DMD č. 2. pro 2. 4. 2020. Téma: Sosáky

"To ti vážně řekl? Já mu dám do sosáku!"
Lucie nepřesvědčivě zahrozila pěstí a převrhla kalíšek s čajem.
"Jen klid," zašeptala její společnice. V čajovně se synchronizovaně zvedaly dvojice očí a snažily se přilepit na zdroj hluku. Trvalo pár nádechů a výdechů, než oči znovu poklesly a usadily se jako rozvířený prach.
"Každopádně to znamená, že se teď chvíli neuvidíme. Naordinovala jsem si měsíční milostnou aféru s diplomkou. Mrzí mě to, ale musím psát. Jinak toho školitele sama zabiju."
Lucie předstírala hledání kapesníčků.
"Mě to nemrzí," zamumlala z útrob batohu.
Občas mluvila o rozbíjení sosáků, ale většinou rozbíjela jiné věci.

-Co říkáte, kolego, zapojíme se? Drabble už psali potkani, kočky, myši, sovy, netopýři, andulky... Bezobratlí si taky žádají důstojného zástupce, praví Vlasta.
-Já nevím, kolego, jaké je téma? ptá se Vlasta, okusuje/jíc okurku.
-Sosáky. A s plnou radulou se nemluví, napomene Vlastu Vlasta, zatímco se šine k salátku.
-Sosáky nemáme. Nemůžeme psát o tom, co neznáme!
-Nebuďte tak přízemní, kolego, popusťte přece uzdu fantazii. My bychom vzhůru k nebesům... Vlasta se čile přeplazí na strop ubikace.
-Vy jste fantasta, kolego... Ale mávněte prosím pěkně na uklizečku. Chtělo by to čerstvou okurku a vykydat. Ať se nám tu opět nevylíhnou mušky.

Když se duben kvapem blíží,
je čas čapnout za páky
trocha psaní neublíží
- přišel čas pro sosáky.

Klávesnicí prsty buší,
a z nich příběh rodí se
hlava často jenom tuší,
jak že vlastně skončí se.

Jeden nápad střídá druhý
od apríla k čarodkám
pod očima zejí kruhy
když jde od nás příběh k vám.

Přesně sto slov drabble tvoří
jak je do vět složiti,
bychom mohli smysluplnou
povídku z nich stvořiti?

Enter, Backspace, zas a znova
píšem, pak zas mažem zas.
Každým dubnem svoje slova
dát čtenářstvu napospas.

Tady přiber, támhle uber.
Po práci dva panáky?
Tři. Však znáte sosáky.

"Vše nejlepší k dnešnímu výročí!" podává Tadeáš Timee bonboniéru.
Timea je potěšena, že její muž nezapomněl na výročí seznámení a navrhuje:
"To bychom měli zapít. Uděláš nějaký koktejl?"
"Rád," odvětí Tadeáš a dává se do díla. Záhy již nese na stůl dvě sklenice.
"Ještě brčko, prosím," žadoní Timea.
Tadeáš přidá do sklenic tyto doplňky. Po přípitku si ovšem neodpustí zanotovat:
"Sosáčkama sosáme..."
"Chci drink na úrovni. Dnes máš fajnové pití, lepší, než když u Médi do sebe klopíš půllitry piva."
Tadeáš neoponuje, že pivo kultivovaně popíjí. Ani Timea nevyslovuje myšlenku, že nebýt zákazu hospod, seděl by tam Tadeáš i dnes.

Bylo to určitě několik týdnů, ale mohly to klidně být i měsíce. Čas přestal mít podstatu už před mnoha horečnatě propocenými nocemi a realita neskýtala žádné záchytné body.

Od Bornea si toho tolik sliboval. Mělo to být konečně místo, kde se mu povede změnit svou nemrtvou akademickou kariéru v nekonečný a zářivý sled konferencí a televizních interview. Tady měl objevit nepoznané domorodé kmeny a spolu s nimi i svou rovněž nepoznanou sebeúctu.

V těch nemnohých jasných okamžicích bez horečky si hořce připouštěl, že být dříve objeven malárií dává v kontextu jeho života mnohem větší smysl. Kéž by jim sosáky uhnily...

„Nové vydaní Sosáku je tady! Lidé Chaosova neuvěříte jaký Sosák se nám podařilo zachytit!”ozývalo se ze všech novinových stánků, někdy týdeníku jindy deníku, patřící Sosákovi.
„Kupujte Chaosantové! Nenechte si dnešního Sosáka ujít!”každý křičel o trochu víc než ten předchozí, i když ve skutečnosti měl Chaosov jen jedny noviny.
„Cena je padesát mincí!”
„Dvacet!”
„Dnešní vydání je mimořádně zadarmo berte Chaosantové!”
Žádná z vykřikovaných cen nebyla stejná a mohlo se i stát, že i po optání kolik dnešní Sosák stojí, jste zaplatili méně nebo více, než kolik vám předtím řekli.
A hlavní titulek novin hlásal „Nová cesta k chaosu či ne?”

Páníčky je potřeba nejdříve uklidnit, že jsem zcela neškodní. Než se zavřou dveře, předstíráme spánek, ale jakmile odejdou, začínáme s průzkumem.
Nejdříve natahujeme sosáky, zda není něco dobrého necháno na stole nebo v koši u pracovního stolu. I tam lze vylovit obal od sušenky.
Nicméně největší radost je, když se povede otevřít dětskou zábranu do kuchyně. V koši je spousta zcela zbytečně vyhozených dobrot. Plastové obaly obsahují poslední molekuly masa. A zlatý bludišťák - zapomenutý oběd.
Teď však máme po žížalkách. Páníček je doma už týden v kuse. Nevíme, co se to děje. Snad se to brzy vrátí do starých kolejí.

Vždy putovali spolu s lidmi. Schovávali se v temných koutech, kde dlel strach, ale i ve stínu jemného světla, kde se daly nalézt pocity jemnější.

Později se jim naskytla snadnější cesta - knihy. Zalézt do stránek a čekat, až je někdo přečte, nechá se jimi ovlivnit - všechno dostali na stříbrném podnose.

S vývojem moderní technologie se všechno ještě zjednodušilo. Podmanivá hudba a obraz odvedly práci za ně.

Byli tu tři. Skrytí za monitorem počítače, sosáky přitisknuté na obrazovku.

"A jste si jistí, že tu zbude dost pro všechny?"

"Bezpochyby. Tohle je finále celé série. Z takových emocí budeme plní alespoň týden."

Tu sem

tu tam

frrrrnk

a hltá

sladký nektar

(jazzzzzzzyk!)

(jako kdyby měl

- ach!

sosáků nespočet )

pije do dna

ze dna

a byl

a je

tu tam

ten tam

********

bim bam bim bam
hup!
pojď k nám
pojď k nám
sem k nám
tam k nám

********

Pij!

Pyj.

********

Motýlku polétavý

do žluta zbarvený

s křídly prachovými

z kterého jara

přicházíš k nám do Čech?

(z jihu. zjihnu.)

********

Sosák z květnatých vět

Vysál až do dna

Kořeny slov

Sklenku vína

A dívčí klín

********

Nakonec

Neví co říct

Odchází.

Němý

Přežitek doby

********

Sex je mrtvý

Nastal čas lásky

Tedy -

- než přijde Mácha.

Vstala před kuropěním, připravila kamna, nasypala slepicím, podojila krávu, nanosila vodu.

Když mladá vstala, přinesla jí houstičku, hodila peřiny do oken, naštípala dříví, zatopila a postavila na oběd.

Umyla nádobí, zametla, připravila si loktuši a šla na trávu.

Teď si chladí nohy v potoce, snad si nikdo nevšimne, že se zastavila, mlynář hlídá mleče, mladá sedí pod hruškou a malátně odhání mouchy, dělají jako zjednané, přijde bouřka. K něžné šíji se přisaje ovád, mladá vyletí.

„Dovolíte?“

Mysliveček jako malovaný, dotěrný hmyz odhání, kapesníček na ranku tiskne, hlasem z hedvábí konejší.

Anděla si přejede bosou nohou po lýtku. Najednou ji zamrazilo.