy naštvala. Popadla svůj kbelík a vysupěla z chaloupky.
Anagrama se snaží manipulovat svoji kamarádku, ale ta se nenechá. Akorát, že to byla pořádná jízda, tam a zpátky na koštěti, protože Boffo zasílá jen na nejbližší přepřahací stanici. Tak to snad bude platit za manipulační jízdu. :)
To někdy člověk dumá, co na téma napsat, a během daného dne mu námět vyvstane sám.
Už je zase načase přesunout se z domova na část týdne do místa pracoviště. Volím dřívější z možných vlaků, to budu mít po příjezdu i dost času na drabblení.
Přišed na nádraží, s hrůzou zjišťuji, že můj rychlík je na tabuli odjezdů označen jako nejedoucí. Web dopravce zrušení potvrzuje, porucha lokomotivy to zapříčinila. Nezbývá než počkat na vlak o dvě hodiny pozdější.
Ten již naštěstí jede normálně, bez mimořádností. Do služebního bytu dorážím ještě se slušnou časovou rezervou. Vytahuji notebook a dávám se do psaní. Drabble dokončuji zavčas, nemusím řešit nahrazovací bonusy. I přesto, že jsem byl národním dopravcem manipulován.
Tak zase Giordano Bruno (a začátek drabblete v názvu, omlouvám se, musela jsem sakra krátit a víc to nešlo)
Volně navazuje na https://sosaci.net/node/48084 a https://sosaci.net/node/48259)
1592. Opět se pokouší vyučovat.
Georgijovi (protože o tomto Brunově traktátu už nějakou dobu diskutujeme)
"Zvířata, rostliny, lidé, daimóni, andělé, duše světa, i Bůh nemohou být jinak, než ve vzájemných vztazích a poutech; oni i všechny věci (jako u vody, kulící se do tvaru kapky) touží po svém zachování. Pravý mág neovládá pomocí násilné síly jako vladař, ale znalostí hlubších souvislostí hází jako rybář různým druhům duší různou potravu podle jejich přirozeností, aby je ulovil pomocí mocného fantazijního obrazu ve své i v jejich duši. Moudrého i pošetilého lze spoutat, poznáš-li jeho přirozené principy, nemá-li ovšem v sobě něco, čímž dokáže magii přirozeně vzdorovat …“
Umlkl. Mocenigo hlasitě chrápal. Tady byla opravdu všechna jeho magie krátká.
Brunova kniha O poutech, v níž se pokouší o specifickou psychologii univerza v praktickém použití, je opravdu jízda.
